Putin bojuje o přežití. Sesadí ho sestřelený let MH17?

Současná situace a pohled, kterým se na Rusko v tuto chvíli pohlíží, se odvíjí od krize na Ukrajině. Ta má pro Rusko zásadní význam jako nárazník proti Západu a jako cesta pro dodávky energie do Evropy, které jsou základem ruské ekonomiky. Bývalý ukrajinský prezident Viktor Janukovyč byl sice obecně považován příznivce Ruska, vzhledem k rozložení společnosti se ale podle rozvědčíků agentury nedá říci, že by Ukrajina sloužila jako ruská loutka. I přesto byly za Janukovyče ruské zájmy na Ukrajině dodržovány.

To bylo velmi důležité zejména pro samotného Putina. Agentura upozorňuje, že jedním z důvodů, proč Putin vystřídal Borise Jelcina v roce 2000, byla válka v Kosovu. Rusko bylo spojencem Srbska a nechtělo, aby NATO zahájilo válku proti Srbsku. Na ruské přání ale nebyl brán zřetel. Rusům pro změnu naprosto nezáleželo na Západě. Rusko následně vyjednalo dohodu, která umožnila USA a vojákům zemí NATO vstoupit do země a dostat pod svou správu Kosovo. V rámci této dohody byla ruským vojákům přislíbena významná role v procesu udržování míru v Kosovu. Rusové se této role ale nikdy nezhostili a Jelcin to považoval za urážku.

Další důvod, proč Putin nahradil Jelcina, byl podle agentury katastrofální stav ruské ekonomiky. Rusko bylo vždy chudé, na mezinárodní úrovni s ním ale bylo třeba počítat. Za Jelcina ale bylo Rusko ještě chudší a mezinárodní mocnosti jím opovrhovaly. Putin se tedy po nástupu musel vypořádat s oběma problémy a ttrvalo dlouho, než obnovil víru v ruskou moc, a to i přesto, že ve svých počítcích coby prezident sám Putin varoval, že pád Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou 20. století. To ale neznamená, že by se pokoušel vzkřísit Sovětský svaz, spíše se snažil o to, aby bylo Rusko opět bráno vážně a aby byly posíleny ruské zájmy.

Zlom přišel v roce 2004, kdy se na Ukrajině konala oranžová revoluce. Janukovyč, podporovaný Putinem, byl zvolen za podivných okolností a přinucen druhé kolo voleb zopakovat. V něm ale prohrál a úřadu se ujala prozápadní vláda. V té době Putin obvinil CIA a další západní zpravodajské služby z toho z organizování demonstrací. Tehdy byl opravdu přesvědčen, že Západ si vzal za cíl zničit Ruskou federaci. Věřil také, že CIA zorganizovala demonstraci, která uvrhla na Rusko stín pochybností, s cílem zemi ochromit nebo zcela zničit. Po událostech v Kosovu v Putinovi vzrostlo nepřátelství vůči Západu.

Analytici ze Stratforu upozorňují, že Rusové pracovali v letech 2004-2010 na odstranění následků oranžové revoluce. Přestavovali svou armádu, zaměřili se na rozvědku a špionáž inteligenci bez ohledu na ekonomické dopady a museli rovněž přehodnotit svůj vztah s Ukrajinou. Pokud by Rusko nemohlo kontrolovat Ukrajinu, nechtělo, aby tak činily Spojené státy a Evropa. Nebyl to jediný zájem Rusů, ale byl nejdůležitější.

Ve válce v Jižní Osetii o Kavkaz nešlo

Ruská invaze do Gruzie měla více spojitostí Ukrajinou, než s Kavkazem. V té době byly Spojené státy stále více ponořeny do událostí v Iráku a Afghánistánu a Washington neměl vůži Gruzii žádné závazky, i přesto mezi zeměmi panovaly úzké vazby a určité záruky. Invaze do Gruzie proto měla dva cíle. Tím prvním bylo ukázat oblast, že ruská armáda z roku 2000 je pryč a v roce 2008 má ruské nové, lepší a bojeschopné jednotky. Druhým cílem bylo ukázat Kyjevu, že americké záruky, ať už explicitní či implicitní, nemají žádnou hodnotu. V roce 2010 byl na Ukrajině zvolen prezidentem Janukovyč a oranžová revoluce se obrátila v omezení vlivu Západu.

Spojené státy si uvědomovaly přítomnost rozšířující se trhliny mezi nimi a Ruskem, Obamova administrativa se snažila obnovit původní vztahy a Hillary Clintonová se v roce 2009 pokoušela o restart vzájemných vztahů. Stratfor ale upozorňuje, že právě to byla chyba, neboť Washington chtěl obnovit vztahy do doby, které Putin považoval za "staré špatné časy", a na restartu neměl žádný zájem. Místo toho si všiml, že Spojené státy přijaly obranný postoj, a snažil se toho využít.

Rozhodl se proto poukázal na závislost EU na ruské energii, do toho ale přišla syrské krize, kde Obama hrozil nálety poté, co byly v zemi použity chemické zbraně. Rusové tento Obamův tah využili mistrně a zároveň agresivně a nakonec právě oni vyšli z krize jako ti rozhodní a schopní, zatímco Spojené státy americké dostaly nálepku těch neschopných. Ruský energetika byla mezitím na vzestupu, a i přes slábnoucí ekonomiku se tak posílilo Putinovo postavení.

