Proč nemůžeme na Marsu najít mimozemský život? Před 50 lety jsme ho možná omylem zabili, tvrdí vědci

S tvrzením o tom, že jsme „možná zabili život na Marsu“, přišel server IFL Science. Během 70. let NASA vyslala na rudou planetu sondu Viking, která vypustila dva přistávací moduly. Sebraly vzorky půdy a provedly biologické testy za účelem hledání života na naší nejbližší planetě.

Jeden z experimentů zjistil stopy chlorovaných organických látek, u nichž se předpokládalo, že jde o kontaminanty přivezené ze Země. „V jedné části experimentu byla do marťanské půdy přidána voda obsahující živiny a radioaktivní uhlík. V případě přítomnosti života se předpokládalo, že mikroorganismy spotřebují živiny a uvolní radioaktivní uhlík jako plyn,“ vysvětluje server.

První pokus radioaktivní plyn skutečně odhalil. „Pokud byli v půdě přítomni mikrobi, mělo by se při podávání většího množství radioaktivních živin a delší inkubaci vytvořit více radioaktivního plynu. Druhá a třetí injekce směsi však k produkci většího množství plynu nevedla,“ pokračuje server v líčení jednotlivých pokusů.

Vědci tak první pozitivní výsledek připsali petrachlorátu, sloučenině, která se používá v ohňostrojích a raketovém palivu a mohla živiny metabolizovat. Existují ale trochu exotičtější a zároveň zneklidňující tvrzení. „Přidání vody do experimentu bylo chybou a mohlo zahubit mikroby, které jsme se snažili najít,“ míní profesor pro planetární obyvatelnost a astrobiologii Dirk Schulze-Makuch z Technické univerzity v Berlíně.

Jeho argumenty zní poměrně logicky. „Když vás právě utopil mimozemský robot, nemáte zrovna tendenci mít hlad,“ podotkl. Podle něj se i na Zemi nacházejí v těch nejextrémnějších prostředích organismy, které vodu čerpají výhradně z vlhkosti. „Zalití těchto mikrobů vodou by je zabilo, což by možná vysvětlovalo, proč další injekce živin nevedly k detekci radioaktivního plynu,“ uvedl vědec.

Makuch navíc dodal, že mikroby na Marsu mohou mít ve svých buňkách peroxid vodíku. „Tato adaptace by měla v marťanském prostředí zvláštní výhody, protože by poskytovala nízký bod mrznutí, zdroj kyslíku a hygroskopičnost,“ upřesnil. „Pokud předpokládáme, že původní marťanský život se mohl přizpůsobit svému prostředí tím, že do svých buněk zabudoval peroxid vodíku, mohlo by to vysvětlit výsledky z Viking.“

Sonda Viking tak při pokusu mohla mikroby nejen utopit, ale i přehřát. „Pokud by marťanské buňky obsahovaly peroxid vodíku, zabilo by je to. Navíc by to způsobilo, že by peroxid vodíku reagoval s jakýmikoliv organickými molekulami v okolí za vzniku velkého množství oxidu uhličitého – což je přesně to, co přístroj detekoval,“ doplnil německý profesor.