Paralýza Spojených států. Politolog vysvětlil, co je zdrojem sílící polarizace

Příběh polarizace

Pro srovnání uvádí politolog aféru Watergate, kdy se celkový počet Američanů, kteří požadovala zbavení tehdejšího prezidenta Richarda Nixona funkce, příliš nelišil od dnešních dnů.

"Ve skutečnosti, pár dní před tím, než Richard Nixon rezignoval, podporovalo jeho odvolání jen 71 % demokratů, oproti 89 %, kteří nyní podporují odvolání prezidenta Trumpa," píše Zakaria. Dodává, že pro Nixonovo odvolání bylo 55 % nevyhraněných, což se příliš neliší od dnešních 48% pro odvolání Trumpa, a tak je největším posunem stav u republikánů, jelikož v srpnu 1974 odvolání prezidenta podporovalo 31 % z nich, zatímco dnes jen 8 %.

Příběh impeachmentu je příběhem dnešní americké politiky, tedy příběhem polarizace, deklaruje politolog. Poukazuje, že ta ovlivňuje téměř všechny aspekty politického života Američanů a odborníci ji zkoumají z různých úhlů, lety ověřenými i experimentálními metodami.

"Nebylo by skvělé, pokud by někdo prošel všechny tyto studie, shrnul je a vytvořil čtivou knihu, která jim dá smysl?" táže se politolog. Za takovou práci považuje novou knihu komentátora Erzy Kleina "Proč jsme polarizovaní" a očekává, že se stane politickým dílem roku.

Kleinovo vysvětlení důvodů polarizace přitom není nové, upozorňuje Zakaria. Nastiňuje, že podle knihy jsou Američané rozdělení již dlouho a politické rozdíly mezi jižanskými zastánci rasové segregace a severními liberály či dogmatiky hájícími volný trh a zastánci boje s chudobou a rasovou diskriminací v 50. a 60. letech byly větší, než jsou dnešní rozpory mezi republikány a demokraty.

V minulosti však obě americké strany zahrnovaly mnoho politických proudů, což znamenalo, že tyto spory musely být usměrňovány a projednávány, dává politolog zapravdu Kleinovi. Vysvětluje, že liberální demokraté museli krotit svůj zápal, protože jejich síla v senátu závisela na podpoře jižanského křídla strany hájícího rasovou segregaci, ale po roce 1964, kdy se strana s tímto proudem rozešla, došlo k jejímu ideologickému rozdělení a politické rozdíly se staly výbušným tématem.

Klíčem je identita

"Jedním obrovským posunem, který značně prohloubil polarizaci, je to, že dnešní stranictví je především o identitě, nikoliv o politice," upozorňuje Zakaria. Dodává, že identita samotná je stále více určována demografickými faktory, od prezidentství Baracka Obamy převážně rasově.

Klein tak ve své knize mluví o krizi identity a konstatuje, že v průzkumech veřejného mínění mezi lety 1992-2008 byl počet bělošských voličů bez vysokoškolského vzdělání rovnoměrně rozdělen mezi obě strany, ale od roku 2015 volí republikány o 24 % více osob spadajících do této skupiny, poukazuje politolog. Doplňuje, že podle Kleina za situace, kdy je jádrem politických odlišností identita, nemohou názor měnit fakta a lidé si vybírají stranu z loajality ke svému původu, což nemůže změnit, řekněme, sebelepší zákon o zdravotní péči.

Tento klíčový poznatek musí přijmout především demokraté, míní Zakaria. Soudí, že klíč k zisku podpory nevyhraněných voličů zřejmě leží v řešení obav o jejich identitu než v ekonomických tématech a důležitost této symboliky si již dříve uvědomovaly hvězdy Demokratické strany, například Bill Clinton.

Klíčem k pochopení loajality vůči původu je negativní polarizace, domnívá se politolog. Opět odkazuje na Kleina, který cituje mnoho studií, jež prokázaly, že Američany přiměje jít k volbám spíše negativní pohled na protistranu než pozitivní vnímání vlastní strany - příkladem je bývalý demokratický texaský kongresman Beto O'Rourke, který zazářil poté, co v roce 2018 kandidoval do senátu proti republikánu Tedovi Cruzovi, ale zcela pohořel, když se loni ucházel o prezidentskou nominaci, protože postrádal negativní vymezení, které pohánělo jeho předchozí kampaň.   

Klein tvrdí, že kvůli politické geografii Spojených států se polarizační efekt dvou stran liší, uvádí Zakaria. Konstatuje, že podle tohoto zjištění jsou republikáni homogennější skupinou, jejímž jádrem jsou běloši, což jim s ohledem na americký volební systém dává velkou geografickou výhodu, díky níž dokázali vyhrát prezidentské volby ve dvou z posledních čtyř případů, kdy jejich kandidát obdržel celkově méně hlasů.

"Demokraté musejí oslovit širší soubor (lidí) než republikáni, aby byli konkurenceschopní v středozemních státech a ovládli kolegium volitelů (které následně volí prezidenta, pozn. redaktora)," shrnuje politolog. Dodává, že v tomto je Kleinova kniha silná, objevná a depresivní zároveň.

Americký politický systém není parlamentarismus, kde jedna strana ovládne všechny složky moci a může prosazovat svůj program, upozorňuje Zakaria. Podotýká, že moc je rozdělena mezi tři odnože, jejichž pravomoci se překrývají, jelikož zakladatelům Spojených států se protivila myšlenka stran a neustále se měnících frakcí, a proto systém nastavili tak, aby si prosazení čehokoliv žádalo jistý kompromis a spolupráci. To je důvod, proč nakonec polarizace paralyzovala americké vládnutí, deklaruje politolog.