Největší konspirační teorie: Otrávila vláda alkohol?

Známe případy týkající se 11. září, vraždy J. F. Kennedyho, tajemnou říši spojenou s A. Hitlerem, rozporuplný osud záhadného agenta Richarda Sorgeho nebo už na serveru EuroZprávy.cz zmíněný případ nadzvukových letadel Concorde a TU-144. Dalo by se v některých případech říci – co názor, to zaručená pravda.

Podívejme se tedy na sedm podobných případů, u nichž mnoho lidí vůbec nepředpokládá, že by se něco podobného mohlo stát.

1. Tajný program CIA související s ovládáním mysli

Zní to spíš jako sci-fi povídka – vláda svévolně provádí experimenty s ovládáním mysli vlastních občanů. Mnozí Američané však této pohádce věří, a právem. Jedna z největších bouří se vzedmula po atentátu na prezidentského kandidáta Roberta F. Kennedyho. Jeho vrah Širhán Bišara Širhán tvrdil, že se stal nástrojem programu CIA zvaného MKUltra.

V roce 1977 na základě zákona o svobodě informací bylo odtajněno na 20 000 stránek dokumentů týkajících se přísně utajované operace MKUltra a byly předány Senátu Spojených států k důkladnému prozkoumání. Následně média zveřejnila šokující fakta: CIA například do programu verbovala lidi závislé na heroinu tím způsobem, že jim bude dodávat pravidelné a vyšší dávky. Prokázalo se rovněž, že minimálně jedna osoba byla zabita, aby program zůstal v utajení. Obvyklými praktikami CIA na testovaných jedincích byly hypnóza, elektrošoky či dávky LDS. V naaranžovaných nevěstincích a barech byly podávány zákazníkům nápoje obsahující psychoaktivní drogy.

V roce 1995 se americký prezident Bill Clinton veřejně omluvil za „tisíce vládou sponzorovaných experimentů konaných ve snaze zjistit účinky radioaktivního záření na lidský organismus". Ty probíhaly v nemocnicích, univerzitních zařízeních a vojenských základnách po celé zemi.

„Zatímco většina testů se nesla v etickém duchu podle pravidel, jiné se jim vymykaly a to nejen podle dnešních přísnějších měřítek, ale i tehdejších zákonů. V tomto případě jsme hned dvakrát selhali – při prověrce našich národních hodnot a co se týče humanity," řekl Clinton v projevu.

Bohužel už se nikdy nedozvíme, jaký rozsahu program MKUltra skutečně měl. V době rozvíjející se aféry Watergate (1973) nařídil ředitel CIA Richard Helms všechny složky týkající se MKU zničit. Existuje však velké množství lidí přesvědčených, že Američané v těchto snahách pokračují, jen akce typu MKUltra se jinak jmenují.

2. Únosy Japonců do Severní Koreje

Po léta se tvrdilo, že zvláštní severokorejští agenti zavlékali japonské občany z pobřežních oblastí do KLDR. Údajně měly tako skončit v letech 1977 až 1983 stovky lidí v tajných táborech Severní Koreje, přičemž japonská vláda přiznala pouze 17 případů. Severní Korea opakovaně popírala, že by k podobným incidentům vůbec došlo, čímž se dohady o pravdivosti únosů dostaly do sfér konspiračních teorií.

Až v roce 2002 severokorejský vůdce Kim Čong-il potvrdil, že z Japonska bylo odvlečeno do KLDR 13 lidí, pět jich bylo repatriováno zpět do jejich vlasti. Ačkoliv se oficiálně nepotvrdila čísla uváděná při různých příležitostech, napětí mezi KLDR a Japonskem nadále trvá zvláště poté, co Severní Korea nemá od Japonců povolen přístup do přístavů a překladišť.

3. Nacističtí zločinci v řadách USA

Po skončení II. světové války začala nabírat na obrátkách studená válka. Jak USA tak Rusko pečlivě procházely seznamy válečných zajatců, aby si zajistily vědecké kapacity pro případný nadcházející konflikt.

Americký prezident Harry Truman souhlasil s přítomností německých vědců ve vojenském programu USA v době studené války, ale z něj měly být vyloučeny osoby, které byly členy nebo aktivními zastánci nacistické strany. Za provedení tohoto nařízení byl odpovědný úřad JIOA (Joint Inteligence Objectives Agency), který měl prověřovat a zpracovávat údaje o vědeckých kapacitách zatčených během války nebo těsně po ní. Jak se však později prokázalo, členové JIOA místo důsledných prověrek přepsali velké množství životopisů za účelem odstranění jakýchkoli zmínek o nacistické minulosti osob, o něž měly vojenské kruhy USA eminentní zájem.

Do Ameriky putovalo v rozpětí let 1949 až 1990 na 1600 německých vědců a jejich rodin, po pozdějším přezkoumání bylo zjištěno, že minimálně ve 130 případech byla zpráva o jejich původu změněna za účelem „odstranění klasifikace »z hlediska národní bezpečnosti neodpovídající jedinec«.

