Exodus českých krajanů z Ukrajiny ještě letos? Hrad to nevylučuje

Zaorálek uvedl, že prezidenta informoval o vstřícnosti ministerstva zahraničních věcí vůči volyňským Čechům. "Tady mají dveře otevřené. Pokud se chtějí vrátit, tak mají volyňští Češi všechny procedury nesrovnatelně jednodušší než kdokoli jiný," řekl ministr. Doplnil, že pokud prokážou svůj český původ, tak ani nemusí prokázat, že zde pět let pobývali, a získají trvalý pobyt. "Takže ten návrat, ten je dneska opravdu jednoduchý a dokonce řada z nich toho využívá," uvedl.

"Pokud se jedná o nějaký větší program, my jsme se s panem prezidentem dohodli, že některá ta data, která on má, by mělo prozkoumat ministerstvo vnitra a zvážit, jestli jsou nějaké rozsáhlé prostředky a jestli je tady možná nějaká jiná větší akce," řekl k výraznějšímu zapojení státu do návratu krajanů.

Šéf zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček v České televizi řekl, že seznam zájemců o repatriaci by měli pracovníci ministerstva vnitra prověřit na Ukrajině. Na ministerstvu vnitra je, jak požadavky na žadatele nastaví a kolik lidí se do nich vejde, dodal. Ministerstva vnitra a zahraničí by pak měla připravit společný návrh pro vládu, která o repatriaci rozhoduje. Ve čtvrtek Kmoníček odhadl, že pokud by vláda s přesídlením krajanů z Ukrajiny souhlasila, mohli by první zájemci dorazit do Česka ještě letos.

K žádosti prezidentovi se tentokrát připojilo přes 70 rodin, mezi nimiž jsou údajně jak volyňští Češi ze západu Ukrajiny, kteří už v březnu dvakrát české úřady o pomoc s repatriací žádali, tak krajané z válčícího východu země i z Krymu, který na jaře anektovalo Rusko. Celkem seznam obsahuje jména asi 250 lidí, sdělila ve čtvrtek ČTK Věra Doušová, která dopis prezidentské kanceláři minulý týden předala. Kmoníček v ČT uvedl, že na seznamu je 232 jmen, 102 z oblasti Žytomyru, zbytek z východu Ukrajiny.

Psali jsme: Volyňští Češi prosí Zemana o pomoc, ze Zaorálka prý mají strach  

Mezi léty 1868 až 1880 odešlo do carského Ruska z Rakouska-Uherska okolo 16 tisíc Moravanů a Čechů. Některé odhady hovoří o tom, že počet přesídlenců dosáhl poštu 45 tisíc.

V Čechách a na Moravě byly v té době nelehký život a zvěsti o prosperitě Ruského impéria proto padly na úrodnou půdu. Vláda carského Ruska nabídla přistěhovalcům levně půdu, možnost zakládání výrobních podniků, právo na národní školství, samosprávu a náboženskou svobodu. Přistěhovalci byli na 20 let zproštěni povinnosti platit daně, nemuseli také vykonávat vojenskou službu (v Rakousku-Uhersku byla tehdy 3 letá povinná vojenská služba).

Většina Moravanů a Čechů se tehdy usadila ve volyňských újezdech Dubno, Rovno, Luck, Žytomyr, Ostroh a dalších.

Na Volyni žili Češi v 638 obcích. Z toho bylo 109 obcí výhradně českých, 152 smíšených a v 377 obcích byli Češi v menšině. V některých případech přistěhovalci zakládali zcela nové vesnice, jindy si v rámci stávajících sídel vytvořili místní části a k původnímu názvu pouze připojili přídomek „český". Tak vznikl například Český Malín, Český Straklov, Český Boratín a další.

Část Volyňských Čechů zůstala v SSSR i po skončení II. světové války. Tito lidé byli v roce 1986 postižení výbuchem atomové elektrárny v Černobylu. Na konci 80. let žilo na Ukrajině ještě okolo deseti tisíc Čechů a Moravanů. V devadesátých letech byli tito krajané vybídnuti k přestěhování se do Československa. V roce 1993 se k návratu rozhodlo téměř 2 000 osob a další se přistěhovali v letech pozdějších, informuje ukrajina.tv.