Kdo otrávil Navalného? Profesor popsal praktiky v putinovském Rusku

Pohyblivá smrtící linie

"Zajisté není vyloučeno, že vinu nese Kreml," zdůrazňuje odborník. Vyzdvihuje, že ruskou moc znepokojuje pohled na občanské vzepjetí v Bělorusku či protesty v Chabarovsku, stejně jako obecný nárůst kritického pohledu na federální vládu, údajně odtrženou od regionů.

Navalného kampaň "chytrá volba" a jeho aktivita v ruských regionech tak mohla tohoto opozičního aktivistu přenést za neviditelnou, pohyblivou smrtící linii, která v Rusku určuje meze přijatelných forem opozice, připouští Galeotti. Dává však zapravdu Navalného slovům, že je stále naživu, protože jeho smrt by způsobila ruskému režimu mnohem větší problémy.

Navíc se zdá, že situace ruský stát zaskočila, upozorňuje profesor. Připomíná, že lékaři nejprve připustili nějakou formu otravy a teprve poté přišli s tezí o disbalanci cukru v krvi, stejně tak policie zpočátku tvrdila, že nenalezla jakékoliv stopy nezvyklých chemikálií, aby později jejich přítomnost potvrdila.

Podobně Navalného letecký transport do zahraničí byl nejprve odmítnut tvrzením, že pacient je nebezpečný pro okolí, teprve následně měl let ohrožovat samotného aktivistu, zmiňuje expert. Doplňuje, že ruské zpravodajství zprvu otravu vylučovalo, aby později přední kremelský propagandista Dmitrij Kiselev prohlásil, že Navalného otrávili Američané či Britové.     

"Jistě, nekompetentnost a nekoherentnost nejsou zrovna nezvyklé, pokud jde o Kreml a jeho bezpečnostní složky. Omská katedrála nanebevzetí panny Marie má pěknou věž, ale ta není zdaleka tak vysoká jako v Salisbury," píše Galeotti s odkazem na případ otravy zběhnuvšího agenta Sergeje Skripala v Británii a ironicky dodává, že jednoho dne se můžeme dozvědět, že pár příslušníků ruských tajných služeb se i tak vydalo omskou katedrálu navštívit.   

Současné zmatky profesorovi připomínají situaci po vraždě jiného ruského opozičníka, Borise Němcova, kterého zastřelili čečenští ozbrojenci v roce 2015. I tehdy se objevovaly protichůdné výklady a vyšetřování se rychle změnilo v zametání stop, jakmile se ukázalo, že směřují k čečenskému vládci Ramzanu Kadyrovovi.    

Ruský prezident Vladimir Putin tehdy na 14 dní zmizel ze scény a buď nemohl, či nechtěl volit mezi vyslyšením požadavku svých bezpečnostních složek, aby proti bezhlavému a nemilosrdnému Kadyrovovi konečně zakročil, a strachem z možného vypuknutí nové čečenské války, uvádí autor komentáře. Připomíná, že Kadyrov z případu nakonec vyšel pouze s pomyslným lehkým klepnutím přes prsty.

To samé probíhalo v roce 2017, kdy ředitel firmy Rosněfť Igor Sečin zorganizoval metaforický "atentát" na ministra hospodářského rozvoje Alexeje Uljukajeva, který byl po obvinění z korupce odsouzen na 8 let pobytu v trestanecké pracovní kolonii, poukazuje odborník. Podotýká, že Putinovi se situace sice zjevně nelíbila, především kvůli tomu, že Sečin opakovaně odmítl křížový výslech navrhovaný obhajobou, ale nakonec nechal věci volný průběh.

Nespoutaní adhokraté  

Galeotti uvedené případy vnímá jako smrtící vedlejší projev ruské adhokracie. "Putinův systém je podstatně deinstitucionalizovaný, činit laskavost prezidentovi je to hlavní, o co se všichni snaží, a formální role a pravomoci jsou méně důležité než to, jak může být jedinec momentálně užitečný," vysvětluje odborník s tím, že Putin v zásadě neřeší konkrétní problémy, ale spíše nastavuje širší cíle a naznačuje, co by se mu líbilo.      

To vede k pružnosti a iniciativě, jejichž cenou je ovšem duplicita kontroly, která se projevuje v tom, že cyničtí jedinci jednají tak, jak podle jejich úsudku Putin očekává, případně se snaží ospravedlnit vlastní zájmy tím, že je spojí se zájmy státu, nastiňuje profesor. Vyzdvihuje, že Navalnyj nemá nouzi o potenciální nepřátele.

Útok na Navalného tak podle experta mohl spáchat někdo, kým se opozičním zabýval ve svých videích odhalujících korupci veřejných činitelů, a to s domněnkou, že Kreml nakonec akci promine. Pachatelem mohl být i politik, který se bál Navalným hlásané volební strategie, případně osoba, která věřila, že Kreml chce, aby Navalnyj zmizel ze hry, spekuluje autor komentáře. Dodává, že stejně tak mohlo jít o "velké zvíře", které se příliš nestará o Putinovy skutečné názory a věří, že může spoléhat na prezidentovu shovívavost.

Zatím nevíme nic bližšího, ale žijeme v době, kdy nakonec vše vyjde na povrch, deklaruje Galeotti. Zdůrazňuje, že Navalného kauza ukazuje nebezpečný a znepokojivý aspekt putinovského systému, ve kterém je prezident stále méně ochotný hrát roli hlavní rozhodovací síly a utahovat otěže svým vražednějším adhokratům.     

"Stát, který zabijí, je strašný, ale lze u něj obecně vypozorovat červené linie a nakonec jej hnát k zodpovědnosti," píše profesor. Varuje, že mnohem znepokojivější je stát, který umožňuje širokému spektru aktérů beztrestně vraždit, protože červené linie nejsou vidět, prolínají se, posouvají se a hnát pachatele k zodpovědnosti je těžší.