Trumpova skepse se šíří. USA už nejsou jediné, kdo mohou vystoupit z Pařížské klimatické dohody

Donald Trump už jednou, během svého prvního prezidentského období, Spojené státy z Pařížské dohody stáhl. Důsledky byly tehdy omezené díky vytvoření paralelních vyjednávacích drah, které umožnily USA zůstat do jisté míry zapojeny do procesu. Klíčovou roli hrály státy a soukromý sektor, které pokračovaly v zavádění klimatických opatření i bez federální podpory.

Podle analýzy citované Oliverem Milmanem by Trumpovy plány zrušit klíčové klimatické zákony přijaté za Joea Bidena mohly způsobit ekonomické ztráty ve výši až 50 miliard dolarů na exportech a přesměrovat investice v hodnotě 80 miliard dolarů do jiných zemí.

To by výrazně poškodilo americkou snahu stát se lídrem v oblasti čisté energie, včetně výroby elektromobilů, baterií, solárních panelů a větrných turbín. "Energetická transformace je nevyhnutelná a budoucí prosperita zemí závisí na jejich zapojení do dodavatelského řetězce čisté energie," upozorňuje Bentley Allan z Johns Hopkins University.

Obavy z ochlazení zájmu o klimatickou politiku přicházejí také z Argentiny. Nově zvolený prezident Javier Milei zvažuje, zda zemi nevyvázat z Pařížské dohody. Jeho vláda uvedla, že „přehodnocuje strategii“ týkající se klimatických opatření, a naznačila skepsi ohledně příčin klimatických změn.

V minulosti Milei označil klimatickou změnu za "socialistickou lež" a mezinárodní klimatické úsilí za "nákladnou iluzi". Argentina by tak mohla být prvním státem, který po USA zváží vystoupení z dohody.

Na důkaz sdíleného skepticizmu ohledně klimatické politiky se Milei setkal s Donaldem Trumpem v Mar-a-Lago, čímž vyslal signál, že jeho politika by mohla sledovat podobný kurz. To vyvolává další obavy mezi státy, které jsou pevně odhodlány plnit cíle Pařížské dohody.

Vystoupení Argentiny nebo USA z Pařížské dohody by mohlo oslabit globální solidaritu v boji proti klimatické krizi. Přesto je pravděpodobné, že většina států bude pokračovat v klimatických opatřeních, jak tomu bylo v minulosti.

Rozvojové země a globální jih by však mohly čelit větším výzvám, pokud budou přerušeny finanční a technologické toky potřebné k přizpůsobení a mitigaci dopadů klimatických změn.