Německý historik: V Rusku se prosazuje černobílý pohled na dějiny

"Co mně nejvíce vadí na ruském přístupu posledních let, je to přesvědčení, že existuje vždy jen jeden úhel pohledu," říká Morré, podle něhož se ruská perspektiva druhé světové války zúžila jen na "zářivé vítězství" a všechno, co do ní nepasuje, bere Rusko jen nerado na vědomí.

Týká se to například paktu Molotov-Ribbentrop, kterým si v srpnu 1939 nacistické Německo a Sovětský svaz rozdělily Polsko, nebo masakru v Katyni, kde sovětská tajná policie NKVD na jaře 1940 postřílela na 22.000 Poláků. "Katyň nepopírají, ale tvrdí: 'No jo, bylo to potřeba, prostě to tak bylo'," popisuje ruské zlehčování šéf muzea, které má za úkol návštěvníkům přibližovat jak německý, tak ruský pohled na druhou světovou válku.

"Přínos západních spojenců k vítězství nad fašismem je opět líčen jako podřadný," nabízí Morré další příklad zúžení ruského pohledu na historii. "Jazykově se často mluví o ruské armádě, a ne sovětské armádě," konstatuje. Podotýká také, že se v Rusku sice správně hovoří o osvobození Evropy od fašismu, ale už se opomíjí, že to bylo spojeno s nárokováním si nadvlády nad velkou částí kontinentu.

Výraznou změnu v pohledu na minulost přičítá expert na Rusko vládě prezidenta Vladimira Putina. "Současná ruská vláda prosazuje politiku síly ve všech ohledech. Vystupuje tak i zahraničněpoliticky a neštítí se použít vojenské prostředky, aby tuto sílu ukázala," poznamenává Morré, podle něhož je to jasně vidět nejpozději od anexe Krymu v roce 2014.

Sílu se režim snaží prosazovat i v pohledu na minulost, a to například skrze zákony, které trestají "falšování historie". V Rusku nyní hrozí trestní stíhání i starostovi Prahy 6 Ondřeji Kolářovi, který nechal odstranit sochu sovětského maršála Ivana Koněva z náměstí Interbrigády. Podle Morrého se černobílý pohled na dějiny rozšířil i mezi ruskou veřejností. "Ruská společnost přijala názor, že existuje správný pohled na tuto válku, a to znamená, že existuje i ten chybný," míní.

Na odborné úrovni podle historika ještě není situace tak špatná. Jeho instituce, jejíž součástí je i sál, kde Německo přesně před 75 lety v noci z 8. na 9. května 1945 podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci, nadále běžně komunikuje s historiky v Rusku. "S těmi se dají vyměňovat názory a oni vědí, jaký je náš pohled na válku, ale to je spíše odborná diskuse, která na veřejnosti není tak přítomná," podotýká.

Ve veřejné debatě je podle něj hledání společného pohledu stále těžší, protože ruskou vládou stanovený kurz zná jen jednu perspektivu. "To, co historickou vědu dělá tím, čím je - a i mezinárodně - je to, že máme různé perspektivy, že zdůrazňujeme, sledujeme různé aspekty, že odlišně argumentujeme a že z toho vzniká celkový pohled, který je diferencovaný, který není černobílý. To se bohužel v německo-ruské diskusi poněkud ztratilo," uzavírá.