Do kin se dostává očekávaná a kontroverzemi opředená Sněhurka od studia Disney, jež pokračuje ve vytyčeném trendu převyprávět kultovní animované tituly v hrané podobě. I přes aktualizační prvky a košatější osobní roviny postav jde o další snímek, jehož existence zkrátka postrádá smysl.
Animovaná Sněhurka a sedm trpaslíků roku 1937 jako první celovečerní film studia Walta Disneyho odstartovala dominanci společnosti i raženého animovaného stylu na tomto poli. Tehdy revoluční kombinace rotoskopie, tvorby perspektivy skrze několik obrazových plánů a dokonalá práce s barevným filmem dokáže uhranout dodnes. Postupně přibývalo dalších, dnes již klasických pohádek. Ty se dnes společnost snaží aktualizovat v hrané kinematografii. Ať už se jednalo o Lvího krále, Mulan nebo Malou mořskou vílu, vždy šlo v zásadě o generické remaky, které se bojí určité svébytnosti. Jsou rozkročené mezi snahou o úpravu osobních linií ústředních postav a až otrockou vazbou k originálům, jež chtějí paralelně aktualizovat i ctít.
Dostává se k nám tak většinou nezáživný a vykalkulovaný produkt, který kouzlo animovaných světů postrádá. Podnětné aspekty velmi záhy udusává důrazem na pseudorealistické výtvarno a stylistiku. Vše zmíněné beze zbytku platí i pro Sněhurku. Film režiséra Marca Webba, jenž natočil například dvojici Amazing Spider-man a debutoval generační komedií 500 dní se Summer, si již během produkce prošel řadou kontroverzí. Byl obětí nesmyslných a mnohdy rasistických nářků konzervativců, kterým vadilo, že herečka Sněhurky Rachel Zegler kolumbijského původu nemá bílou pleť. O poznání zajímavější diskusi pak přineslo vyjádření herce Petera Dinklage, jenž se ohradil proti stereotypnímu obsazování lidí malého vzrůstu do rolí trpaslíků.
Značná část skupiny však herci odvětila, že je to pro ně jedna z mála pracovních příležitostí a mají o ni zájem, neb málokdo má tak prominentní postavení, jako zrovna on. Diskuse poukázala na systémové problémy a její polarizující povaha vedla k tomu, že trpaslíci, kterým se tak ve filmu ovšem nikdy neřekne, jsou vytvoření digitálně. Bez ohledu na to, jak s tím tvůrci naložili, je dobře, že se dlouho přehlížené problematika otevřela. Samotný scénář Erin Cressidy Wilson, který prošel pod rukama kupříkladu i Gretě Gerwig, se opírá o už “disneyfikovanou” verzi pohádky. Upravuje však původ Sněhurky a dělá z ní více proaktivní postavu.
Po příchodu k trpaslíkům není pouhou uklízečkou. Je hybnou silou, jež svou v království jinak dávno potlačenou vřelostí dokáže měnit životy ostatních k lepšímu. Otevírá v nich zapomenutou empatii a sounáležitost. Stejně tak i romantická linka je košatější. Prince nahradil odvážný zbojník, který je pomyslnou variací Robina Hooda. Osobní linie je tak uvěřitelnější, propracovanější a láska nelpí pouze na fyzické atrakci. Ze Sněhurky se stává odvážná hrdinka, kterou adaptace na svět za hradbami zlou královnou ovládaného hradu osobnostně posouvá kupředu. Cesta k lepší budoucnosti království a jeho okolí vede skrze pospolitost, nehledě na společenský původ.
Právě se přehrává: Sněhurka - Trailer
Sněhurka - Trailer Video: YouTube
Vyprávění je kauzálně sevřené, nové prvky jsou osvěžující a narativ je tudíž bohatší. Samotná královna ale zůstává beze změny, ztělesňuje čiré zlo prahnoucí po kráse. Nelze se však zbavit dojmu, že příběh nemůže skutečně dýchat. Snaží se být ve všech směrech nekonfliktní, ani jednu pomyslnou stranu (tradice proti progresi) v nesmyslných válkách nechce pobouřit. Celkové ladění má tak svázané ruce. Mamutí rozpočet přesahující 250 milionů dolarů je samozřejmě s větší odvážností v rozporu, výsledný tvar je ale až příliš generickou hrou na jistotu. Smysluplnější vztahy mezi postavami jsou tak jediným aspektem, který adaptace nabízí. Sílu této korekce neustále oslabuje mrtvolný fikční svět a mdlé výtvarno.
