Historie tajemného Faustova domu. Žil v něm skutečně učenec, který upsal duši ďáblu?

Pověst o Faustově domě je známá především z pera Aloise Jiráska. Ten ve svých Starých pověstech českých psal o tajemném stavení na pražském novoměstském Karlově náměstí a o tom, jak z něj jistého doktora Fausta odnesl samotný ďábel:

„Bylať to místa prokletá a v noci tu obcházel duch doktora Fausta, jenž neměl po smrti klidu tak jako za živa. Doktor Faust v tom domě před dávnými časy přebýval. Strojil tu kouzla, bádal v čarodějných knihách, čerta si tu zavolal a také mu svou duši zapsal. Za to mu čert sloužil a všechno vyplnil, co si ten doktor přál a myslil. Ale pak, když vypršel čas, řekl ďábel: „Dost už a pojď!“ Než doktoru Faustovi se ještě nechtělo; bránil se, jak mohl a uměl. Zaklínal, zaříkával, ale nic naplat. Čert se do něho obul, chytl ho, pazourem ho držel, a když se Faust ještě bránil, vyrazil s ním ven, a ne dveřmi, ale přímo stropem. (…) A ta díra, kterou ve stropě vyrazil, zůstala. Sice ji několikráte zazdili, ale pokaždé se zdivo do rána vysypalo a byla zase černá díra jako předtím. Posléze zazdívání nechali, neboť je pojal strach, zvláště když počal v domě obcházeti Faustův duch. Každé noci se zjevoval, strašil, a tak ani nejsmělejší nájemník nevydržel v jeho domě.“

Pověst má však jen málo společného s realitou, v domě žádný muž jménem Faust nikdy nepřebýval. Stará legenda mohla mít ale svůj základ ve skutečnosti, že v paláci žilo za celou jeho historii hned několik učenců, kteří se zabývali alchymií nebo okultními vědami. Protože se zde prováděly chemické pokusy, dům několikrát zachvátil požár a jeho střecha byla rovněž mnohokrát poškozena, může tento fakt být motivem pro pověstný únos Fausta ďáblem.

Dům nechali v gotickém stylu vybudovat zřejmě opavští vévodové, dle dochovaných písemných pramenů byl od roku 1378 ve vlastnictví Jana vévody Opavského. Další z majitelů, Václav II. Opavský, do domu poprvé přivedl vědu zvanou alchymie a zřídil si zde svou dílnu, ve které mu asistoval vzdělaný písař Prokop.

Další alchymista se v paláci usídlil v závěru 16. století. Byl jím Angličan Edward Kelley, který působil na císařském dvoře Rudolfa II., kde proslul zejména výrobou zlata. Památkou na jeho činnost v domě se dochovala v podobě nástěnných maleb ukrývajících alegorické či alchymistické symboly, které byly pod novodobou výmalbou odkryty v devadesátých letech minulého století.

Edward Kelley nebyl žádný svatoušek, a proto mohla jeho osobnost sloužit jako předobraz pro muže, pro kterého si měl přijít čert. Vystupoval pod cizími jmény a neoprávněně si připisoval univerzitní tituly, kvůli podvodům dokonce přišel o obě uši. Někdy se o něm hovoří jako o tajném agentovi anglické královny Alžběty I., písemné důkazy k tomuto tvrzení však chybí. Roku 1591 byl Kelley zatčen za vraždu a odvezen do vězení na hrad Křivoklát. Při pokusu o útěk z věže se s ním utrhlo lano a alchymista utrpěl při dopadu na skálu vážná zranění a musela mu být amputována noha. Poté byl přesunut do vězení na hradě v Mostě, odkud se rozhodl utéci stejným způsobem a opět měl smůlu – lano nevydrželo a Kelley si poranil i druhou nohu. Nešťastník nakonec prvního listopadového dne roku 1597 spáchal sebevraždu, když si sám namíchal smrtící lektvar.

V alchymistických i jiných pokusech pokračovali další majitelé v 18. století. Tehdy dům vlastnili páni Mladotové ze Solopysk, dle kterých se mu říká „Mladotovský palác“. Rodina se prý zabývala mechanikou a sestrojovala nejrůznější mechanické stroje, které měly vydávat děsivé zvuky nebo dopomáhat k pohybu soch či schodiště. Tyto experimenty zřejmě posloužily jako inspirace Jiráskovi, který je zakomponoval do své pověsti, když psal, že návštěvníci Faustova domu „vypravovali plní úžasu o divech tajemného bytu, o chlapci, jenž sám bubnuje, o divných sochách, tiše zpívajících, o kovové panně, jež je vodou polila, o zázračné klice u jednoho z pokojů, že sršela jiskrami a dala ránu tomu, kdo se jí dotkl, o jizbě, do níž se od stropu schody samy spustily a samy opět ke klenutí zvedly.“