Z doktorů se stanou vrazi, varuje známá novinářka

Lord Charles Falconer, britský politik labouristické strany, se už nějakou dobu snaží prosadit nový zákon, který by ve Spojeném království povolil eutanázii. „Krycí název" tohoto projektu zní Dignity in Dying, tedy něco jako Důstojný odchod – tak se totiž pojmenovalo sdružení, které tento zákon plně podporuje. Na nový návrh zákona reaguje mnoho známých tváří a jednou z nich je i novinářka, spisovatelka a komentátorka Melane Phillipsová.

Nový zákon by pacientům, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí a kteří by podle doktorů měli do půl roku zemřít, umožnit (jak tomu Melanie Phillipsová říká) spáchání sebevraždy. Říká: „V minulosti bylo uskutečněno již několik pokusů o uzákonění vraždy z milosti a všechny skončily neúspěchem. Nyní se názor politiků obměkčuje, a to především díky kampaním, které pracují s jazykovými prostředky tak, že celá věk nakonec vyzní úplně jinak."

Komentář v originále si můžete přečíst zde.

Podle Melanie Phillipsové se z lidí se zlými úmysly přes noc stali osvícení jedinci, kteří mají na srdci dobro společnosti. Tito lidé pak zveličují krutost všech, kteří s jejich názorem na povolení eutanázie nesouhlasí. Melanie tvrdí, že sebevražda není to samé jako přirozená smrt a asistovaná smrt tedy není nic jiného než podávání pomocné ruky těm, kteří se chtějí zabít.

Dává příklad: „Kdybyste šli kolem propasti a spatřili vozíčkáře, který by chtěl, abyste ho strčili dolů, udělali byste to? Zákon lorda Falconera by neudělal nic jiného, než že by doktorům povolil strkat lidi s problémy dolů z útesu."

Phillipsová uznává, že na světě existuje mnoho smrtelně nemocných lidí, kteří jsou nuceni žít v nepřekonatelné bolesti – to jsou lidé, které mají politici jako lord Falconier na srdci. Pokud by ale eutanázie byla povolena, neměl by nikdo být nucen stavět se do role vraha. Zákon v té podobě, v jaké nyní je, by podle Melanie z doktorů udělal popravčí četu. Navíc by se prý nemocní dostali pod obrovský tlak, který by je nutil jejich životy ukončit – a jejich příbuzní s finančními problémy by jim to jen těžko rozmlouvali.

Melanie Phillipsová tvrdí, že zkušenosti ze zahraničí mluví jasně: povolení eutanázie dostává všechny zainteresované do slepé uličky. Například v Belgii je asistovaná smrt povolena i u dětí starších šesti let a v Nizozemí se „dobrovolná" eutanázie stala prostředkem zbavování se mentálně postižených lidí.

Baronka Campbellová, která je doživotně připoutána na vozíčkové křeslo, k tomu trefně dodává: „Když společnost odsouhlasí vraždění smrtelně nemocných lidí, proč by se měla chovat jinak k těm, kteří celoživotně trpí vážnými chorobami? A když už jsme u toho, mohlo by dojít i na postižené."