Útok na Francii: Podílela se na genocidě, tvrdí prezident Rwandy

"Francie je překvapena obviněními vznesenými proti ní rwandským prezidentem. (Obvinění) jsou v rozporu s několikaletým procesem dialogu a usmíření mezi oběma našimi zeměmi," řekl mluvčí francouzské diplomacie Romain Nadal.

S poukazem na spornou otázku odpovědnosti za násilnosti rwandský prezident odsoudil "přímou roli Belgie a Francie v politické přípravě genocidy" a účast Paříže i "na jejím vykonání". Kagame obvinil francouzské vojáky rozmístěné v červnu 1994 na jihu země během vojenské a humanitární operace pod názvem Tyrkys, že nebyli pouhými komplici, ale i přímými aktéry masakrů.Na vyšetření zločinů byl Radou bezpečnosti OSN vytvořen Mezinárodní tribunál pro Rwandu (ICTR), který začal fungovat v roce 1997. Soud, jehož činnost má skončit letos, v roce 1998 oficiálně uznal, že se jednalo o genocidu proti Tutsiům.

Mezi odsouzenými je několik členů bývalé vlády a v prosinci 2008 soud odsoudil strůjce genocidy, někdejšího šéfa milicí Interahamwe a bývalého plukovníka Theonesta Bagosoru k doživotnímu vězení. Další dva miliony lidí byly souzeny lidovými soudy gačača, kde bylo asi 65 procent souzených uznáno vinnými.

Psali jsme: Přežil genocidu ve Rwandě, jeho svědectví šokuje i po 20 letech  

Před vyhlášením nezávislosti v roce 1962 spadalo rwandské území nejdříve pod německou a následně belgickou koloniální správu. Většina obyvatel patřila k jednomu z následujících dvou etnik – Tutsiům, kteří se obecně vyznačovali vyššími a štíhlejšími postavami a jemnými obličejovými rysy, nebo Hutuům, kteří měli spíše nižší tělesnou výšku a masivnější obličejové rysy. Tutsiové patřili k vládnoucímu etniku již před kolonizací, nicméně tato jejich pozice byla kolonizátory ještě posilována. Jako jeden z důvodů je uváděna právě i tělesná konstrukce Tutsiů, která koloniálním správcům připadala „evropštější".

Hutuové byli naopak diskriminováni a nebylo jim umožňováno vykonávat významnější společenské či politické funkce. Situace se změnila až s dekolonizací. Když Rwanďané v roce 1961 vyhlásili republiku, Tutsiové byli svrženi z vládnoucích pozic a na jejich místa dosazeni příslušníci Hutuů. V Ugandě se pak z uprchlých Tutsiů a jejich přívrženců začíná postupně formovat Rwandská povstalecká fronta (RPF).

Dne 6. dubna 1994 dochází těsně před přistáním ve rwandském Kigali k sestřelení letadla, na jehož palubě byl rwandský prezident Habyarimana a burundský prezident Ntaryamira, příslušník Hutuů. Z atentátu se okamžitě začínají obviňovat RPF a extrémističtí příslušníci Hutuů. Nakonec to byl právě tento atentát, který se stal, pravděpodobně úmyslně, onou zapálenou sirkou hozenou do sudu se střelným prachem a vedl k nečekaně rychlé eskalaci násilí v zemi a následně i genocidě.

Hlavní vlna zabíjení trvala přibližně 100 dní. Jediné oblasti, kterým se vyhnula, byly ty pod kontrolou RPF. Hlavním cílem zabíjení bylo faktické vyhlazení tutsijské populace ve Rwandě – ušetřen nebyl nikdo, bez ohledu na věk, pohlaví či zdravotní stav. Místy největších masakrů se často stávaly školy, kostely či nemocnice – místa, kde se oběti snažily před vyvražďováním schovat či doufaly, že zde budou ušetřeny Nejčastějším smrtícím nástrojem a zároveň i děsivým symbolem celé rwandské genocidy se stala mačeta. Odhaduje se, že v měsících před genocidou bylo jejími strůjci do země přivezeno na několik desítek tisíc kusů. Jen v březnu 1994 to bylo přes 50 000. Mezi obětmi nebyli jen Tutsiové, ale často také Hutuové, kteří buďto byli známi svými sympatiemi k Tutsiům, odmítli se na vraždění podílet či jednoduše měli příliš tutsijské rysy, informuje vsehrd.cz.