Tsunami spustilo masové evakuace napříč Tichým oceánem. Proč, když vlny byly nakonec malé?

Přestože síla zemětřesení byla ohromná, očekávané vlny tsunami byly nakonec překvapivě malé. V Rusku byly hlášeny vlny vysoké až 4 metry, ale na jiných místech byly mnohem menší – od 30 centimetrů do 1 metru v Číně a od 1 do 3 metrů v některých oblastech Japonska, Havaje a Šalomounových ostrovů, stejně jako v Ekvádoru a Chile.

Proč tedy úřady v Japonsku a částech USA vyhlásily evakuace? Jedním z důvodů je, že vlny tsunami mohou náhle vzrůst a i malé vlny mohou mít překvapivou sílu. Hlavním důvodem je však prevence. Pozdní vyhlášení evakuace může způsobit paniku a chaos.

Opatření, která přijímají odborníci, jsou mnohem lepší než čekání na poslední chvíli. Je lepší vyhlásit evakuaci příliš brzy, než příliš pozdě, upozornil server The Conversation.

Když monitorovací stanice vydávají varování o tsunami, často udávají široký časový rámec, protože existuje velká nejistota, jak velká nakonec vlna bude. Výška vlny závisí na konkrétní topografii mořského dna a tvaru pobřeží. Jak tsunami zasáhne pobřeží, závisí také na zemi – na tom, jaký je terén ve vnitrozemí.

V některých případech by se lidé mohli podívat na odhadovanou výšku vln a pomyslet si, že není důvod k evakuaci. To je důvod, proč je evakuace často odpovědností odborníků. Chování lidí je ovlivněno tím, zda vnímají riziko jako reálné, důvěřují úřadům a zda vidí, že evakuují také jejich přátelé, rodiny nebo sousedé.

Pokud je evakuace provedena správně, úřady budou směrovat lidi bezpečnými cestami do vyhrazených útočišť nebo bezpečných zón, které jsou dostatečně vysoko nad hladinou moře. Když se lidé rozhodnou evakuovat mimo oficiální zóny, jde o tzv. „stínovou evakuaci“ – často z důvodu nepochopení varování nebo nedůvěry v oficiální pokyny.

Falešné poplachy nastávají, když je vydáno varování před tsunami, ale žádná nebezpečná vlna se nedostaví. Tyto poplachy vznikají, protože varování musí být vydána rychle, na základě omezených a nepřesných dat – hlavně o lokaci a síle zemětřesení, než se zjistí skutečná velikost a dopad vlny.

Historicky byla varování před tsunami vydávána na základě „nejhorších scénářů“ podle jednoduchých tabulek, které spojovaly velikost a lokaci zemětřesení s pevným varovným stupněm. Tyto odhady ale často nezohledňovaly složité nejistoty ve způsobu, jakým se mořské dno pohybuje nebo jak se energie přeměňuje na pohyb vody.

Od roku 1987 Spojené státy zavedly program DART (Deep-ocean Assessment and Reporting of Tsunamis), který pomocí hlubokomořských bójí měří změny tlaku v oceánu v reálném čase. To umožňuje vědcům ověřit, zda tsunami skutečně vznikla a přesněji odhadnout její velikost.

Tsunami mohou být zničující – příkladem je rok 2004, kdy zemětřesení o síle 9,1 v oblasti Acehu v Indonésii způsobilo největší tsunami v historii, které zabilo více než 227 000 lidí. V roce 2011 bylo tsunami v Japonsku o síle 9.0, které si vzalo necelých 20 000 životů – což je mnohem menší bilance než v roce 2004. Byly totiž včas provedeny evakuace a mnoho lidí se dostalo na vyšší místa.

Na druhou stranu pokud nejsou evakuace provedeny včas, jak to ukázal případ zemětřesení v Indonésii v roce 2018 (magnituda 7,6), mnoho lidí se kvůli nedostatečné komunikaci nebo nedůvěře ve varování neevakuuje včas, což tehdy vedlo k více než 4 000 obětem.

Tsunami jsou nebezpečná a mohou zdevastovat rozsáhlé pobřežní oblasti. Pokud jsou vydána evakuační nařízení, je rozhodně lepší se jimi řídit. Důležité je evakuovat se včas a bezpečně, než čekat na poslední chvíli, kdy může být příliš pozdě a cesta ven může být blokována dopravními zácpami, povodněmi a dalšími komplikacemi.