ANALÝZA | Izrael válčí na několika frontách. Írán po celém regionu vytvořil rozsáhlou síť zástupných sil

Jak upozornil německý server DW, zatímco Izrael neformální alianci Libanonu, Sýrie, Iráku, Íránu a Jemenu nazývá „osou zla“, samotné uskupení si říká „osa odporu“. Se silnou íránskou podporou k této alianci spadají mimo jiné (teroristické) organizace Hizballáh, Hamás a Hutíjové.

Konkrétně Hizballáh dostává od Íránu ročně miliony dolarů na nákup zbraní a výcvik bojovníků. Podle dostupných informací může mít toto uskupení na libanonském území rozmístěných až sto tisíc raket a desítky tisíc vojáků, což pro Izrael představuje masivní bezpečnostní hrozbu.

Obdobnou podporu poskytuje Teherán i Hamásu. Ačkoliv ajatolláh Alí Chameneí oficiálně nepřiznal podporu této organizace při útoku na Izrael z října minulého roku, vyzval Íránce k podpoře a modlitbám za jeho činy.

Velice důležitým spojencem Íránu v regionu je syrský režim v čele s autoritářem Bašárem Asadem. Damašek má s Izraelem vztahy na kriticky nízké úrovni už od jeho vzniku roku 1948. Obě země proti sobě vedly války v letec 1948, 1967 a 1973, pokud nezapočítáváme menší pohraniční roztržky.

Jemenští Hutíjové získali íránskou podporu zejména díky tomu, že během občanské války bojovali proti koalici vedené Saúdskou Arábií, kterou Teherán chápe jako jednoho z úhlavních nepřátel i přesto, že v posledním roce obě země obnovily diplomatické vztahy. I když jsou Hutíjové s oficiální jemenskou vládou už deset let v otevřeném konfliktu, tak tato vláda podporuje boj proti Izraeli.

Kromě běžně zmiňovaného Hizballáhu, Hamásu a Hutíjů na straně Íránu stojí daleko více milic a teroristických organizací. Patří mezi ně například Lidová fronta pro osvobození Palestiny v čele s Fatahem (Sýrie), Palestinský islámský džihád (Pásmo Gazy, Libanon), hnutí Sabireen (Pásmo Gazy), Lidové mobilizační síly (Irák), Národní obranné jednotky (Sýrie) nebo Brigády Al-Aštar (Bahrajn).

Letos v květnu se právě bahrajnská skupina přihlásila k prvnímu útoku na Izrael. Brigády Al-Aštar popsaly, že bezpilotním letounem zaútočily na sídlo izraelské společnosti Trucknet Enterprises, „odpovědné za pozemní dopravu v sionistické entitě“. Útok byl podle nich „proveden na podporu palestinské věci a na podporu našeho lidu vzdorujícího v Gaze“.

„Islámský odpor v Bahrajnu potvrzuje, že pokračuje ve svém hnutí a podpoře na všech úrovních pro náš trpělivý lid v odbojné Gaze. Nepřestaneme se svými operacemi, dokud nebude zastavena sionistická agrese proti Gaze,“ uvedla skupina podle serveru Newsweek.

Al-Aštar zřejmě nemá v Bahrajnu „pevnou půdu pod nohama“, protože bahrajnské velvyslanectví v USA v reakci na květnový útok informovalo, že „vláda považuje Brigády Al-Aštar za teroristickou organizaci, která působí mimo království“.

Bahrajn nemá se Západem nijak špatné vztahy, naopak ještě loni s Washingtonem podepsal bezpečnostní dohodu, jak informoval server Financial Times. Podle Bílého domu tato dohoda posílí vojenskou a zpravodajskou koordinaci. USA podepsaly prakticky stejné dohody se Spojenými arabskými emiráty a Saúdskou Arábií. Důvodem je především snaha Washingtonu vyvážit íránský vliv v regionu a Perském zálivu.

Působení Al-Aštaru, navzdory špatným vztahům Bahrajnu s Izraelem, tedy není v této drobné zemi vítané. „V Perském zálivu je velký zájem o explicitní bezpečnostní dohody s USA. Bahrajnská dohoda zdaleka nedosahuje toho, o co sousedé usilují, ale bude klíčovým referenčním bodem pro jejich jednání,“ vysvětlil expert na Blízký východ John Alterman.

Přítomnost tohoto uskupení poukazuje hlavně na rozsáhlý vliv Íránu v okolí Perského zálivu. Al-Aštar zřejmě dostává finance od Teheránu, jelikož jde o šíitskou organizaci – a Írán na podpoře šíitských milicí lpí –, a Al-Aštarem používané bezpilotní letouny nápadně připomínají íránské drony dlouhého doletu Samad.

Na afiliaci s Íránem poukazuje také vlajka organizace. Vyobrazuje totiž verše z Koránu a zaťatou pěst s puškou Kalašnikov – což je totožný vzor jako mají na vlajce íránské Islámské revoluční gardy (IRGC).

A právě ty jsou dalším důležitým bezpečnostním ohrožením Izraele. Oficiálně jde o součást ozbrojených sil Íránu, kterou založil ajatolláh Chomejní roku 1979 během toho, co v zemi probíhala islámská revoluce a nástup teokratického režimu. Jako teroristickou organizaci ji kromě USA, Kanady a Švédska označili také Saúdové a Bahrajňané.

V současnosti mají IRGC až 125 tisíc mužů. Řada z nich je nasazená v Sýrii a Iráku, kde od roku 2013 bojují proti Islámskému státu. Jejich činnost ale zdaleka nekončí u bojů proti IS. Naopak, v dubnu letošního roku to byly právě IRGC, které ve spolupráci s Hizballáhem, Hutíji a Islámským odporem v Iráku vypustily proti Izraeli stovky balistických raket. To IRGC zopakovaly i toto úterý.

Izrael dnes bojuje na několika frontách. K Íránu se kromě Hizballáhu a Hamásu přidávají nové, často teroristické, organizace z Iráku, Sýrie a dalších arabských zemích. Většinu z nich slučuje jediná věc – podpora z Teheránu, který usiluje o zničení židovského státu.