Až jsem se styděl, že dělám v ČT. Redaktor promluvil o nesvobodě, pozlátku i strachu na Kavčích horách

„Zkrátka jsem měl pocit, že už ČT nemám co nabídnout a ona mě přestala profesně naplňovat. Obecně šlo ale o to, že si velmi vážím svobody a v ČT jsem si připadal čím dál více nesvobodný. Vážně jsem nechtěl přemýšlet nad tím, jestli to, co někde říkám se bude líbit mým nadřízeným," vysvětluje, proč z ČT po 25 letech definitivně odešel.

Velmi často podle něj na Kavčích horách zaznívaly věty „To nejde" a „To je problém". Na vše prý bylo třeba tisíc podpisů, těžko se pak něco mohlo hnout z místa. To, že je ČT dynamická a moderní televize evropského formátu je podle něj „jen líbivé povrchní pozlátko". „ČT je ve skutečnosti spíš špatná komerční televize než moderní evropská televize veřejné služby," říká ostře Komers s tím, že se občas za televizi, kde pracoval musel kvůli některým programům stydět.

„V ČT je to teď samý manažer a platí tam prostě nějaká zvláštní pravidla. Třeba, že když někdo někoho nemá rád, tak ten člověk na obrazovku nesmí. S tím jsem se potkal několikrát. Jak je to možné? Takhle přece nemůže veřejnoprávní televize fungovat. Ta patří koncesionářům, ne těm manažerům. Oni nemají právo rozhodovat na základě osobních animozit zda ten či onen někam smí či nesmí jenom proto, že ho vedení nemá rádo. Narážel jsem na to pořád a když o tom dnes mluvím, běhá mi pořád husí kůže po těle," přiznává.

A když se prý někdo ozval kvůli externím dodavatelům a cenám, které platí ČT za spolupráci, bylo se stěžovatelem doslova „nekompromisně zatočeno". „Velkou nadějí pro rozkrytí těchto vztahů s vybranými externími dodavateli bylo, že ČT bude kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad. No a teď to Senát zhatil. Taková praktická ukázka boje proti korupci v České republice," postesl si v rozhovoru Komers. Rada ČT pak podle něj funguje spíše jako ochranka go ředitele.

Problém také vidí v tom, že ČT chybí zkušení novináři. „Taková ČT24 je plná mladých lidí bez zkušeností. Ti, co zkušenosti mají, či je postupně získali, odcházejí a ta televize je bez jakékoliv snahy udržet pouští. Hlavní věcí je totiž loajalita k vedení. To je základní a prioritní věc, která se vyžaduje a jakmile má někdo na věci jiný názor a nedejbože ho řekne nahlas, je z něj hned největší nepřítel lidu. No a tahle schopnosti kriticky hodnotit vedení přichází se zkušenostmi a věkem, takže pak tihle lidi nakonec na vedení naráží a odchází," popisuje praxi Komers.

Poslední iluze prý ztratil v době, kdy on a jeho kolegové podávali tzv. Podnět 24 Radě ČT, kde upozorňovali na věci, které by se podle nich ve zpravodajství neměly dít. „Rada ČT ve spolupráci s generálním ředitelem to zamítla takovým způsobem, že jsem začal poprvé uvažovat, že je čas odejít. Najednou jsem si připadal jako bych se ocitl v laboratoři pro výzkum totalitních režimů. Najednou jsem byl označen za někoho, kdo kazí práci ostatních, začnou vás skandalizovat jako nepřítele ČT24 a zjistíte, že jsou najednou lidé, kteří se s vámi bojí potkávat a mluvit," dodává Komers.