Ruská ekonomika do krize neupadá. Odolává kolapsu

Ropa a plyn obvykle tvoří dvě třetiny ruského exportu, takže rubl nyní oslabuje. Od ledna ztratil téměř třetinu své hodnoty. Ale zatímco i nejbohatší ekonomiky upadly do zmatku a zadlužují se, aby zmírnily negativní hospodářské dopady, ruská ekonomika nevykazuje žádné větší známky paniky, píše list The Economist.

Důvodem není to, že Rusko diverzifikuje svou ekonomiku, poráží korupci, chrání majetková práva či posiluje hospodářskou soutěž, investice nebo růst. S takovými věcmi to nemá nic společného. Ruská ekonomika je méně citlivá na nynější šok, neboť se již posledních šest let sama izoluje, upozorňuje The Economist.

Poté, co Putin nezákonně anektoval Krym a rozdmýchal válku na Ukrajině, uvaluje Západ sankce na Rusko, zatímco Rusko uvaluje sankce na Západ. Cílem ruské makroekonomické politiky od té doby není podpora růstu, ale spíše budování opevněné ekonomiky, která by dokázala odolat velkým šokům. Tuto politiku podpořilo fiskální pravidlo z roku 2017, které stanovilo, aby byl rozpočet postavený na ceně ropy mírně přesahující 40 USD za barel. Vše nad touto úrovní bylo přesunováno do fondu pro obtížné období, jehož objem 1. března dosahoval 7,3 procenta hrubého domácího produktu (HDP).

Rusko tak nyní disponuje jedněmi z největších zlatých a devizových rezerv světa v hodnotě téměř 570 miliard dolarů (14 bilionů Kč). "Jsme chráněni před externími šoky a zahraničními nepřáteli, protože máme moderní zbraně a rakety, ale také proto, že máme zlaté a devizové rezervy," uvedl Oleg Vjugin, který dříve pracoval v ruské centrální bance i na ministerstvu financí.

Rusko rovněž zvýšilo věk pro odchod do důchodu a sazbu daně z přidané hodnoty. Prostřednictvím digitálních technologií také zlepšilo výběr daní. Novým ruským premiérem byl letos jmenován Michail Mišustin, který předtím působil jako šéf ústřední daňové správy, upozorňuje The Economist.

Ekonomika nicméně podle listu zůstává vysoce závislá na cenách energie a komodit. Prudký pokles ceny ropy, za kterým zčásti stojí odklon Ruska od spolupráce s kartelem OPEC, by letos mohl připravit vládu o zhruba dva biliony rublů (620 miliard Kč). Ruská sázka na to, že zvýší svůj podíl na trhu s ropou a vytlačí z něj americké těžaře, by se mohla vymstít, pokud se Spojené státy rozhodnou uzavřít se Saúdskou Arábií vlastní dohodu na úkor Ruska, varuje nezávislý analytik Kirill Rogov.

Prozatím má však Rusko více než dostatečné rezervy pro příštích několik let. Pokles kurzu rublu navíc omezil škody, které veřejným financím způsobil propad cen ropy. Kvůli západním sankcím je pak v mnoha případech irelevantní, že zahraniční zboží je nyní v rublech dražší, napsal The Economist.

Protože jsou ruské podniky od roku 2014 odříznuty od mezinárodních kapitálových trhů, nezbývá jim než omezovat své zadlužení. Zatímco západní podniky využívaly nízkých úrokových sazeb a braly si nové půjčky, dluh ruského firemního sektoru klesl pod 50 procent HDP. Poměr státního dluhu k HDP se pak nachází výrazně pod 20 procenty.

Rusko rovněž posílilo svou soběstačnost. Jeho sankce na dovoz potravin podpořily domácí zemědělskou produkci, což vedlo k poklesu podílu dovážených potravin na méně než čtvrtinu.

Průměrný roční růst ruské ekonomiky nicméně od roku 2014 činil jen 0,6 procenta, což odpovídá pouhé pětině globálního průměru. Malé a střední podniky v Rusku zažívají pokles, rostou naopak kvazistátní podniky ovládané Putinovými spojenci. Příležitosti pro poctivé a pracovité podnikatele jsou tak neuspokojivě skrovné. Ekonomický dopad koronaviru, který by mohl být rozsáhlejší, než ruská vláda tvrdí, pravděpodobně ještě prohloubí strukturální problémy Ruska, píše The Economist.

Putin tento týden představil svou vlastní reakci na koronavirus, která je podle listu slabou imitací obrovských balíků ekonomických opatření ohlašovaných západními vládami. Podle ekonoma Rubena Jenikolopova v současnosti není největší hrozbou pro Rusko kolaps ekonomický, ale kolaps sociální, při kterém by miliony lidí přišly o živobytí a soukromé podniky pokračovaly v poklesu.