Kuba se mění k horšímu, režim přitvrdil, říká vůdkyně Dam v bílém

"Ano změny tu jsou, a sice v tom, že policie přitvrdila. Jak tajná, tak uniformovaná policie nás častěji zatýká, jsou tu i případy násilí, zlomenin po policejním zákroku," řekla Solerová v rozhovoru pro ČTK.

Situace se podle ní zhoršila nejen kvůli tomu, že je komunistický režim sebejistější proto, že americký prezident Barack Obama usiluje o zrušení přes půlstoletí trvajícího obchodního embarga. Další ránu pro opozici prý znamenala návštěva papeže. "Zatímco před ní bylo na Kubě 74 politických vězňů, dnes jich je stovka," vypočítala.

Skupina by podle Solerové ocenila podporu ze světa, která však v souvislosti se zmíněným americko-kubánským sbližováním klesá. Rovněž Česko, které patřilo k nejaktivnějším zastáncům opozičních organizací na Kubě, při nedávné politicko-podnikatelské misi dalo najevo, že podpora opozice není na rozdíl od minulosti na prvním místě.

Pozvolné ekonomické změny, které jsou v Havaně viditelné například díky desítkám malých soukromých podniků, prý nemohou ke zlepšení života řadových Kubánců stačit. "Domy nám padají na hlavu, je tu hlad. Jíst rýži s fazolemi každý den nejde, toho se nenajíte. A když už máte peníze, abyste si koupil něco k jídlu, v obchodech stejně nic není," líčí Solerová s tím, že nejčastější výše platu se na Kubě pohybuje 12 do 20 dolarů za měsíc (zhruba 300 až 500 korun) a ceny nejsou tak nízké, aby tato suma stačila k důstojnému životu.

Soukromé podnikání je prý navíc šancí jen pro pár stovek lidí, kteří mají příbuzné v exilu zejména v USA a mohou jim pomoci s financemi na investici. Zvyšující se životní úroveň, která je patrná například při pohledu na stovky mladých Kubánců, kteří s mobilem a sklenkou piva či rumu v ruce po večerech zaplavují okolí havanských barů, je podle ní jen Castrův krycí manévr.

Psali jsme: Česko se chce sblížit s Kubou. Ostrov se vydal na cestu transformace, říká Tlapa  

"Neexistuje tu ani náznak svobody projevu. Vláda do světa vypouští jen lži a předstírá, že se Kuba mění," říká jedna z bíle oděných aktivistek María Machadová, jejíž syn Danilo Machado (33) seděl ještě nedávno téměř měsíc v cele za to, že na zeď nasprejoval karikatury vůdce komunistické revoluce Fidela Castra.

Dostat se na protestní pochod Dam v bílém je problém, tajná policie může účastníky cestou ke shromaždišti v kostele a přilehlém parku může naložit do auta a za hodinu vyložit deset kilometrů daleko. To je vzdálenost, která se při nevyzpytatelném provozu havanské městské dopravy překonává jen velmi pomalu. "Zadrží vás třeba na hodinu, dvě. Ale účel to splní, na demonstraci se nedostanete," říká někdejší politický vězeň Ángel Moya.

"Lidé mají strach. Bojí se o práci, že když nahlas projeví odlišný názor, přijdou o ní a nebudou mít už vůbec z čeho žít," vysvětluje Moya, proč na protestní akce nechodí navzdory bídným podmínkám a v soukromí často slyšitelnému "reptání" na vládu více lidí. "Vláda lidi zastrašuje. Je to psychologický i fyzický nátlak. Když překročíš určitou hranici, vědí o tobě a můžou tě pro výstrahu třeba zbít. Snaží se zabránit tomu, aby lidé překročili tu hranici a stali se veřejně aktivními," dodal.

Umírněnější část kubánské opozice ale zastává názor, že například pozvolné rozšiřování přístupu k internetu či nezasahování režimu do práce některých opozičních skupin může být signálem naznačujícím změny k lepšímu.