Ukončení využívání uhlí, ropy a plynu je pro zastavení extrémního počasí zásadní. Dokáže COP30 něco změnit?

Pouze ukončením využívání fosilních paliv můžeme doufat v zastavení růstu teplot a obnovení obyvatelného klimatu. Moderní ekonomiky zbohatly na dvě stě let trvajícím využívání fosilních paliv a ještě nedávno neexistovala prakticky žádná alternativa. Během posledních dvacet let však pokroky ve větrné a solární energii a elektromobilech umožnily vznik společností založených na obnovitelných zdrojích.

Po více než třicet let, od zahájení konferencí smluvních stran (COP) podle Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu z roku 1992, byla fosilní paliva „slonem v místnosti“. Síla UNFCCC spočívá v tom, že zahrnuje téměř všechny země, ale to je zároveň i její slabost. Pro zajištění univerzálnosti dostaly petrostáty, jako jsou Saúdská Arábie, Katar a Rusko, rovnocenné postavení u jednacího stolu s ostatními národy. Toho využívaly k faktickému vetování jakékoli skutečné diskuse o fosilních palivech. Místo toho se pozornost zaměřovala na „emise skleníkových plynů“, které sice vznikají i odlesňováním, zemědělstvím a průmyslem, ale tvoří menší část celkových globálních emisí než fosilní paliva.

Na konferenci COP28, která se konala v Dubaji v roce 2023, se státy poprvé shodly na „přechodu od fosilních paliv“. Tento historický závazek byl ukryt v odstavci 28 „globálního hodnocení“, což je posouzení, nakolik se země odchýlily od plnění cíle Pařížské dohody, tedy omezení nárůstu teplot na 1,5 °C. To, že usnesení prošlo, bylo pro mnohé překvapením. Konference COP28 se totiž konala ve Spojených arabských emirátech, které jsou petrostátem, a předsedal jí Sultan Al Jaber, generální ředitel národní ropné společnosti SAE.

Navzdory tomuto usnesení se ukázalo, že jeho implementace není snadná. Téměř ihned po uzavření COP28 se některé země, zejména Saúdská Arábie, pokoušely dohodu zpochybnit. Saúdskoarabští představitelé tvrdili, že „přechod od fosilních paliv“ není skutečným závazkem, nýbrž jen jednou z mnoha možností. Když se jiné země pokusily na toto usnesení navázat následující rok na konferenci COP29 v Ázerbájdžánu, dalším státě závislém na exportu ropy a plynu, narazily na otevřený i skrytý odpor.

Země, které si přejí vidět „přechod od fosilních paliv“ – včetně Spojeného království, mnoha členských států EU a řady chudých a zranitelných rozvojových zemí – se nevzdaly. Argumentují, že předchozí rozhodnutí COP nelze vymazat a je třeba na nich stavět. Stanovení časového harmonogramu a plánu pro postupné ukončení využívání považují za nejlepší cestu ke splnění Pařížských cílů a odvrácení nejhorších dopadů klimatického kolapsu.

Přestože se přechod od fosilních paliv neobjeví ve formální agendě COP30, bude se o něm široce a hluboce diskutovat. Podle The Guardian existuje několik nápadů, jak pokročit: Kolumbie stojí v čele navrhované deklarace na podporu tohoto přechodu, zatímco více než deset zemí podepsalo „Smlouvu o nešíření fosilních paliv“. Některé další země a nevládní organizace se přiklánějí k vytvoření plánu a žádná z těchto iniciativ se navzájem nevylučuje.

Brazílie, hostitelská země COP30, tvrdí, že nemá skutečnou moc nad agendou a může se řídit pouze tím, co si přejí smluvní strany. Přestože to je do jisté míry pravda, pokud by předsednictví chtělo diskusi o přechodu prosadit, bylo by to možné. Brazílie se však domnívá, že pro zařazení tohoto bodu do agendy není dostatečná podpora. Pokusy o jeho formální rozhodnutí by mohly selhat, stejně jako se to stalo na COP29, kde byly příslušné diskuse de facto opuštěny.

Konference COP jsou rozsáhlá a komplexní místa, kde se schází téměř 200 zemí a desítky tisíc delegátů. Kromě formální agendy se 145 body pořádá Brazílie sérii paralelních diskusí nazvaných „Akční agenda“. Zde mohou země hovořit o svých úspěších v „implementaci“ svých klimatických závazků. Body ve formální agendě mohou být schváleny pouze konsensem, což je kluzký koncept, který nevyžaduje jednomyslnost, ale znamená, že nic bez téměř všeobecné podpory neprojde. Mimo formální agendu není takový požadavek nutný.

Konference COP30 pravděpodobně nevytvoří plán pro přechod od fosilních paliv. Na vypracování tak komplexního dokumentu během čtrnácti dnů jednání není dostatek času. Proponenti cestovní mapy doufají, že by tato konference mohla alespoň odsouhlasit zahájení procesu trvajícího několik let. Ten by zřídil fórum, kde by se producenti a spotřebitelé fosilních paliv mohli zapojit do otevřených, nezávazných a upřímných rozhovorů. Cílem je vytvořit „bezpečný prostor“, kde by mohly být vyslyšeny všechny strany.

Plán by nebyl závazný, minimálně v počátečních fázích, a možná ani nikdy. Původní závazek z odstavce 28 rozhodnutí COP28 zůstává platný a je závazný v rámci procesu UNFCCC. Většina zastánců však věří, že shromáždění „koalice ochotných“, kteří souhlasí se zahájením cesty k postupnému ukončení, je prozatím nejlepším krokem. Nechtějí usilovat o silnější závazek, který by mohl být snadno zamítnut. Přechod podporuje asi 60 zemí, včetně některých států EU, Spojeného království, Austrálie, mnoha malých ostrovních států, zranitelných zemí a rozvojových ekonomik, jako je Kolumbie, Chile a Keňa. Odhaduje se však, že nejméně 40 zemí je proti.

Pokud se dostatečný počet zemí přihlásí k podpoře plánu nebo podobnému formátu, mohlo by na této COP vzniknout fórum. To by vedlo k pokračujícím diskusím, jejichž výsledkem by mohl být konečný plán na COP31 nebo COP32. To by představovalo zásadní krok vpřed.