Spekulace o příčině havárie letadla Air India se množí. Může to napáchat víc škody než užitku, varuje expertka

„Kontaktovala mě mezinárodní televize s žádostí o rozhovor,“ uvádí Natasha Heapová, ředitelka bakalářského programu letectví na University of Southern Queensland. „Když jsem odpověděla, že je na spekulace příliš brzy, rozhovor zrušili.“

Heapová zdůrazňuje, že jako každý jiný chce znát pravdu o tom, co vedlo k tragédii Boeingu 787-7 Dreamliner. Ale neověřené dohady bez důkazů mohou být nejen zavádějící, ale i škodlivé – jak ukazuje historie.

Oficiální vyšetřování letecké nehody začíná okamžitě poté, co záchranáři uhasí požár, ukončí pátrání po přeživších a zajistí místo nehody. Identifikaci obětí má pak na starosti jiná agentura než tým vyšetřovatelů.

Na místě obvykle spolupracují nejen místní úřady, ale i výrobce letadla – v tomto případě Boeing – a zástupci zemí, odkud pocházejí oběti. Pokud daná země nemá zkušenosti s vyšetřováním leteckých nehod, může si přizvat zahraniční odborníky.

Prvním cílem je najít černé skříňky – záznamník letových údajů a hlasový záznam z kokpitu. Tyto přístroje poskytují klíčové informace o tom, co se v letadle dělo a co říkali piloti.

Ale jak upozorňuje Heapová, analýza havárie je mnohem složitější než jen „čtení z černé skříňky“. Je to pečlivý proces, který připomíná archeologický průzkum. Každý kousek trosek může mít význam – a pokud se správně nezaznamená hned, je navždy ztracen.

V případě AI171 navíc letoun narazil do budovy lékařské univerzity, což celý proces ještě komplikuje. Vyšetřovatelé nejdříve musí oddělit trosky letadla od stavebního materiálu, osobních věcí a lidských ostatků. Až poté mohou hledat odpovědi.

Součástí vyšetřování je také sběr výpovědí svědků, videozáznamů, a přezkum dokumentace letecké společnosti – včetně školení a souladu s předpisy.

Podle Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) je lidský faktor hlavní příčinou zhruba 80 % leteckých neštěstí. To zahrnuje schopnosti i limity lidí, prostředí, ve kterém pracují, a design technologií, které používají.

Celý vyšetřovací proces může trvat i roky. Například konečná zpráva o havárii vrtulníku Sea World v Austrálii z roku 2023, při které zemřeli čtyři lidé, byla zveřejněna až letos v dubnu.

Nepodložené dohady o příčinách leteckých nehod mohou vážně poškodit pověst a duševní zdraví přeživších i pozůstalých. Příkladem může být pilot Zaharie Ahmad Shah z letu MH370, který zmizel v roce 2014. Dodnes čelí spekulacím, že za zmizením letu mohl být on. Jeho sestra v roce 2016 uvedla, že se z něj stal „obětní beránek“.

Další případ se týká letu British Midlands v roce 1989, kdy piloti špatně identifikovali nefunkční motor a vypnuli ten funkční. Ačkoliv byli zkušení, nedostali žádné simulátorové školení na nový typ letadla. Přesto byli veřejností ostře kritizováni a přišli o práci.

Je přirozené, že odborníci i laici diskutují o možných příčinách. Ale jak říká Heapová, veřejné spekulace nikomu nepomohou – ani vyšetřovatelům, ani truchlícím rodinám, ani záchranářům, kteří zažili scény nevyčíslitelného utrpení.

Vyšetřovatelé potřebují čas a prostor, aby dospěli k objektivním závěrům bez tlaku veřejnosti či médií. Pokud jim tento prostor dopřejeme, zvýšíme důvěru v celý systém a zároveň projevíme úctu všem, kteří v důsledku této tragédie ztratili své blízké – nebo čelí bolestivé pravdě jako jediný přeživší.