Vánoce za první republiky. Na stole mnohdy chyběl kapr, jinak se zdobil i stromeček

První vánoční svátky v samostatné československé republice nebyly zrovna moc šťastné a veselé. Poválečné období se neslo ve znamení bídy a nouze, na konci roku 1918 se navíc začala šířit nebezpečná španělská chřipka, která již během Vánoc nabyla epidemického rázu. Scházely suroviny pro tradiční vánoční pochoutky. Kvůli nedostatku mouky a másla nemohly hospodyně péct cukroví, chyběly kvasnice nezbytné do vánočkového těsta. Také ryby na štědrovečerní tabuli nebyly k sehnání. Obchodníci sice nabízely nejrůznější sladkosti, například karamelky nebo sladké bonbony, ovšem jenom málokdo si je mohl dovolit. Ještě v roce 1919 se psalo tesklivě v Lidových novinách: „Druhé už Vánoce slavíme ve svém státě. Jestliže jsme o prvních Vánocích žili v opojení nad svým vítězstvím a svou samostatností, hlásí se o druhých Vánocích stesk, že nám je hospodářsky zle.“

První republika však hospodářskou krizi záhy zažehnala a z Vánoc se brzy pomalu vytrácel původní duchovní smysl. Dnešní konzumní podoba vánočních svátků má původ právě ve „zlaté éře“ první republiky. Reklamy v denním tisku nabádaly k nákupu těch nejlepších vánočních dárků, a to především pro děti. Holčičky v té době nejčastěji nacházely pod stromečkem překrásné panenky nebo příslušenství k nim, tedy malé pokojíčky, kočárky nebo kuchyňky s vybavením. Děvčátka z méně majetných rodin dostávaly lacinější alternativy panenek – papírové vystřihovánky s postavičkou a oblečky. Pro chlapečky rodiče kupovali cínové vojáčky a dřevěné hračky, pro ty nejmenší houpací koníky nebo tahací kačery. Od roku 1925 byla k dostání stavebnice Merkur. Častý a oblíbený vánoční dárek pro děti bez ohledu na pohlaví představovaly sáňky. Některé z dostupných modelů byly dokonce vybaveny volantem! A jaký byl pro děti nejčastější a nejoblíbenější prvorepublikový vánoční dárek? Plyšový medvídek!

Každý, ať už dítě nebo dospělý člověk, našel pod vánočním stromečkem dárek praktický – třeba rukavice, čepici, šálu, svetr nebo boty. Děvčata, kterým se blížil věk na vdávání, dostávaly ubrusy, ložní prádlo nebo třeba ručníky, tedy výbavu. Již vdané ženy si od svých manželů také přály dárky praktické, a to například vysavač, žehličku nebo ledničku. Radost jim udělala i látka na šaty. Muže potěšil tabák, doutníky, peněženka nebo lahvinka dobrého alkoholu. Za první republiky vznikl zvyk darování snubních prstýnků, kdy si snoubenci o Štědrém večeru slibovali věrnost a lásku do konce života.

Tradice zdobení vánočních stromečků již za první republiky pronikla do většiny domácností. Zprvu se stromky zdobily podomácku vyrobenými ozdobami, jako byly třeba perníčky, sušené ovoce a řetězy z papíru. Postupem času se rozšířily voskové, dřevěné nebo skleněné ozdoby. Ačkoliv již od dvacátých let byly na trhu k dostání elektrické svíčky, na stromečku se o Štědrém večeru zapalovaly svíce voskové. Za první republiky mohly děti ozdobičky ze stromečku mlsat, tehdy se totiž začaly vyrábět první čokoládové figurky coby vánoční ozdobičky.

Na štědrovečerním stole měla své místo ryba. Nemuselo se však jednat pouze o kapra, ale třeba o štiku nebo pstruha. Ryba se podávala smažená s křenem, na černo nebo na modro, přílohou k ní byla bramborová kaše. Nesměla chybět ani vánočka a rybí polévka. Oblíbenou prvorepublikovou vánoční pochoutku představovali šneci!