Historický objev se nekoná. Vědci krotí nadšení, údaje se pletly, na exoplanetě K2-18b život není

V dubnu vědci oznámili, že pomocí vesmírného teleskopu Jamese Webba objevili v atmosféře K2-18b molekuly dimethylsulfid (DMS) a dimethyldisulfid (DMDS) – látky, které jsou na Zemi produkovány převážně živými organismy. Šlo o nejpřesvědčivější známky možného mimozemského života, jaké byly dosud zachyceny.

Ovšem jen pár týdnů poté přišly tři nezávislé vědecké týmy, které původní závěry zpochybnily. Patřil mezi ně i tým astronoma Luise Welbankse z Arizonské státní univerzity. „Bylo to vzrušující, ale zároveň nás to hned zarazilo – tak silný důkaz by byl historický, ale statistická významnost působila až příliš vysoká,“ uvedl.

Pochybnosti se netýkaly jen samotných molekul, ale i způsobu zpracování dat. Rafael Luque a Michael Zhang z University of Chicago upozornili, že data z teleskopu Webb vykazují výrazný „šum“ – tedy rušivé signály způsobené nedokonalostmi přístrojů a prostředí.

V takových podmínkách je obtížné přesně určit, o jaké molekuly se jedná, protože organické sloučeniny často absorbují světlo na podobných vlnových délkách. Pokud nejsou data zcela přesná, mohou být výsledky velmi zavádějící.

Kromě toho vědci upozornili na výrazný rozdíl v teplotních údajích. V roce 2023 tým vedený Nikku Madhusudhanem odhadoval teplotu planety na zhruba 250–300 kelvinů. V nové dubnové studii se však objevila hodnota 422 kelvinů, což odpovídá téměř 150 °C – a to by mohlo značně omezit možnost, že planeta je obyvatelná.

Další výhrady přinesli i Welbanks a jeho kolegové, kteří kritizovali způsob, jakým byl model atmosféry planety vytvořen. Tvrdí, že původní tým testoval jednotlivé molekuly odděleně, aniž by připustil možnost, že by podobné signály mohly vzniknout i jinými chemickými cestami. Když jejich tým model rozšířil o další možné sloučeniny, stopy po DMS a DMDS zcela zmizely.

„V momentě, kdy do modelu přidáte jiné chemické možnosti, důkaz pro DMS prostě zmizí,“ shrnul Welbanks.

Původní autor studie Madhusudhan však vnímá následné studie jako konstruktivní. Připouští, že důkazy nejsou definitivní, ale stále považuje DMS za „nadějného kandidáta“. Nově se svým týmem analyzoval planetu znovu, tentokrát na přítomnost 650 různých molekul. Výsledky předložil k recenznímu řízení.

Nicméně i Welbanks upozorňuje, že nová studie sice zmírňuje původní tvrzení, ale stále používá statistický přístup, který podle něj nadhodnocuje jistotu zjištění. Rafael Luque dodává, že přestože jde o krok správným směrem, je nové zkoumání příliš úzce zaměřené na vyvrácení konkrétní kritiky a neklade si širší otázky.

Vědci se shodují, že skutečný důkaz mimozemského života bude vyžadovat nesmírně přesná data, opakované potvrzení z různých teleskopů a interdisciplinární konsenzus mezi astronomy, biology i chemiky. „Nepovažujeme to za selhání. Zkoušíme odvážné myšlenky – a to je přesně to, co věda potřebuje,“ uzavírá Welbanks.

I když tedy K2-18b zatím neposkytla nezvratný důkaz o mimozemském životě, vědci věří, že právě podobné planety nás k odpovědi mohou jednou dovést. A možná se toho dočkáme ještě za našeho života.