Volební mapa USA 2020: Které státy rozhodnou o prezidentovi?

Volební mapa Spojených států se tradičně skládá ze tří skupin států. Základ tvoří státy ryze nebo převážně demokratické, které leží zejména na západě a severovýchodě země, a státy ryze či převážně republikánské, které pokrývají jih a střed Spojených států. Řadí se k nim i pár států na severu případně na severozápadě jako Montana, Severní Dakota nebo Idaho.

Častěji jsou demokratické státy označovány jako „modré“, republikánské jako „červené“. Toto barevné označení se stabilně používá již od prezidentských voleb z roku 2000. Přestože žádný stát nemá pouze demokratické nebo republikánské voliče, barevné odlišení si státy postupně získaly díky určitému volebnímu precedentu, kdy se jedné z politických stran v určitém státě podařilo několikrát po sobě získat volební většinu.

Třetí skupinu tvoří tzv. „swing states“ nebo také „battleground states“, které hrají během voleb zásadní roli. Zatímco v demokratických a republikánských státech je více méně jasné, jak tamní voliči budou volit, „swings states“ bývají v rámci volebních preferencí voličů nevyzpytatelné.

Navíc se pomyslný seznam těchto států neustále mění, zatímco demokratické či republikánské státy zůstávají z hlediska svých stranických preferencí poměrně stabilní. Mezi tradiční „swing states“ se historicky řadily státy jako Colorado, Florida, Iowa, Michigan, Minnesota, Nevada, New Hampshire, Severní Karolína, Ohio, Pensylvánie, Virginie a Wisconsin.

Tyto státy se však během různých volebních cyklů na základě různých ideologických nebo i demografických faktorů mění. V roce 2016 bylo takových států celkem 11. Volební modely pro rok 2020 zařadily navíc Arizonu, Georgii a Texas, někteří odborníci zmiňují i Aljašku.

Ve všech případech se jedná o státy, kde voliči v předchozích volbách volili primárně republikánsky, někteří analytici ale tvrdí, že především mezi voliči ve státech jako Arizona, Georgia nebo Texas má Biden silný potenciál. Z původního seznamu naopak vypadávají státy jako Virginie nebo Minnesota. V obou státech se na základě předchozích šesti prezidentských voleb totiž počítá, že zvítězí opět Demokrat.

Volební model The Economist předpovídá, že demokraticky bude letos volit 25 států, přičemž patnácti z nich přikládá více jak 99% jistotu. Zde se jedná o státy jako Kalifornie, Oregon, Washington, New York nebo New Jersey, kde Demokraté vždy minimálně od roku 1992 získali většinu.

Republikáni by dle modelu měli získat 21 států, více jak 99% šanci na vítězství by přitom měli mít ve 13 z nich. Stejně jako v opačném případě se zde jedná o státy, kde v minimálně šesti předchozích volebních cyklech Republikáni vyhráli naprostou většinou. Sem se řadí státy jako Tennessee, Arkansas, Kentucky nebo Alabama. 

Čistě statisticky by tedy dle modelu měl Biden vyhrát i ve státech jako Florida, Michigan, Nevada, New Hampshire, Pensylvánie a Wisconsin, které se řadí k tradičním „swing states“. V roce 2016 se Hillary Clintonové podařilo zvítězit pouze ve dvou z nich, a to v New Hampshire a Nevadě. V předešlých volebních cyklech si ale v těchto státech vyjma Floridy Demokraté poměrně stabilně drželi většinu.

Stejný názor má i americký politický analytik, Mike Madrid, který sází především na státy jako Michigan a Pensylvánie. Konkrétně v Pensylvánii předpokládá oproti roku 2016 vyšší volební účast afro-americké komunity stejně tak jako vysokoškolsky vzdělaných voličů, kteří tvoří významné procento Bidenových příznivců.

Silný potenciál vidí i na Floridě, kde předpokládá, že mínění voličů ve prospěch Bidena výrazně ovlivní zdejší pandemická situace. Neméně důležitou roli podle něj bude hrát i měnící se ideologie místních obyvatel, kdy se čím dál tím méně z nich identifikuje s kulturou bývalé Konfederace ideologicky inklinující k Republikánské straně.  

Model The Economist navíc předpokládá, že demograficko-politicky si podobné státy budou volit podobně. Proto se dá usuzovat, že pokud Biden získá Michigan, zvítězí i ve Wisconsinu. Významnou roli budou však mezi „swing states“ zastávat nově i Texas, Georgia a Arizona.

Současné průzkumy zatím hovoří ve prospěch Donalda Trumpa, volební prognózy však poukazují na nemalý potenciál Joe Bidena tyto státy nakonec vyhrát. Z pohledu Madrida si státy jako Arizona nebo Texas procházejí podobnou demografickou obměnou jako dříve Colorado nebo Nevada.

Konkrétně se jedná o populační nárůst Latinoameričanů a vysokoškolsky vzdělaných bělochů v oblasti tzv. států slunečného pásu. Podobně jako Afroameričané se latino-americká komunita přiklání spíše k Demokratům. Navíc podobně jako Florida se oba státy řadí k nejvíce zasaženým koronavirem.

Georgia, byť se zde historicky podařilo zvítězit jen dvěma demokratickým prezidentským kandidátům, spadá dle Madrida mezi státy, které se začínají odklánět od klasické jižanské tradice. Na většinu místních voličů tak Trumpova politika hájící kulturní dědictví bývalých otrokářských států fungovat nebude.

Fakt, že Biden si průběžně udržuje byť těsný náskok nad Donaldem Trumpem ve většině těchto klíčových států vyjma Texasu a Iowy, Madrid vysvětluje na základě tří hlavních faktorů. Asi nejvýznamnější roli dle něj hraje fakt, že Trump si důsledkem koronavirové pandemie poprvé prochází opravdovou zkouškou svých schopností ve funkci prezidenta.

Jelikož počet nakažených stále přibývá, stejně tak roste i počet mrtvých a nezaměstnaných, roste i nespokojenost jeho voličů. To lze na příklad pozorovat u nejohroženější skupiny lidí starších 65 let, kteří navzdory svému konzervativnímu smýšlení hodlají podpořit Joe Bidena, který by podle nich pandemickou situaci zvládl mnohem lépe.

Dalším faktorem je dle Madrida úroveň dosaženého vzdělání. Procento vysokoškolsky vzdělaných zejména bělochů v populaci roste. Průzkumy ukazují, že tito lidé věnují největší pozornost vývoji domácí ekonomiky, přičemž čím dál tím více lidí je dle aktuálních statistik silně znepokojeno aktuální ekonomickou situací v zemi.

Jako třetí významnou slabinu prezidenta vidí v jeho reakci na nedávné rasové nepokoje v zemi. Madrid v této souvislosti tvrdí, že stejně jako se vyvíjí postoj společnosti, mění se i postoj Republikánů vůči rasovým otázkám. Čím dál tím méně z nich se přiklání k tzv. „jižanské strategii“, kulturnímu dědictví Konfederace a jiným nacionalistickým ideologiím. O tom svědčí i nedávné průzkumy, dle nichž přes 50 % Američanů pohlíží na vlajku konfederace jako na symbol rasismu.