Lze ještě zachránit NATO? Analytik má recept, který mnohé nepotěší

Macronův popis řádně "načechral peří" a v zahraničněpolitickém establishmentu na obou stranách Atlantiku vyvolal strach, připomíná analytik. Poukazuje, že německá kancléřka Angela Merkelová označila Macronova slova za "nepatřičná" a během slavnostní večeře k výročí pádu berlínské zdi si jej vzala stranou, aby mu vyčinila.

Slova francouzského prezidenta odsoudil také polský premiér Mateusz Morawiecki jako "nebezpečná" pro alianci a konstatoval, že Macronovy pochybnosti o platnosti závazku ke společné obraně mohou u spojenců vyvolat dojem, že právě Francie by se tímto závazkem nemusela řídit, uvádí DePetris. Odkazuje také na expertku Kori Schakeovou z Mezinárodního ústavu pro strategická studia, která napsala, že Macronovy názory odrážejí širší trend, kdy Evropané stále více zpochybňují závazek Washingtonu držet se "posvátného" článku 5.

"Je NATO skutečně silnou a odolnou vojenskou organizací, pokud jeden negativní komentář jednoho politika může otřást základy této aliance?" táže se proto DePetris. Domnívá se, že takový povyk stoupenců NATO jen potvrzuje názor těch, kteří dlouho tvrdí, že organizace by měla ukázat své lokty, jelikož pouhé ceremonie, plácání se po zádech a ujišťování, že vše je v pořádku, si ministři členských zemí již nemůžou dovolit.

NATO bude příští měsíc slavit 70. narozeniny a namísto známých, tradičních projevů by se ministři přítomní na schůzce v Londýně měli věnovat debatě na dramatické reformě aliance, nabádá analytik.

Odpovědnost

V organizaci dnes neexistuje žádná odpovědnost, všech 29 členů má v praxi volnou ruku a může jednat bez ohledu na to, zda jsou jejich rozhodnutí v souladu s chartou NATO a jak ovlivňují zbylé členy, upozorňuje DePetris. Připomíná, že jednostranná invaze do druhé země a podpora prostředníků, kteří páchají válečné zločiny, vede pouze k slovnímu pokárání a maximálně symbolickým sankcím.

Stejně tak ty země, které se pouze hlemýždím tempem blíží svým závazkům ve výdajích na obranu se nemusejí bát, že přijdou o ochranný deštník strýčka Sama, protože i ty nejhorší a nejméně nápomocné členské státy NATO zůstávají "v klubu", poukazuje analytik. "Jak jste jednou uvnitř, je to na celý život," dodává.  

Toto uspořádání příliš nenahrává odpovědnosti ani nepřispívá k síle a odolnosti NATO jako obranné aliance, deklaruje DePetris. Obává se, že situace dospěla do fáze, že se musí objevit opatření, která nejen potrestají nevhodné chování, ale především odradí další od jeho následování.

Řešení může zahrnovat reformu severoatlantické smlouvy a její rozšíření o možnost pozastavení či ukončení členství, případně zformování koalice zemí, které budou dodržování pravidel v jednotlivých případech prosazovat, nastiňuje analytik. Cíle je podle něj stejný: eliminovat bianco šeky, což z dlouhodobého hlediska posílí pocit nároků.

Zavřít dveře

Vzhledem ke své křehkosti je NATO příliš velké, míní DePetris. Aliance podle něj bojuje s váhou malých, nevýznamných členů, kteří jsou ekonomicky i vojensky slabí a nezaslouží si časově neomezené bezpečnostní garance. Za příklad dává vstup Černé Hory - politicky nestabilní země s dvoutisícovou armádou a HDP o velikosti desetiny Aljašky - před dvěma lety, podobně jako Severní Makedonii, jejíž přijetí do NATO schválil americký Senát, ačkoliv země má desetinu obyvatel New Yorku a na obranu dává sotva 1 % HDP.    

"Pokud existují podstatné argumenty pro přijetí obou za členy NATO, jeden bude mít problém je najít," píše analytik. Pouhé popíchnutí ruského prezidenta Vladimira Putina za dostatečný důvod nepovažuje.

NATO si tak nemůže přibírat další "mrtvou váhu", protože další expanze by pouze přidala více poživatelů bezpečnostních garancí a zvýšila výhled, že američtí a evropští vojáci jednou budou muset riskovat životy pro zemi, která je geopoliticky nevýznamná, uvádí DePetris. Konstatuje, že ministři zemí NATO by měli dát najevo, že dveře se zavřely, protože hotel je plný.

Uvolnění s Ruskem

Mnoho lidí na Západě nemá rádo Rusy, Putin je ruský nacionalista cítící velkou křivdu, jelikož považuje kolaps Sovětského svazu za noční můru, a vůči Západu chová vrozenou nedůvěru, připouští analytik. Přiznává, že Putinovi nedělá problém posílat do evropských zemích své zabijáky, aby zlikvidovali nepřátele Kremlu nejhoršími jedy světa, navíc celkový obraz Ruska na Západě silně poškodila ruská invaze na východ Ukrajiny a anexe Krymu.

"S Ruskem ale nelze nakládat jako s otravným hmyzem. Nemůžeme po něm plácat a doufat, že odbzučí do jiné části pokoje," píše DePetris. Uvádí, že Rusko sice nemá sílu, všestrannost či bohatství Sovětského svazu, ale disponuje dostatečnými pákami, aby se s ním muselo počítat, navíc NATO a Rusko jsou přímí sousedé a to poslední, co ve vztahu se sousedem chcete, je křičet na sebe zpoza plotu.

Proto je třeba oživit Radu NATO-Rusko a učinit z ní fórum, které diskutuje o skutečných tématech, nabádá analytik. Podotýká, že změna politických vztahů totiž může trvat dlouho a možná nastane až s příchodem nové generace politiků do Kremlu.

Krvácející politické rány tak nesmí kapat do vojenské roviny a vojenské kanály musí zůstat otevřené, aby se zamezilo překvapením, která vedou k nedorozuměním, utvrzují vzájemnou podezíravost a politické urovnání činí ještě těžším, uzavírá DePetris.