Prototypem budiž nacistická vědecká kapacita Werner von Braun, důležitý člen vývojového týmu rakety V-2, které pustošily na sklonku II. světové války Londýn a také francouzská města. Po válce byl von Braun odvezen do USA, kde pracoval u NASA jako ředitel Marshallova centra pro kosmické lety. Ve funkci hlavního architekta vyprojektoval raketu Saturn V, jejíž pomocí byl realizován měsíční program Apollo.

4. Prezidentova lež na podporu války ve Vietnamu

Jednalo se o údajný incident v Tonkinském zálivu, kde podle zprávy prezidenta Lyndona B. Johnsona vietnamské síly 2. a 4. srpna 1964 torpédovaly americkou loď USS Maddox. Jako odvetu pak prezident nařídil zvýšený přísun amerických sil na asijské území.

Po roce prezident Johnson přiznal, že jedinou zprávou o amerických námořnících bylo sdělení, že si „... občas na volném moři zastřílejí na velryby." Nepřímo tak přiznal, že o žádných incidentech nevěděl, další lidé tvrdili, že v srpnu 1964 sice Vietnam čtyřikrát na moři zaútočil, ale šlo o nepodstatné a nikoli nebezpečné ataky. Historik Robert J. Henyok uvedl v roce 2005 novinářům The New York Times, že NSA zprávu o útoku ze 4. srpna 1964 úmyslně zkreslila.

5. Média napomohla válce v Perském zálivu

Patnáctiletá Nayirah podala hrůzné svědectví o iráckých vojácích, kteří při útěku z Kuvajtu zabíjeli nemluvňata v nemocnicích. Pro Američany se okamžitě stala symbolem utrpení v oblasti Perského zálivu a její emotivní projev prudce znásobil podporu amerických operací. „Na místě jsem viděla, jak iráčtí vojáci přišli do nemocnice, měli zbraně. Z inkubátorů vyndávali děti a nechali je zemřít na studené podlaze. Bylo to děsivé," vykládala dívka se slzami v očích. Její svědectví se stalo argumentem pro prezidenta a senátory USA legalizovat přítomnost Američanů ve válce v Perském zálivu.

Jenže dva roky později se prokázalo, že Nayirah byla členem kuvajtské královské rodiny a dcerou kuvajtského velvyslance v USA. Její výpověď byla dle dostupných svědectví přesně připravena v rámci mediální kampaně „osvoboďme Kuvajt". Dívka byla pečlivě připravována prostřednictvím viceprezidenta tiskového oddělení agentury Hill & Knowlton. Otec Nayirah se pochopitelně proti nařčení ohradil: „Kdybych chtěl nebo kdybychom chtěli lhát, pokud bychom chtěli zveličovat, nebudu pro to využívat svou dceru. Mohl bych si koupit kohokoli jiného, kdo by to pro mě udělal." Další šetření, které bylo s ohledem na choulostivou povahu vyžádáno, neprokázalo, že by se svědectví Nayirah zakládalo na pravdě.

6. Plán teroristických útoku na podporu agrese proti Kubě

V 60. letech plánovali Američané provedení řady teroristických útoků v několika městech, dále potopit dvě americké lodě – to byly dva z mnoha nápadů, které vzešly z vojenských kruhů. Důvod? Šlo o snahu vzbudit ve společnosti protikubánskou náladu, aby podpořila připravovanou válku proti „Ostrovu Svobody". Akce dostala název „Operace Northwoods" a byla předložena ke schválení prezidentu Johnu F. Kennedymu. Ten ji ale nikdy neschválil.

K odhalení tohoto spiknutí došlo v roce 1997, kdy bylo odtajněno 1521 stran tajných vojenských záznamů. Byly mezi nimi různé formy pokusů vyvolat nepokoje kubánských reakcionářů nebo téměř absurdní obvinění, že Kubánci by v případě smrti prvního amerického astronauta Johna Glenna byli odpovědní za jeho smrt.

7. Alkohol záměrně otrávený vládou

Ve snaze stabilizovat zemi se vláda USA rozhodla v roce 1920 vyhlásit celonárodní prohibici. Američané se však nehodlali alkoholu vzdát, zčásti se tedy do země pašoval, dalším způsobem byla domácí výroba nebo takzvané "opilecké výlety" na Kubu. Nedokonalé destilační přístroje často uvolňovaly do vyrobených lihovin těžké kovy, což způsobilo údajně až 10 000 úmrtí, dále pak těžká onemocnění jater, ledvin a v neposlední řadě slepotu.

Když počet mrtvých začal stoupat, mezi lidem se šířily „zaručené" zprávy, že vláda se podílí na záměrných otravách alkoholu z důvodu rozčarování, že lidé i nadále pokračují v konzumaci alkoholu. Ve vládních složkách byl nalezen seznam přísad, které alkohol znehodnotí bez ohledu na to, jaké způsobí újmy tomu, kdo ho konzumuje. Jednalo se o benzín, petrolej, zinek a další smrtící chemické látky. Dosvědčil to i newyorský lékař Charles Norris, který otestoval zabavený alkohol na přítomnost jedů.

Zákaz navíc enormně zvýšil zisky překupníkům a pašerákům alkoholu, vydělávaly na něm organizované zločinecké bandy, takže se v podstatě minul účinkem. Proti prohibici intenzivně bojoval missourský senátor James Reed, ta byla nakonec v roce 1933 zrušena.