Lékaři letěli k transplantaci jater, mise skončila tragicky

Vyšetřování by mělo podle premiéra odhalit, jak je možné, že reakce záchranných složek byla tak pomalá a že se letadlo dlouho nedařilo lokalizovat. V místě neštěstí nicméně panovala silná mlha a záchranáři se rovněž museli potýkat s hlubokým sněhem.

Letoun převážel zdravotníky z Bukurešti na západ Rumunska, když byl přinucen kvůli špatné viditelnosti nouzově přistát v horách ve výšce 1400 metrů. Při přistání v lesním masivu pasažéři utrpěli četné pohmožděniny a zlomeniny.

První zmínka o transplantacích jater v odborné literatuře je již z roku 1955 Americký lékař Welch se spolupracovníky prováděl transplantace jater v experimentu u psů na různá místa dutiny břišní, kdy ponechával v břiše původní játra. Vzhledem k tomu, že nebyla podávána žádná imunosupresiva, která by bránila rejekci, docházelo během několika dnů k zániku funkce štěpů. Teprve mnohem později se zavedením léku azathioprinu, který se řadu let používal k potlačení odhojovací reakce (tzv. rejekce), bylo dosaženo delšího přežívání štěpů.

Během 40 let se názory na indikace transplantací jater významně měnily. V počátečním období byly nejčastější indikací nádory jater. Z chirurgického pohledu byly tyto operace relativně jednodušší než transplantace nemocných s pokročilou jaterní cirhózou, kde je vysoké riziko krvácivých komplikací, informuje zdravi.e15.cz.

Dlouhodobé přežívání pacientů s jaterními nádory však bylo velmi nízké. Příčinou vysoké úmrtnosti je výskyt recidiv jaterních nádorů při podávání imunosupresivní léčby. V dalších obdobích v indikacích transplantace jednoznačně převládla chronická onemocnění jater, která vedou k jaterní cirhóze.