Období Putinova pádu

Poslední události na Ukrajině ale pro Putina nejsou příliš příznivé. Janukovyč uprchl ze země a k moci se dostala prozápadní vláda, Kyjev upevňuje svou moc a Rusové ovládají pouze malou část Ukrajiny, konkrétně Krym a území mezi Donětskem a Luhanskem. Pokud by nedošlo k ukrajinské krizi, Putinovým plánem bylo podle Stratforu nechat kyjevskou vládu jednat ze své vlastní vůle a rozdělit Spojené státy a Evropu za pomocí využívání silných ekonomických, obchodních a energetických vazeb.

V této chvíli přichází na scénu rozhodující sestřelený let MH17 společnosti Malaysia Airlines. Pokud se totiž ukáže, že Rusko dodalo obranné systémy a personál separatistům, bude de facto zodpovědné za sestřelení letadla. Tím by plán Moskvy na rozdělení Evropanů a Američanů dostal vážné trhliny. Putin by byl totiž vykreslen jako sofistikovaný vládce, který nemilosrdně využívá svou sílu a nekompetentně podporuje beznadějné povstání zcela nevhodnými zbraněmi. S tím by se Západ musel, bez ohledu na to, jak je v některých zemích Putin vnímán, vyrovnat.

Analýza agentury Stratfor následně připomíná historii ruských carů a prezidentů, během níž docházelo k jednomu sesazování za druhým. Je ale potřeba podotknout, že ekonomická situace Ruska není zdaleka tak katastrofální, jako tomu bylo za Chruščova nebo Jelcina. I přesto se v poslední době výrazně zhoršila a, což je možná ještě důležitější, nesplnila očekávání. Po zotavení se z krize v roce 2008 Rusku klesá hrubý domácí produkt a centrální banka předpovídá takřka nulový růst. Několik regionů je na pokraji bankrotu a čelí mu i řada firem. Přímé zahraniční investice klesly v prvním pololetí roku 2014 o 50 procent ve srovnání se stejným obdobím v roce 2013. A to navzdory vyšším cenám za barel ropy.

Putinova popularita v Rusku sice stoupala po úspěšných zimních olympijských hrách v Soči a poté, co ho západní média vyobrazila jako agresora na Krymu. Po tom všem si ruský prezident vybudoval pověst agresora. Realita se ale odvíjí od situace na Ukrajině a zdá se, že "velké vítězství" bude doprovázeno řadou vážných ekonomických problémů. Pro jiné země nepředstavují události na Ukrajině takovou výzvu. Putin ale vybudoval svůj obraz na tvrdé zahraniční politice, a to navzdory ekonomické situaci země.

Rusko je pro Putina prokleté

Závěrem analýzy Stratfor nastiňuje, co se bude dít dál. Putin obnovil některé sovětské prvky vládních struktur včetně politbyra a v nynější vládě sedí lidé, které si sám vybral, lze tedy předpokládat, že mu budou loajální. V sovětském politbyru to ale byli právě blízcí kolegové, kteří byli nejvíce obávaní.

Model vlády za pomocí politbyra je určen pro zemské vůdce na vybudování koalice mezi frakcemi. V tom byl Putin úspěšný, jeho schopnost udržet věci pohromadě ale nyní klesá a spolu s tím klesá i důvěra v jeho schopnosti. Stejně jako Chruščova, který byl neúspěšný v hospodářské a zahraniční politice, by se mohli jeho kolegové pokusit Putina odstranit.

Analytici agentury přiznávají, že budoucnost Ruska se těžko předpovídá. Na jedné straně stojí ústavní proces nástupnictví, na druhé straně neformální vláda vytvořená Putinem. Z demokratického hlediska má Rusko politiky stejně populární, jako je sám Putin, s přihlédnutím k sovětském stylu ale vyplývají na povrch jiná jména možných kandidátů, kteří by mohli zaujmout Putinovu pozici. Nakonec, kdo může vyloučit, že se nebude chtít vrátit Michail Gorbačov?

Politici, kteří se ve svých rozhodnutích přepočítávají a mýlí, nemají šanci přežít. Putin se přepočítal na Ukrajině, nepředvídal pád svého spojence, nedaří se mu účinně reagovat a nyní klopýtá ve snaze získat zpět, co mu patřilo. Jeho vedení ekonomiky také není příkladné a někteří jeho kolegové se domnívají, že by odvedli lepší práci. Putin musí jednat rychle, jinak může být sesazen a nahrazen.

I přesto se analytici domnívají, že Putinův konec je ještě daleko. Ruský prezident denně zkoumá své možnosti a ustoupení tváří v tvář Západu a přijetí ke statusu quo na Ukrajině by bylo velmi obtížné. Současná situace je ale nestálá a hraje se takříkajíc na divokou kartu, která se odvíjí od Putinovy agresivity. Ať už má Putin nějaké potíže či nikoli, příliš mnoho věcí se pro něj v poslední době vyvíjí špatně a stejně jako v jakékoliv jiné politické krizi platí, že pokud se hroší situace, přichází na řadu stále více extrémní možnosti.

Stratfor závěrem analýzy upozorňuje, že ti, kteří pohlíží na Putina jako na nejagresivnějšího ruského vůdce, by měli vzpomenout na Lenina a Stalina. Jednou možná příjde čas, kdy se bude svět dívat na éru Putinovy vlády jako období plné štědrosti. Nyní ale záleží na tom, jestli Putin vyhraje svůj boj o přežití, nebo zvítězí jeho vyzyvatelé a nahradí ho ve funkci ruského vládce.