Smutné pražské výročí. Jak hlavní město zničil nejničivější požár v jeho dějinách

Psal se 2. červen roku 1541, bylo mezi sedmou a osmou hodinou ráno, když začalo v kuchyni domu č. 7 na Malostranském náměstí, kterému se říkalo „Na Baště“, hořet. Ve středověkém městě s většinovou dřevěnou zástavbou se požár vždy velice rychle šířil, ačkoliv v tomto případě záhy zareagovali pokrývači, kteří tehdy pracovali na střeše nedaleké radnice a jako první oheň zaznamenali a ihned před ním varovali okolí. Obyvatelé domu se snažili hasit, ale oheň se brzy rozhořel natolik, že před ním utekli, aby si zachránili život. Netrvalo dlouho a plameny zasáhly celou ulici.

A šířily se rychle a nekontrolovatelně dál! Během chvíle zachvátily celou Malou Stranu a pohltily vše, co jim přišlo do cesty. Požár zničil více než dvě třetiny rozlohy Malé Strany, celý Pražský hrad, všechny kostely. Ohni padly za oběť zvony, ostatky svatých i významných osobností, drahocenné poklady, portréty českých králů, rozsáhlé knihovny i písemnosti včetně zemských desk. Z Hradu zůstala stát jen Černá věž a Daliborka, v obou se tehdy nacházely věznice. Královský palác rovněž podlehl zkáze a stejně tak kaple Všech svatých vybudovaná za císaře Karla IV., s bohatou a nákladnou výzdobou. Oheň poničil i chrám svatého Víta. Klášter svatého Jiří lehl popelem i s přilehlým kostelem. O domovy a živnosti přišli šlechtici i zámožní měšťané, ale také řemeslníci či prostý lid. Dle dochovaných písemných pramenů tehdy shořely na popel takřka dvě stovky domů, kolem sedmdesáti jich zkázu přečkalo.

Požár řádil až do druhého dne a znamenal katastrofu mohutných rozměrů. Kromě materiálních škod za sebou zanechal i lidské oběti. Díky kronikáři Václavu Hájku z Libočan známe dokonce jména více než padesáti obětí největšího požáru v pražských dějinách. Kronikář je sám zapsal záhy po tragédii, když se sčítali zemřelí a škody. Plameny zde pohltily celé rodiny! Celkem 23 zemřelých bylo zaznamenáno na Malé Straně, kde požár vznikl. Zde uhořel sloužící personál, ale také několik dětí. Pod ohořelými sutinami domů zde byla nalezena i vysoce postavená měšťanka pocházející ze staré vladycké rodiny Krabiců z Veitmile, a to s malou dívenkou po svém boku. Se svým vnoučkem v náručí byla prý nalezena uhořelá Magdalena Vitová, což byla manželka místního zámožného zlatníka. Na Pražském hradě živel taktéž usmrtil třiadvacet osob, další dvě zmrzačil: dva muži tu utrpěli vážné popáleniny rukou. Mezi oběťmi na Pražském hradě byli kněží, kuchařky a další posluhovači i jejich děti. Podle svědectví Hájka z Libočan z místních po požáru zůstaly jen kosti a ostatky některých nešťastníků nebyly nikdy nalezeny. Nejméně obětí požáru bylo na Hradčanech, kde jich kronikář napočítal šest.

Postavit po požáru znovu podstatnou část Prahy, to byl úkol nesnadný a velice nákladný. Po většině shořelých domů zůstávala po dlouhou dobu prázdná místa, protože nikdo neměl dostatek financí na postavení nových domů. Teprve po několika letech začala pozemky od měšťanů vykupovat šlechta, aby si na nich postavili nové a honosné domy podle nejnovějšího stylu známého ze zahraničí – renesanční paláce. Okázalé měšťanské domy v renesančním stylu vzniklé po velkém požáru, často s typickým podloubím, se v Praze na Malé Straně v některých případech dochovaly dodnes.