KOMENTÁŘ | Fiala a Babiš zavedli nový způsob komunikace. Chtějí vyhrát prostřednictvím dopisů, které nikdo nečte

Zatímco předsedovi hnutí ANO tento styl velmi vyhovuje, předseda vlády v něm tápe. „Jsem rád, že moje taktika Vás formou otevřeného dopisu přimět k veřejné diskusi zabrala,“ napsal Babiš v úterním dopise. Dokonce sám připustil, že Fialovo úsilí o psaní dopisů mu vyhovuje: „Překvapuje mě, že někdo s tunou másla na hlavě, jako máte Vy, mi tak ochotně nahrává na smeč. Nicméně, pane předsedo, rád této příležitosti využiji.“

Česko je bráno vážně

V mnoha ohledech se však Babiš mýlil – zejména ve svém tvrzení, že Česká republika není brána vážně na mezinárodní scéně. Opak je pravdou. Česko je stabilním a respektovaným partnerem v Evropské unii i Severoatlantické alianci, kde si svou pozici nevydobylo jen formální účastí, ale především aktivním zapojením do mezinárodní politiky, ekonomiky i bezpečnostních struktur.

Česká republika si svůj kredit v zahraničí získala nejen prostřednictvím diplomatických jednání a obchodní spolupráce, ale také konkrétními činy – včetně přímého nasazení v zahraničních vojenských misích. Česká armáda a její jednotky se podílely na operacích v Afghánistánu, Iráku či Mali, kde české síly přispěly k (alespoň dočasnému) posílení bezpečnosti a stability v těchto regionech. Tato účast nebyla jen formálním gestem, ale zahrnovala i skutečné oběti.

Tvrzení, že Česko není ve světě vnímáno jako důležitý hráč, tedy neodpovídá realitě. I když nejde o velmoc s globálním dosahem, jeho hlas v rámci EU a NATO rozhodně není přehlížen. Česká republika si svou pozici nevysloužila náhodou – budovala ji systematicky a její mezinárodní respekt je výsledkem dlouhodobého úsilí nejen politiků, ale především lidí, kteří ji v zahraničí reprezentují na poli ekonomiky, vědy, kultury či bezpečnosti.

Fiala ani Babiš ČR nereprezentují

Babiš i Fiala mají sklon přeceňovat svůj osobní vliv na to, jak je Česká republika vnímána ve světě. Ve skutečnosti jsou to především její občané – podnikatelé, vědci, umělci, sportovci, studenti i běžní lidé – kdo utvářejí skutečný obraz země na mezinárodní scéně. Politici sice hrají důležitou roli v diplomacii a zahraniční politice, ale jejich podíl na celkovém vnímání státu je jen jednou z mnoha vrstev této mozaiky.

Ano, Fiala i Babiš v určité fázi své kariéry zastávali reprezentativní funkce a podíleli se na tvorbě diplomatických vztahů, avšak jejich osobní zásluhy v tom, jak je Česko vnímáno, jsou ve srovnání s dlouhodobým úsilím celé společnosti jen drobným střípkem. Česká republika si svou pozici v Evropě i ve světě nevydobyla jen díky politickým lídrům, ale především díky svým lidem – jejich pracovitosti, inovativnosti a schopnosti prosadit se v nejrůznějších oblastech.

Jak sám Fiala připustil, alespoň v jednom klíčovém bodě panuje mezi ním a Babišem shoda – a tím je otázka bezpečnosti České republiky. Na tomto tématu se oba politici shodují, byť každý k němu přistupuje jinak a s odlišným akcentem na konkrétní řešení.

Přesto se Fiala nevyhnul kritice svého oponenta, když poukázal na Babišovu neúčast na mezistranickém jednání, jehož cílem bylo dosáhnout širší politické shody v bezpečnostních otázkách. K tomuto jednání byli přizváni zástupci všech sněmovních stran, avšak ANO v čele s Babišem se rozhodlo ho ignorovat – stejně jako hnutí SPD. Fiala tuto absenci označil za promarněnou příležitost a nepřímý signál, že Babišova rétorika o bezpečnosti nemusí být podložena skutečnou snahou o spolupráci na této zásadní problematice.

V době, kdy se Evropa potýká s bezpečnostními výzvami a geopolitická situace je nejistější než kdy dříve, by bylo logické, aby se politici, kteří chtějí zemi vést, účastnili jednání o jejím bezpečnostním směřování. Nejde totiž jen o slova a politické deklarace, ale o konkrétní činy – a právě zde se ukazuje rozdíl mezi aktivní účastí na formování strategie a pouhým komentováním situace z bezpečné vzdálenosti.

Otevřené dopisy jsou zbytečné

Jenže přestřelky na sociálních sítích formou otevřených dopisů jsou úplně jiný příběh. Nejde ani tak o jejich obsah, jako spíše o samotný fakt, že tato forma komunikace vůbec probíhá. Celé dopisy si přečte jen málokdo, a i když je chvályhodné, že se Fiala snaží vyvracet „lži a polopravdy“, jak označuje Babišova tvrzení, tímto způsobem je to v podstatě zbytečné.

Fialovy otevřené dopisy působí věcněji, konstruktivněji a zakládají se na konkrétních datech a faktech. Oproti tomu Babišovy reakce jsou mnohem emotivnější, populističtější a často zjednodušují realitu tak, aby rezonovaly s jeho voličskou základnou. Problém však není jen v obsahu, ale i ve formě. Otevřené dopisy, byť pečlivě formulované a plné argumentů, nejsou nástrojem, který by běžného občana efektivně oslovil.

Nejde totiž o to, že by lidé nedokázali pochopit složitější politické a ekonomické otázky – mnozí by se v nich orientovali docela dobře. Skutečný problém spočívá v tom, že naprostá většina voličů jednoduše nemá čas, energii ani chuť pročítat několikastránkové elaboráty, a to navíc opakovaně, několikrát týdně. Politika je pro běžného občana vedlejší kulisou jeho každodenního života – řeší práci, rodinu, finance, a pokud už si nějaké politické sdělení najde cestu k jeho pozornosti, musí být stručné, jasné a srozumitelné.

A právě v tomto má Babiš navrch. Jeho komunikace je přímočará, jednoduchá, mnohdy záměrně zjednodušená až na hranici populismu, ale funguje. Fiala se naopak snaží přesvědčit voliče racionálními argumenty, což je sice důležité, ale pokud nejsou prezentovány atraktivní formou, zůstávají bez efektu. Politická komunikace se neodehrává na stránkách dlouhých dopisů, ale v krátkých prohlášeních, na sociálních sítích, v televizi, v debatách – a především ve srozumitelných a zapamatovatelných sděleních. Pokud chce Fiala oslovit širší publikum, musí najít efektivnější způsob, jak své myšlenky dostat k voličům.

Zatímco ANO pod vedením Babiše jede předvolební kampaň na plné obrátky, z koaličních stran se do ní naplno zapojilo snad jen hnutí STAN s Vítem Rakušanem. S přihlédnutím k tomu, že volby jsou už za půl roku, je to varovný signál. Pokud chce koalice uspět, musí co nejrychleji spustit reaktivní kampaň – nejen prezentovat vlastní vizi, ale také pružně reagovat na útoky a narativy svých oponentů. Do kritiky vlády se navíc stále více zapojují i Piráti, což jen podtrhuje riziko, že pokud SPOLU brzy nezačne s intenzivní kampaní, může se ocitnout na hraně porážky.