ROZHOVOR: Lukáš Pařík; Fantasy muzikál Králové Avalonu oslovuje všechny generace

Úplně na úvod: v říjnu roku 2015 byla premiéra nového fantasy muzikálu nesoucí název Králové Avalonu (pozn. red. dále jen KA), jehož jsi autorem, a v lednu byla repríza. Jak vlastně vznikl prvotní nápad napsat takovýto muzikál?No, já odmalička psal hudbu a odmalička jsem psal příběhy, což na střední dokonce přerostlo v romány. Dlouho jsem si myslel, že to u té literatury zůstane, protože jsem původně nechtěl dělat hudbu. Nechtěl jsem ji dělat, protože ji dělal táta a ten z mýho tehdejšího pohledu býval dost často pryč. V tento moment by asi hodně lidí řeklo: „Jenže hudba je prostě natolik mojí součástí, že se tomu nedalo poručit." Já to spíš cítím tak, že já jsem natolik součástí hudby, že jsem se mimo ni necítil tak úplně naživu. A prvotní nápad napsat muzikál vyplynul přesně z těchto dvou věcí, z lásky k příběhům a z lásky k hudbě.

Muzikál KA navazuje na legendu o králi Artušovi, avšak vypráví zcela nový příběh. Jeho dějství se odehrává několik let po příchodu krále do země Avalon, kde mohou diváci sledovat boj mezi dobrem a zlem, s výraznými prvky mytologie, fantasy a s rockovým backgroundem. Čím ses při předělávání pointy příběhu nechal inspirovat?Žánr, kterému jsem se vždycky věnoval, bylo především fantasy. Jsem ten člověk, co si jde Harryho Pottera koupit hned ráno v den, kdy u nás vychází. U Králů Avalonu jsem se nechal inspirovat nejprve esejí Andrzeje Sapkowského „Střípky ledu", která rozebírá artušovskou legendu. Potom přišly na řadu další knížky na téma Artuš a já zjistil, že legenda říká, že po tom, co král Artuš zemřel v našem světě, byl jezerními pannami převezen na ostrov jménem Avalon, kde žije dodnes. A já se rozhodl napsat pokračování Artušova příběhu. V Avalonu.

Ty jsi rocker tělem i duší. Jak vznikl nápad do projektu zapojit i rockovou kapelu a symfonický orchestr?Neřekl bych, že jsem přímo vyhraněný rocker, spíš mi jde o hudbu, která má myšlenku. Je pravda, že jsem vždycky hodně inklinoval ke Queen, Bon Jovimu nebo Aerosmith, ale stejně tak velmi uznávám Adele nebo Pink. K tomu jsem blázen do filmové hudby, především do Johna Williamse, Hanse Zimmera, Dannyho Elfmana, Moriconeho, což vlastně už začíná napovídat, proč jsem se rozhodl pro rockovou kapelu a symfonický orchestr. Chtěl jsem hudbu na pomezí filmové a muzikálové, ale ne muzikálově přeslazené. Symfonicko-rocková hudba byla přesně ta barva, kterou jsem pro fantasy muzikál cítil.

Myslíš si, že KA nějak obohacují českou nejen hudební scénu, a jak?Já jsem o tom přesvědčenej (smích), kdybych nebyl, tak bych to nedělal. Když pak ale odpovídám „jak", vždycky si připadám jak liška chválící svůj ocas. Nicméně odpovím, co odpovídám vždycky a řeknu to na rovinu. Devadesát procent muzikálů se hraje bez živé hudby, pouští ji zvukař a máme i takový hvězdy, který to jedou na playback celý a divák nic nepozná, což mi přijde jako vlastně úplně normální okrádačka - můj názor. Živě se tady hraje třeba Fantom a hraje se tu Ježíš, který je mi asi ze všech děl nejblíž. Přemýšlel jsem, jakou přidanou hodnotu ještě živé hudbě dát. A na základě okolností a na základě touhy dát českýmu divákovi něco úplně novýho vznikl nový tvar: muzikál, kde divák uvidí na jevišti nejenom herce, ale uvidí tam taky celej symfonickej orchestr, uvidí tam prvotřídní rockovou kapelu a na obřím plátně, umístěným za symfoňákem, uvidí vypravný, plastický animace, který ho konkrétně v Králích Avalonu vezmou do úplně jinýho světa (usmívá se).

