Těžká zkouška pro Británii: Jak si poradí s nemocným premiérem?

Zpočátku to nevypadalo nijak zle. U Johnsona to vypadalo na lehký průběh, a tudíž mu nic nebránilo vládnout Spojenému království z karantény na Downing Street. Nyní je ale na intenzivní péči a nelze vyloučit, že po Britové budou mít opět po krátké době nového premiéra. Opět čelí nejistotě. Po Slovensku by se jednalo v pořadí u druhou evropskou zemi, v níž se během pandemie obměnila vláda, což není vůbec dobrým signálem.

Sice by jeden mohl namítat, že navzdory Johnsonovy nemoci, v horším případě i dlouhodobé pracovní neschopnosti či úmrtí, by se do čela britské vlády mohl postavit náhradník z koaliční Konzervativní strany, a že by tím pádem došlo pouze k výměně premiéra. Opak je nicméně pravdou. Vzhledem k tomu, že spousta britských ministrů přišla s Johnsonem do styku, hrozí k dosavadní obměně celého vládního kabinetu. Jednání na vládní úrovni se přeci jenom hůře dělají výhradně online. Rozhodně nemohou být z dlouhodobého hlediska efektivní.

Jestli Johnson na něco tvrdě doplatil, pak je to toxická maskulinita, která je ve vysoké politice stále velmi ceněná, a současná situace tento femoném ještě posiluje. Možná by se býval jeho zdravotní stav nezhoršil, kdyby nesnažil stavět do role silného státníka, na něhož je nějaká "lehčí" forma chřipky příliš krátká. Navíc se zřejmě obával i případného zesměšnění v případě, že by s novým koronavirem ulehl, ačkoliv ještě nedávno propagoval neřízené promořování britské populace s cílem vytvoření si kolektivní imunity.

Na to nicméně nedoplatí ani tak Johnson jako spíš celá Velká Británie, která právě v této době potřebuje mít stabilní vládu snad nejvíc. Obětí ješitnosti vrcholných politiků se jako obvykle opět stanou voliči. Johnsonův zástupce v premiérském úřadu a britský ministr zahraničí Dominic Raab, ač svůj resort řídí dobře, se totiž neukázal jako zrovna ten nejlepší a nejtalentovanější státník. Jestli nyní mohou Britové být někomu vděční, pak rozhodně své panovnici Alžbětě II., která v tomto směru přímo bravurně převzala pomyslné druhé žezlo. 

Lidé v současné době potřebují, co nejvíc uklidnit, a nejistota, která z Raaba, pramení, jim nijak neprospívá. Navíc pokud neprojeví vůdcovské schopnosti, je reálné riziko kolapsu britské vlády, což je scénář, kterému by se každá země měla v současné době vyvarovat. Velká Británie není jedinou zemí, jíž toto hrozí. V Itálii zneužívá tíživé situace lidí, kteří už nemají, co jíst, tamní mafie a na Slovensku se nový slovenský premiér Igor Matovič projevuje velmi zmatečně - viz kolaps na dálnicích v důsledku přísného omezení cestování.

Zatímco se přijímala restriktivní opatření, jejichž účelem je nikoliv zastavit epidemii koronaviru, který tu s námi minimálně do vytvoření vakcíny bude i nadále existovat, nýbrž jí dostat pod kontrolu. Že budou mít rozsáhlé ekonomické dopady, které povedou ke globální recesi, je navýsost jasné. Nyní by se ale měla pozornost věnovat i politice. Jestli si něčím vůbec nepomůžeme, pak jsou to kolapsy vlády, v nejhorším případě i puče. Vše nějak začíná a právě v Itálii už se výhrůžky revolucí objevují.

Stačí, aby došlo k prvnímu pádu a celý tento fenomén se dříve či později může rozšířit i do zbytku Evropy. Roznětkou by se stala právě hypotetická revoluce ve Spojeném království, které je považované za nejstarší demokracii a v podstatě průkopníka parlamentarismu. Britská královna Alžběta II. teď bude muset navzdory svému pokročilému věku maximálně dostát svým povinnostem panovnice a snažit se dát ochromenou vládu nějakým způsobem dohromady. Bývala by možná ani nevěřila, čemu bude v posledních letech na trůnu muset čelit. Ostrovany nyní skutečně čeká těžká zkouška. Jak jí obstojí, ukáže teprve čas.