Rusko přišlo o víc, než jen bombardéry. Ukrajina zničila i ruskou představu o bezpečnosti

Ukrajinské bezpečnostní služby během osmnácti měsíců propašovaly na ruské území 117 dálkově ovládaných dronů. Tyto stroje pak operátoři skrytí desítky kilometrů od cíle nasměrovali na strategické bombardéry zaparkované na základnách stovky kilometrů od ukrajinské fronty. Výsledek byl ohromující: podle Kyjeva bylo zničeno nebo vážně poškozeno více než 40 strategických bombardérů typu Tu-95, Tu-160 a Tu-22 M3, včetně jednoho letounu včasného varování A-50.

Tato flotila představuje přibližně třetinu ruských dálkových úderných schopností a její hodnota přesahuje sedm miliard dolarů. I kdyby satelitní snímky tyto odhady později mírně upravily, rozsah útoku i jeho dopady jsou nezpochybnitelné, píše The Conversation.

Základní myšlenka, na níž Ukrajina svou akci postavila, je přitom jednoduchá: narušit schopnost protivníka soustředit síly v zázemí, kde je tradičně budována hlavní bojová kapacita daleko od přímého nebezpečí. Ruské bombardéry až dosud operovaly z letišť více než 2 000 kilometrů od Ukrajiny, odkud vzlétaly k útokům s cílem zlomit morálku civilního obyvatelstva.

Zatímco západní systémy protivzdušné obrany dokázaly zachytit přibližně 80 % těchto střel, cena za takovou obranu neustále roste. Ukrajinské velení se proto rozhodlo pro levnější variantu: ničit samotné nosiče dřív, než vzlétnou.

Historie zná mnoho příkladů útoků na letouny na zemi. Britské speciální jednotky ničily letadla v severoafrické poušti během druhé světové války, zatímco severovietnamští bojovníci opakovaně ničili americké stíhačky na základnách během války ve Vietnamu. Všechny tyto útoky měly jedno společné – devastující efekt na bojeschopnost protivníka a nutnost drahých protiopatření.

Ukrajinská "Pavučina" ale do tohoto vzorce přidala novou dimenzi: levné, malé a obtížně detekovatelné drony, které se pohybují ve výškovém pásmu, jež je příliš nízké pro radarové systémy a příliš vysoké pro pěchotu.

Dislokace těchto zařízení přímo na ruském území, v bezprostřední blízkosti cílových letišť, znamená, že ani tisíce kilometrů od fronty už nelze považovat za bezpečné. Vyslání dvanácti pilotů, kteří současně naváděli drony na cíle s pomocí živého videa, umožnilo zničující simultánní zásah.

Ruská reakce bude muset být okamžitá a nákladná. Základny bude třeba rozptýlit, posílit perimetrovou obranu, instalovat radarové kanóny, rušičky a další prostředky ochrany. To vše vyžaduje finance i lidské zdroje, které by jinak mohly posílit vyčerpané jednotky na frontě.

Strategický význam operace se navíc promítá i do jaderného odstrašení: část zasažených bombardérů je schopna nést jaderné zbraně. Ztráta až tuctu takových strojů znamená zásadní oslabení ruské schopnosti symbolicky demonstrovat svou jadernou moc.

Ukrajinská akce navíc ukazuje, jak velkého efektu lze dosáhnout trpělivým, dlouhodobým plánováním. Během více než roku byly drony a jejich komponenty nepozorovaně přepraveny přes hranice a složeny v přestrojených skladech. Operátoři pečlivě volili moment útoku tak, aby zařízení splynula s civilní dopravou a unikla satelitnímu sledování.

"Operace Pavučina" může být snadno zopakována – nejen proti ruským bombardérům, ale také proti továrnám vyrábějícím útočné drony či skladům raket. V době, kdy Rusko zintenzivnilo útoky pomocí levných íránských dronů, představuje tento ukrajinský tah vysoce efektivní a úspornou odpověď.

Tento typ útoku však přesahuje rámec současného konfliktu. Ukazuje, že tradiční koncepty o bezpečném zázemí jsou zastaralé. V éře levných, chytrých a mobilních zbraní, které lze ukrýt i v běžných dodávkách, se každé letiště, každá základna – ať už je jakkoli vzdálená od linie dotyku – stává potenciálním bojištěm.