Putin a další 6leté funkční období. Disponuje mimořádnou mocí v Rusku

Od doby, kdy se Vladimir Putin stal prezidentem na konci roku 1999, se Rusko proměnilo v monolit, kde utlačuje politickou opozici, potlačuje nezávislé novináře a prosazuje prudérní "tradiční hodnoty". Jeho dominující vliv zahrnuje i vojenské konflikty, jako je válka na Ukrajině, která přináší Rusku zisky na bojišti a současně vyvolává mezinárodní odpor a ekonomické sankce. Putinovo příští funkční období přináší otázky ohledně jeho dalšího směřování. V nedávném projevu slíbil bránit ruskou suverenitu a bezpečnost občanů a zdůraznil sílu ruské armády a její schopnost vést ofenzívy. Také tvrdil, že ruská armáda „získala obrovské bojové zkušenosti“ a „pevně drží iniciativu a vede ofenzívy v řadě sektorů“.

„Válka na Ukrajině je ústředním bodem jeho současného politického projektu a nevidím nic, co by naznačovalo, že se to změní. A to má vliv na všechno ostatní,“ řekl Brian Taylor, profesor Syrakuské univerzity a autor knihy „Kodex putinismu“, v rozhovoru pro The Associated Press.

"Ovlivňuje to, kdo je na jakých pozicích, ovlivňuje to, jaké zdroje jsou k dispozici a ovlivňuje ekonomiku, či úroveň vnitřní represe," dodal.

To povede k obrovským nákladům, které mohou vyčerpat peníze určené na domácí projekty a reformy ve vzdělávání, sociální péči a boji s chudobou, o nichž Putin podrobně hovořil ve svém dlouhém projevu.

Putin podle Taylora zavádí Ukrajinu do velkolepých historických souvislostí ruských zemí a přisuzuje jí i takový význam. Tyto myšlenky podle něj předčí jakékoli sociálně ekonomické programy.

Pokud by válka neskončila úplnou porážkou jedné strany a Rusko by si ponechalo část dobytého území, evropské země se obávají, že by to mohlo Putinovi dát odvahu k dalšímu vojenskému dobrodružství v Pobaltí nebo Polsku.

„Je možné, že Putin má velké ambice a bude se pokoušet opakovat úspěch na Ukrajině s novým útokem jinde,“ napsal profesor mezinárodních vztahů Stephen Walt v časopise Foreign Policy. „Ale je také možné, že jeho ambice jsou omezeny tím, co Rusko dosáhlo - za obrovskou cenu - a že nemá potřebu ani touhu po další expanzi.“

Nicméně, Walt dodal: „Rusko nebude schopno zahájit novou agresivní válku, dokud válka na Ukrajině definitivně neskončí.“

Někteří tvrdí, že tato racionální obava není na místě. Maksim Samorukov z Carnegie Russia Eurasia Center uvedl, že „Moskva pravděpodobně dělá sebezničující chyby, motivována Putinovými náladami a iluzemi“.

Samorukov v komentáři pro Foreign Affairs naznačil, že věk Putina může ovlivnit jeho rozhodování. Tvrdí, že 71letý Putin pravděpodobně vnímá svou omezenou časovou perspektivu, což mohlo hrát roli při jeho rozhodnutí napadnout Ukrajinu.

Vstup do nového funkčního období může Putinovi přinést slabší kontrolu nad mocí, než by se mohlo zdát.

Ruská politická elita se stává stále více poddajnou vůči Putinovým rozkazům a přijímá jeho paranoidní pohled na svět. Existuje obava, že se režim může rozpadnout, stejně jako sovětský předchůdce před třemi desetiletími.

Putin dále demonstruje odpor vůči Západu, což se projevuje nejen ve zlosti nad podporou Ukrajiny, ale také v boji proti tomu, co považuje za podkopávání morálních hodnot Ruska.

Navzdory Putinově represi opozice a nezávislých médií stále existuje potenciál pro další kontrolu informačního prostoru, včetně vytvoření „suverénního internetu“.

Inaugurace Putina přichází dva dny před Dnem vítězství, ruským svátkem připomínajícím dobytí Berlína v druhé světové válce. Putinova rétorika ukazuje snahu o ospravedlnění války na Ukrajině jako srovnatelného boje s nacistickým Německem.