V čem se liší od ostatních muzikálů?Kromě toho že hrajeme živě? Tak především bych asi řekl, že to není jenom lovestory. Snažil jsem se vyhýbat účelové nasládlosti, přestože milostná linka jako taková tam je a tím, že není podávaná jako cukrová vata s medem, je paradoxně možná o to citelnější. Ale mimo milostnou dějovou linku je to i dost hra o lidských hodnotách a o tom, co tě může stát, když si za nimi stojíš. Jak jsem říkal, tohle je fantasy, snažil jsem se vlastně tak trochu o to přenést filmový fantasy, na který jsem zvyklí z kina, na jeviště divadla. A správný fantasy znamená taky určitou míru akce, konkrétně u Artuše je to šerm s těžkými rytířskými meči. Tady se dostáváme k další odlišnosti, nechtěl jsem klasický divadlení šerm, chtěl jsem filmový šerm, takový, při kterým vstávají chlupy na zátylku. Šermířská skupina Merlet, což jsou celosvětově vyhledávaní šermíři (Letopisy Narnie, Tři Mušketýři, Johanka z Arku...), nám takové šermy postavila a já za setkání s nimi asi nikdy nepřestanu být vděčný.

Víme, že vytvořit něco tak velkého je určitě běh na dlouhou trať. Jak samotný muzikál vznikal, a jak dlouho to trvalo?Nechci říct, že to pořád vzniká, ale snažíme se to dotáhnout opravdu k nejvyšší možné kvalitě, takže to neustále zlepšujeme. Takovou podobu, jakou to má teď, to chytlo až, dá se říct, v lednu. Celá tvorba, od povídky, která se postupně měnila ve scénář, od hudby, kde bylo potřeba prokomponovat symfoňák s rockovou kapelou, přes castingy a ohromné množství zkoušek, trvala asi tři roky. A musím tady dodat jednu věc, miluju svůj soubor. Opravdu. Protože je to skupina neuvěřitelných, schopných a upřímných nadšenců, mezi kterými, jak krásně formulovala zpěvačka Iva Marešová, neexistuje nic jako egohrátky. A tento soubor zkoušel rok, podporoval to rok jen proto, že v tom cítil potenciál a naplňovalo ho to. Každej, každičkej z nás v tom nechal kousek sebe a každej z těch lidí je pro mě součástí tvůrčího týmu.

Jak jsem už říkala, můžeme zde vidět i spoustu nových tváří. Dává tvůj projekt šanci novým jménům hudební a dramatické scény ukázat se?Určitě. Jsem otevřený k tomu přijímat nové talenty. Myslím, že jedno z největších negativ naší hudební scény představuje skutečnost, že máme opravdu velikou spoustu obrovských talentů a není o nich slyšet. Mě tohle rozčiluje a myslím si, že nejsem sám, kdo to vidí. Tak to pojďme změnit. Pojďme změnit to všechno, hudbu pouštěnou na podklady, příběhy, který víc než napětím vynikají plytkostí, protože tu tolik lidí sází na pozlátko velmi drahé scény a kostýmů, které zakrývají to, že v některých z těchto příběhů nemá hlavní postava ani zřetelnou motivaci milovat. Takže ano, jsem otevřený novým talentům. Stejně tak jsem ale otevřený lidem kterých si v rámci umělecké brandže vážím, což u Králů Avalonu znamená přítomnost pana Miroslava Táborského, který jako Merlin provází diváka celým představením. Dále skvělého Bohouše Josefa jakožto krále Artuše anebo Ivu Marešovou, která je pro mě absolutní top, co se týká českých zpěvaček.

Přinesl Ti projekt KA do života něco nového, co se herectví, zpěvu, zážitků anebo zkušeností týče?Jasně, jak co se týká skládání, aranžování, tak co se týká zpěvu a taky hodně, co se týká herectví. Já se s herectvím nesetkal jinde než na konzervatoři a stále se cítím a jsem mnohem více zpěvákem než hercem, ale díky bohu za Romana Štolpu, který režíruje Krále Avalonu, díky bohu za skvělou herečku a zpěvačku Ditu Hořínkovou nebo naši jezerní pannu Cirillu a současně choreografku Zuzanu Dovalovou - tito lidé mě herecky neuvěřitelně inspirují, posouvají, radí mi. A taky jsem si ověřil, že stojí za to jít vlastní cestou.

Kdy mohou diváci vidět nejbližší představení, co od toho můžou čekat a pro jaké věkové kategorie je představení určeno?Řekl bych, že to můžeme označit za rodinný muzikál, takže děti od deseti let a horní věkovou hranici bych nekladl. Nejbližší představení se koná 25.května v divadle Hybernia od 18 hodin.