Kim skončí jako Saddám a Kaddáfí? Profesor vysvětluje, v čem tkví problém KLDR

Otázka za milion dolarů

Letos bude nicméně těžší předvídat také americký postup vůči Pchjongjangu, domnívá se odborník. Tvrdí, že tomu tak bude v důsledku blížících se prezidentských voleb ve Spojených státech i dopadů koronavirové krize.

"Použijí Spojené státy vojenskou sílu proti Severní Koreji před americkými prezidentskými volbami? To je otázka za milion dolarů," píše Kivimäki. Dodává však, že pokud se podíváme na historii amerických vojenských intervencí a prezidentských voleb v období po skončení studené války, zjistíme, že volby pravděpodobnost nasazení americké vojenské síly nezvyšují.

Mezi blížícími se prezidentskými volbami a americkými vojenskými operacemi neexistuje statistická souvislost, deklaruje profesor. Připomíná, že americká válka v Afghánistánu byla zahájena více než rok od zvolení George W. Bushe prezidentem, druhá válka v Perském zálivu pak necelý rok před jeho znovuzvolením, přičemž ani americké vojenské operace v Kosovu, Somálsku, Pákistánu, Jemenu, Libyi, Sýrii a Mali neměly žádnou vazbu na volební cyklus ve Spojených státech.

Expert nicméně nevylučuje, že prezidentství Donalda Trumpa by mohlo být odlišné, protože Trump je na rozdíl od svých předchůdců k vojenským akcím vybízen - a nasazení síly proti syrskému režimu prezidenta Bašára Asada bylo prakticky pojímáno jako měřítko jeho důvěryhodnosti.

"Navíc, Trump je zoufalý," pokračuje Kivimäki. Vysvětluje, že jeho pozice před vypuknutím koronavirové pandemie byla velmi silná - američtí prezidenti jsou zpravidla znovuzvoleni, pokud míra nezaměstnanosti nepřesahuje 8 % -, ale právě tato statistika se spolu s tím, jak se Spojenými státy prohnala nemoc covid-19, obrátila proti současnému šéfovi Bílého domu.  

Situace na Korejském poloostrově má také svá specifika, upozorňuje profesor. Konstatuje, že Trump chce Američanům ukázat, že dokáže vyřešit tamní problém, což se nepodařilo žádnému jeho předchůdci od poloviny 50. let.  

Původní progres v mírovém procesu na poloostrově z roku 2018 se změnil v politický přiliv a odliv, deklaruje odborník. Připomíná, že před olympijskými hrami v Jižní Koreji byl Trump široce obviňován, že se přátelí s diktátory Vladimirem Putinem, Si Ťin-pchingem a Kim Čong-unem a toto přátelství by snad i získalo na popularitě, kdyby ovšem dokázalo vyřešit existující problémy, nikoliv pouze přinášet pečlivě plánované spektakulární televizní záběry.

Podvolení se nepřináší bezpečí

Hlavním problémem ve snaze o smíření se Severní Koreou spočívá v tom, že tamní režim se nevzdá svých jaderných zbraní, vysvětluje Kivimäki s tím, že očekávat cokoliv jiného by nebylo prozíravé. Tato skutečnost podle něj zavedla americko-severokorejské vztahy do slepé uličky.  

"Pokud by Severokorejci dospěli k přesvědčení, že budou v bezpečí, i když se vzdají jaderných zbraní, mohli by tak učinit," spekuluje profesor. Pokládá ale otázku, proč by si to měli myslet.

Americká odstrašovací politika se zaměřuje na vyvolání dojmu, že "darebáci" budou potrestáni, ale z pohledu těch, kteří se podvolí, není přesvědčivá, míní expert. Konstatuje, že Severní Korea si může být jistá, že její úder na Spojené státy by nezůstal bez trestu, ale už není jisté, zda se trestu vyhne, když nezaútočí.

Írán se podvolil mezinárodnímu tlaku v roce 2015, stejně jako dříve irácký diktátor Saddám Husajn, který se vzdal se plánů na zbraně hromadného ničení, podobně jako předtím Libye, která upustila od jaderného programu, připomíná Kivimäki. Dodává, že následný osud Saddáma i libyjského diktátora Muammara Kaddáfího je všeobecně znám.    

Pokud nedojde k dramatické změně politického uspořádání, těžko lze očekávat, že KLDR přistoupí na jaderné odzbrojení, míní profesor. Podotýká, že Spojené státy nemohou vyvolat v Pchjongjangu důvěryhodný pocit, že s tamní režimem bude nakládáno vlídně, pokud v této otázce ustoupí.

Severní Korea by se mohla cítit bezpečně i bez schopnosti vést odvetný úder pouze v případě sjednocení obou korejských států, protože pak by případný americký útok směřoval také na Jižní Koreu, spojence Washingtonu, uvádí expert. Dodává, že nic z toho se v dohledné době nestane, a tak zůstává pouze na Trumpovi, zda v rámci předvolebního boje použije vůči severokorejskému režimu vojenskou sílu.