Dětské osudy, které lámou srdce. Život v Gaze připravuje děti o sny i končetiny

Začátkem prosince dorazila na letiště O'Hare v Chicagu skupina osmi palestinských dětí z Gazy. Každé z nich neslo jizvy války, fyzické i psychické. Tento příjezd byl výsledkem úsilí organizací jako Palestine Children’s Relief Fund (PCRF) a nemocnic Shriners, které ve spolupráci s vládami zajistily převoz zraněných dětí.

Mezi těmito dětmi byla dvouletá Rahaf, která při izraelském náletu přišla o obě nohy. Spolu se svou matkou, také zraněnou, nyní pobývá u americké hostitelské rodiny v Missouri. Rahaf, přestože čelí mnoha výzvám, dokázala v nové realitě najít radost. V obývacím pokoji jejich nového domova si hraje s balónkem a její smích naplňuje místnost.

Pro Rahafinu matku, Israu Saed, však cesta do USA znamenala těžké rozhodnutí. Její další dva synové zůstali v Gaze, kde je situace kritická. Israa, sama zraněná s vážnými zlomeninami obou rukou, bojuje s pocitem viny a touhou být se všemi svými dětmi.

„Moje přání je, aby moje děti žily v bezpečí, daleko od konfliktů,“ říká Israa. Její oči plné slz odrážejí bolest, kterou si nese.

Rahaf nyní čeká na první protézy, které jí umožní znovu chodit. Lékaři v Gaze, kteří prováděli její amputace, vykonali obdivuhodnou práci navzdory nedostatku zdrojů. Ale komplexní následná péče je v Gaze nemožná. Děti jako Rahaf potřebují pravidelné úpravy protéz, aby odpovídaly jejich růstu, a další lékařskou péči, kterou může poskytnout jen specializované zázemí.

Přestože některé děti mají šanci dostat se k léčbě v zahraničí, proces zůstává zdlouhavý a politicky komplikovaný. Izrael kontroluje všechny hraniční přechody do Gazy a uděluje výjimky jen ve velmi výjimečných případech.

Josh Paul, bývalý představitel amerického ministerstva zahraničí, označuje tuto situaci za selhání americké diplomacie. Podle něj by Spojené státy mohly vyvinout větší tlak na Izrael, aby umožnil evakuaci více dětí.

Pro Rahaf a její matku je nyní prioritou léčba a rehabilitace. Návrat do Gazy, kde zůstala jejich rodina, je však nejistý. Každý den strávený v bezpečí jim však dává naději na lepší život. Příběhy těchto dětí ukazují, jak důležité je pokračovat v úsilí o mír a podporu těch nejzranitelnějších.