Konference COP30 skončila bez výrazného průlomu. Přinesla ale zásadní varování

Rozvojové státy nejsou v některých otázkách zdaleka jednotné. Například Čína vnímá jakýkoli krok ohledně vzácných zemin jako útok na svou dominanci, zatímco Afrika to považuje za klíčové pro správu. Jinde petrostáty nepodpořily výzvu Kolumbie k postupnému vyřazení fosilních paliv. Globální Jih se však obecně shoduje na jednoduchém principu: jeho národy musí být vybaveny k přežití klimatické krize, kterou nezpůsobily. To vyžaduje finanční prostředky na budování protipovodňové ochrany, zvyšování odolnosti zemědělství, ochranu pobřeží a obnovu po katastrofách. Zároveň požadují urychlené financování přechodu na čistý a zelený hospodářský růst.

Financování klimatických opatření je v globálním Severu obtížně prosaditelné. Pravicoví populisté na Západě brojí proti utrácení peněz za klima a pro cizince. Jakákoli otázka, která spojuje obojí, se stává politicky složitou. Navíc je zde širší geopolitika, kde se ostřejší konfrontace staly normou. Pro některé části bohatého světa není čistá industrializace globálního Jihu prioritou, ale ekonomickou hrozbou.

Donald Trump neposlal do Brazílie tým, což se stalo poprvé od roku 1995, kdy Amerika nebyla oficiálně zastoupena na každoročním klimatickém summitu. To nemuselo být zcela nevítané. Spojené státy, které mají největší klimatický dluh na světě, blokují smysluplné finanční dohody již léta a jejich agenda reshoring je navržena tak, aby udržela klíčová odvětví doma. Někteří analytici říkají, že Čína je důkazem, že Západ má důvod obávat se příliš rychlého posílení chudších národů.

Takový úzký pohled však pouze brzdí pokrok. Evans Njewa, předseda skupiny nejméně rozvinutých zemí (LDC), po skončení COP30 otevřeně prohlásil, že Belému chyběla ambice. Podle něj přišly nejzranitelnější země světa hledat ochranu, ale odcházely s odloženými sliby. Dnešní zklamání by však mělo být impulsem pro větší akci zítra. LDC se nyní zaměřují na COP31 v Turecku a nakonec na COP32 v Etiopii, aby změnily názory.

Letošní zpráva OSN o adaptaci nemohla být jasnější: rozsah úkolu je obrovský. Naznačuje, že rozvojové země potřebují do roku 2035 více než 310 miliard dolarů ročně, ale v roce 2023 obdržely pouze 26 miliard dolarů, což je pokles oproti 28 miliardám dolarů z předchozího roku. Potřeby rostou rychleji než finance. OSN varuje, že bez dramatické změny kurzu zůstanou nejchudší země vystaveny vlnám veder, lesním požárům a povodním.

Naléhavost krize vysvětluje, proč afričtí vyjednavači tak trvají na tom, že financování adaptace musí být státní, nejlépe ve formě grantů. Představovat si cokoli jiného je podle nich klamné, protože soukromé finance v současnosti tvoří jen 5 % peněz na adaptaci a většina z toho je filantropická. Soukromý kapitál nebude budovat mořské zdi, obnovovat mangrovy ani chránit samozásobitelské zemědělce. COP30 podtrhla jednoduchou realitu: svět si zajistí svou budoucnost pouze tím, že překročí symboliku a vlastní zájmy.