Přežil genocidu ve Rwandě, jeho svědectví šokuje i po 20 letech

Rwanďan Richard Gakuba je dnes 27letý mladý muž s nakažlivým smíchem. Při pohledu na něj se dá sotva uvěřit, čím vším si v dětství prošel.

"Viděl jsem umřít tolik lidí, že se pro mě stal pohled na vraždění a smrt v určitém okamžiku úplně normálním," říká. Richardovi bylo právě sedm let, když začalo dlouho plánované systematické vyhlazování Tutsiů hutuskými milicemi. Richardovu matku nezabili hned, nejdřív ji opakovaně znásilňovali. "Náš otec se na to musel dívat, ale nás děti poslal pryč," vzpomíná Richard.

Už v dubnu 1994 zabili Hutuové jeho tříletou sestru: Usekli jí hlavu mačetou. Dva starší bratry usmýkali k smrti přivázané za nohy k automobilu. "Když jsme šli druhý den pro vodu, našli jsme jejich těla na ulici."

Otec přežil do června, pak už nedokázal snášet mučení své ženy a bránil ji před dalším znásilněním. "Jen přes mou mrtvolu, řekl. A tak ho ubili mačetami," vypráví Richard. Nazývá je vrahy, slovo Hutuové nepoužívá nikdy.

Richardovi se podařilo utéct. Po cestě autobusem a dlouhém pochodu se dostal spolu s dalšími utečenci přes Burundi do uprchlického tábora v Tanzanii. Přežil tam spolu se svým strýcem a tetou, ačkoli hutuské milice podnikaly lov na Tutsie i tam. Teprve po letech se dostal zpět do Rwandy. "Celou dobu jsem nevěděl, co se stalo s mou rodinou, jestli vůbec někdo přežil."

Jeho matka přežila. Hutuové ji ale při opakovaném znásilňování nakazili virem HIV. V roce 1998 podlehla nemoci AIDS. Z Richardova bratra se stal násilnický pijan.

Ačkoli Richard ztratil téměř vše, nevzdal se. Chodil do školy a později v Kigali potkal německého lékaře, který mu umožnil studovat v Německu a stát se softwarovým vývojářem. Dnes pracuje Richard ve rwandské metropoli jako překladatel a programátor.

Karel Kovanda, v roce 1994 velvyslanec České republiky v OSN, dnes vzpomíná : "Měl jsem intenzivní pocit, že Rada bezpečnosti jakoby ztratila kormidlo. Nevěděla co. Pozornost na genocidu ve Rwandě se prostě neupínala." Svou roli tu podle něj sehrál i šok z dřívějšího nepovedeného zásahu Spojených států v Somálsku. I z toho pramenila jistá nechuť zasahovat na území cizích států, uvádí Rozhlas.cz.

V současnosti tam probíhá státní program označovaný jako "Vize 2020," kdy se právě ze zahraniční rozvojové pomoci investují značné částky do vzdělání obyvatelstva. Staví se ale také nová telekomunikační centra nebo nemocnice. Například oční klinika v městě Kabgayi funguje i díky české pomoci.

"Nemalé prostředky od mezinárodního společenství byly investovány vhodně," je přesvědčena Michala Hozáková z organizace Člověk v tísni, která letos strávila ve Rwandě půl roku. Dvacet let po tak neuvěřitelné události, jakou genocida byla, je i podle ní pokrok v zemi nepopiratelný.

Přes jistý optimismus se mezinárodnímu společenství dodnes vrací otázka, jak se něco takového mohlo stát. Bylo by dnes OSN schopno podobné události zabránit? "Těžko říct," říká Karel Kovanda.