To je až směšně didaktické. Replikuje původní animovaný svět, včetně totožných kulis a kostýmů. Jaký to má smysl? Z filmu se vytrácí jakákoli potenciální osobitost. Nijaké digitální prostředí pohádku zbavuje jakékoli magie, na stranu druhou se zdráhá serióznosti a prostor pro hlubší reflexi společnosti zaplňuje tezovitým poukazováním a muzikálovými segmenty. Dočkáme se spousty písní. Ty mají spád, působivě dokreslují situace a do určité míry verbalizují niterné pocity postav. Jejich rytmické zasazení ve vyprávění je ale značně nevyrovnané, stejně jako inscenační řešení tanečních čísel. Bezzubá inscenace a choreografie se líným způsobem schovávají za nemotivované střihy. Práci s několika plány či synergii s pohybem kamery bychom hledali jen marně.
Živelné písničky sráží jejich exekuce. Versatilní výkon Rachel Zegler kontrastuje s tezovitým ztvárněním královny v podání Gal Gadot, jež se pohybuje v dosti omezených mantinelech špatně napsané postavy. Fyziognomie trpaslíků, především Šmudly, spadá do “uncanny” kategorie, kdy jsou lidské rysy znepokojivě cizí i povědomé zároveň. Modelace digitálních zvířat je rozpolcená mezi přírodopisným dokumentem a přehnaně vypoulenýma očima. Celé dílo je zkrátka nijaké, podnětné prvky se vylučují s těmi ostatními. Nejhorší na Sněhurce je, že v jádru nestojí takřka za žádnou diskusi. Po uvedení v kinech dokonale zapadne do balastu streamovacích platforem.
Hodnocení: 50 %
Režie: Marc Webb
Scénář: Erin Cressida Wilson
Hrají: Rachel Zegler, Gal Gadot, Andrew Burnap, Ansu Kabia, Colin Michael Carmichael, Jon-Scott Clark, Tituss Burgess, Jeremy Swift, Andrew Barth Feldman
Česká premiéra: 20. března 2025
Distribuce: Falcon
Aktuálně se děje
před 52 minutami
Výhled počasí na poslední víkend prázdnin. Sluníčko moc svítit nebude
včera
Harry a Meghan nevysvětlili odchod z USA. Trump mlčí, i když na něj poukazují
včera
Prohra v Bělehradě byla poslední kapkou. Plzeň se rozloučila s trenérem Hyským
včera
Ministerstvo reaguje na útoky na pracovníky OSPOD. Podává trestní oznámení
Aktualizováno včera
Policie vyšetřuje útok v rodině na Karlovarsku. Podezřelého hledal i vrtulník
včera
U Zadaru spadlo letadlo na cestě z Česka. Zemřeli dva lidé
včera
Další ztráta pro fotbalovou Spartu. Opora týmu Sörensen přestoupil do Kodaně
včera
Kimova sestra reagovala na Trumpův záměr jednat se severokorejským vůdcem
včera
V Česku se otevřel další úsek dálnice, která je alternativou k D1
včera
Pro ODS je to uzavřená věc, řekl Kupka k obžalobě exministra Blažka
včera
Ebola už zasáhla území větší než Francie. WHO se rozhodla pro experiment s vakcínou
včera
Čeští atleti poprvé od roku 1938 nepřivezli z ME žádnou medaili. Přichází kritika od legend
včera
Jedno vozidlo, 13 zraněných. Na dálnici D11 se stala vážná nehoda
včera
Íránský prezident Pezeškján naznačil, jak si představuje konec války s USA
včera
Máte to mimořádně náročné, řekl Babiš zemědělcům na Zemi živitelce
včera
Pádem větrníku na Přerovsku se zabývá policie. Od července byl mimo provoz
včera
Zelenskyj odsoudil smrtící ruský útok na obchodní centrum. Pohřešují se i děti
včera
Deštivé počasí spláchlo zejména Čechy. Spadlo i přes 90 milimetrů srážek
včera
Počasí příští týden: Do Česka se opět vrátí tropické teploty
21. srpna 2026 21:38
Porážka antigorbačovovského puče před 35 lety otevřela cestu k rozšíření NATO
V povědomí tuzemské populace je datum 21. srpna bytostně spojeno s vojenským obsazením Československa zosnovaného v roce 1968 Sovětským svazem a čtyřmi dalšími členy organizace Varšavské smlouvy, studenoválečného protipólu Severoatlantické aliance. V mediální smršti, která toto výročí každoročně doprovází, poněkud zapadají události, k nimž došlo v Sovětském svazu o 23 let později, tedy krachu pokusu zastánců tvrdé linie odstavit od moci reformního vůdce Michaila Gorbačova a zvrátit směr vývoje, který umožnil jeho liberalizační kurz. Jednalo se přitom o zásadní moment pro utváření post-studenoválečného světa.
Zdroj: Matěj Bílý