Charles Dickens zemřel před 155 lety. Spisovatelův život provázely úspěchy i skandály

Traumatizující dětství a mládí

Slavný spisovatel Charles Dickens pocházel z poměrně dobrých poměrů. Jeho otec John byl zaměstnán u jedné námořní společnosti jako úředník a vydělával poměrně dobré peníze. Charles přišel na svět 7. února roku 1812 jako druhorozený, později se mu narodilo ještě šest dalších sourozenců. Otec svým dětem zpočátku dopřál kvalitní soukromé vzdělání. Charles trávil volný čas čtením knih a dokonce už jako malý chlapec i psaním příběhů, podle kterých pak pro ostatní děti hrál loutkové divadélko. Když se početná rodina přestěhovala ve 20. letech 19. století z přístavního města do Londýna, přestalo se otci dařit v podnikání a měl problém všechny své děti uživit. Situace vyvrcholila v roce 1824, kdy John Dickens skončil pro dluhy ve vězení. Matka Elisabeth i děti se tak musely začít živit samy, a protože tehdy byla naprosto běžná dětská práce, putovaly děti Dickensovy do továren. Charlesovi bylo pouhých dvanáct let, když docházel do továrny na výrobu leštidel na boty, kde pracoval deset hodin denně. Náročná práce v nevyhovujících podmínkách v něm zanechala trauma na celý život, se kterým se vyrovnával psaním. Téma těžké dětské práce se objevuje v několika jeho knihách. Navíc se také v dospělosti snažil prosadit lepší pracovní podmínky pro dělníky v továrnách.

Finanční situace rodiny se dlouhodobě nijak nezlepšovala, a tak Charles pracoval po zbytek svého dětství a dospívání. Časem jen vyměnil zaměstnání v továrně za práci poslíčka v kanceláři nebo písaře. Plánovaná studia už nikdy nedokončil. Vzdělával se ovšem sám ve volném čase, kdy chodil číst knihy do muzejní knihovny. Brzy se rozhodl, že se bude živit psaním. Proto dal výpověď v kanceláři a začal psát reportáže pro noviny. Čtyři roky se věnoval psaní reportáží ze soudních síní, které se u čtenářů těšily značné oblibě. Jako reportér na volné noze se také poprvé zamiloval do dcery jednoho bankéře, ten ovšem lásce nepřál – pro svou dceru si představoval zámožnějšího a váženějšího ženicha. Proto ji poslal studovat do Paříže, a dvojici tak zabránil ve styku. Charles měl zlomené srdce a tato nepříjemná zkušenost se opět promítla do jeho pozdějších románů.

Úspěch v práci i soukromém životě

Útěchu i radost hledal Dickens v milovaném psaní. Z reportáží ze soudních síní se vrhnul na zprávy o politice, díky čemuž začal více cestovat po Anglii. Kromě zpravodajství se věnoval i tvorbě krátkých povídek vycházejících na stránkách novin. Ty se setkaly u čtenářů s úspěchem, a tak získal Charles odvahu k napsání knihy, souboru povídek. I ta si našla publikum. Netrvalo dlouho a Dickens vydal svou první velkou knihu: Kroniku Pickwickova klubu. A spolu s ní se dostavila i sláva, kterou si spisovatel udržel už po celou dobu svého tvůrčího života. Proslavil se v Británii i v zahraničí, knihkupci i knihovny si ho zvali na veřejná čtení děl a besedy. Jeho knihy jako je Oliver Twist nebo Vánoční koleda se ostatně čtou dodnes.

Štěstí měl Dickens v kariéře i v soukromém životě. V roce 1836 se oženil s Catherine Hogarthovou. Manželství to bylo po dlouhou dobu navenek šťastné a manželka mu porodila deset dětí. Slavný spisovatel vydělával dobré peníze, které navíc nepromrhal, ale část z nich daroval na charitativní účely. Pomáhal zejména chudým matkám a dětem, aby nemusely prožívat takové dětství, jako měl on sám.

Skandály slavného spisovatele

Kromě bohulibých činností se Dickens ovšem projevoval i některými špatnými vlastnostmi. Měl slabost pro mladé ženy. Roku 1857 jeden jeho románek vyústil ve velkou lásku a rozpad manželství. Jeho milenkou se stala mladičká herečka Ellen Ternanová. Po pár letech ovšem tento vztah skončil. Protože oba spálili svou důvěrnou korespondenci, neví se, co se mezi nimi stalo. Jisté ale je, že spisovatel Ellen miloval až do konce života a dokonce ji zmínil ve své poslední vůli. 

Nešťastný konec života

Ke smrti měl Dickens blízko roku 1865, když byl přímým účastníkem železniční nehody ve Staplehurstu, kde se vlak zřítil z mostu do řeky. Jediný vagon byl ten 1. třídy, v němž cestoval spisovatel. Ten měl tedy obrovské štěstí, že tragédii přežil a navíc obětavě poskytl pomoc zraněným a několika cestujícím zachránil život. Hrůzný zážitek se mu znovu stal námětem pro literární tvorbu. 

Od roku 1868 se značně zhoršoval spisovatelův zdravotní stav, a to jistě i v důsledku jeho nadměrného pracovního vypětí. Dne 8. června 1870 prodělal již druhou mrtvici a další den zemřel. Bylo mu 58 let. Díky svým knihám je však nesmrtelný.