Tádžmahal žloutne, lidé v jeho okolí nesmějí topit kravským trusem

Tádžmahal, památku zapsanou na seznamu světového dědictví UNESCO, ročně navštěvují miliony turistů. Kromě náporu návštěvníků jí škodí znečištění pocházející z města Ágra a z blízké ropné rafinérie.

"Čas od času se objevují obavy, že barva Tádžmahalu se mění," řekl Pradíp Bratanghar, vysoce postavený úředník ve městě Ágra. Kromě barvy Tádžmahalu jde podle něho i o "estetický dojem". "Nechceme, aby zdi domů ve městě byly pokryty kravským trusem," vysvětlil, proč město zakazuje používat obyvatelům Ágry oblíbený druh paliva.

Dodal, že město bude podporovat lidi v tom, aby topili čistšími typy paliv a postará se o to, aby do více domácností byl zaveden plyn.

Sultán Šáhdžáhán vládl v letech 1628 – 1658 a jeho manželkou byla již od roku 1612, kdy ještě nebyl vladařem, půvabná Ardžumand Banu Baygam, které se říkalo také Mumtáz Mahal, tedy „Perla paláce". Původně ji Šáhdžáhán jako patnáctiletou přijal ke svému harému, kde byla jen jednou z mnoha. Brzy však poznal, že si zaslouží být mnohem více. Věnoval ji veškerou svou pozornost a měli spolu čtrnáct dětí. Při porodu posledního dítěte v roce 1631 však Mumtáz zemřela, bylo jí pouhých 36 let.

Legenda praví, že sultánovi u smrtelné postele jeho manželky najednou zešedivěly vlasy. Nechal vyhlásit dvouletý státní smutek. Učinil také slib, že postaví pomník, který bude opravdu hoden její památky a kterému se žádná stavba na světě nevyrovná.

Tádžmahal (Tádž Mahal) vznikal v letech 1632 – 1644. Údajně byl navržen jako pozemská replika rajského domu. Má dokonalý mramorový obklad, který je pomocí zvláštní techniky osázen polodrahokamy, jako je nefrit, jaspis, tyrkys, křišťál a další, které vytvářejí nádherné zdobné motivy. Je tak ukázkou rafinované estetiky, která za vlády Šáhdžahána dosahovala vrcholu, vydvětluje indie.svetadily.cz.