Suchý zip měl svůj den. Jaká je jeho historie?

Dva pruhy látky opatřené vlákny, které do sebe pevně zapadají, přičemž je k sobě stačí jednoduše přitlačit. To je suchý zip. Dnes ho využíváme naprosto běžně a často, mnohdy každodenně. Je součástí oblečení, obuvi nebo třeba zavazadel. Tento vynález je moderní záležitostí. Patentován byl teprve před 70 lety.

Inspirace v přírodě

Otcem, tedy vynálezcem suchého zipu je muž jménem Georges de Mestral (1907–1990), švýcarský inženýr, který se zapsal do dějin právě díky suchému zipu. Tento vědec se jednou procházel v přírodě v Alpách a díval se kolem sebe. Během procházky se na něj a jeho psa neustále lepily suché plody lopuchu – známé „kuličky s bodlinami“, které najdeme i v naší přírodě a zejména dětem slouží k zábavě. Právě „bodliny s háčky“ Mestrala zaujaly a začal uvažovat o tom, že by mohl vyrobit podobný mechanismus, který by měl všestranné praktické využití.

Trvalo několik let, než suchý zip vyrobil. Dlouho zkoumal plody rostliny pod mikroskopem, než se mu podařilo vyvinout podobné drobné příchytné háčky synteticky. To se mu povedlo někdy v roce 1948. O pár let později, roku 1955, si suchý zip nechal patentovat coby svůj vynález. Tehdy se mu ovšem neříkalo suchý zip, ale označoval se jako Velcro. Tento název odvodil ze spojení dvou francouzských slov, a to „velours“ (česky „samet“) a „crochet“ (v českém překladu „háček“). Slovo Velcro se pak objevilo i jako název výrobní společnosti specializující se na produkci suchého zipu, kterou Švýcar Mestral založil. A ta existuje dodnes coby mezinárodní společnost fungující po celém světě.

První suchý zip byl opatřen háčky vyrobenými z bavlny. Ty se ovšem časem projevily jako ne zcela praktické. A tak se zkoušely jiné materiály, až se nejvíce osvědčila nylonová vlákna, která se používají dodnes. Trvalo ale poměrně dlouhou dobu, než vědci přišli na to, jak mají být jednotlivá vlákna dlouhá, tvarovaná a hustě poskládaná vedle sebe – zkrátka, aby byl suchý zip co nejlépe funkční.

Všestranné využití

Zatímco dnes suchý zip využíváme takřka denně, v dobách jeho uvedení na trh sklízel tento vynález spíše kritiku a výsměch. Když se objevilo první oblečení se suchým zipem na módní přehlídce v New Yorku, lidé se modelům smáli a vnímali je jako nehezké. Negativní ohlasy pomalu ustupovaly do pozadí až během 60. let minulého století. To začali suchý zip využívat kosmonauti z NASA. Pro ně to je totiž přelomový vynález, který našel nenahraditelné uplatnění při upevňování předmětů ve vesmíru ve stavu beztíže, také ho mívají na svých skafandrech.

Z oblasti letectví a kosmonautiky suchý zip pronikl i mezi sportovce. Oděvní společnosti ho začaly používat při výrobě sportovních oděvů a obuvi, kde se ostatně využívá dodnes. Stejně tak se jeho užití uplatnilo ve zdravotnictví nebo armádě. Mnohé zdravotní pomůcky jsou dnes opatřeny suchým zipem: třeba ortézy nebo pásy využívané při měření krevního tlaku. Členové bezpečnostních složek si zase na své uniformy připínají jmenovky nebo hodnosti právě pomocí suchého zipu.