Chaos, chudoba, utrpení. Desítky tisíc uprchlíků nikdo nechce, dětem hrozí smrt hlady

Na boha se spoléhat nelze

Složitost syrské situace zdůraznil i humanitární poradce OSN pro Sýrii Jan Egeland ve svém stanovisku pro média 9. listopadu, připomíná aktivistka. Poukazuje, že Jordánsko zcela odmítá na hranicích pomáhat, a proto OSN za asistenci Ruska a USA dokončila plán pomoci ze syrské strany hranici. Egeland přitom konstatoval, že k jeho realizace snad dojde brzy, "dá-li bůh", avšak podle Kayyaliové zoufalí lidé na boha spoléhat nemohou, jelikož jejich situace se s nástupem zimy konstantně zhoršuje.

"Syřané žijí v provizorních stanech a hliněných chýších v žalostných podmínkách v neformálním táboře známem jako Rukban," pokračuje aktivistka. Dodává, že jde o pouštní oblast nedaleko písečných bariér na pomezí Iráku, Sýrie a Jordánska, které v červnu 2016 uzavřelo svou hranici po útoku Islámského státu na své vojáky, čímž běžence chytilo do pasti.    

Jordánsko nejenže odmítá poskytnout Syřanům právo žádat o azyl, ale uzavřením hranice brání doručování životně důležité humanitární pomoci a zásadně omezuje možnost humanitárních organizací v oblasti operovat, kritizuje Kayyaliová. Dodává, že podle Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky poslední taková dodávka proběhla před půl rokem a dostala se pouze k 35 tisícům lidí.

Dne 8. října Jordánsko ukončilo i tak omezenou humanitární pomoc pro Rukban ze svého území, přičemž jeho ministr zahraničí Ayman Safadi odmítl, že by země nesla za tábor jakoukoliv odpovědnost, podotýká aktivistka. Připomíná, že podle ministra musí pomoc přijít ze syrské strany, ale Asadův režim přitom nikdy žádné dodávky nepřislíbil a navíc dlouhodobě brání humanitární pomoci pro strádající lidi v opozicí kontrolovaných oblastech.

"Pokud se pomáhající skupiny pokoušejí doručit pomoc z vládou držených oblastí do rebely držených oblastí, krom značných potíží se získáním vládního povolení zažívají neustálé nepřátelství, zabavování životně důležitého materiálu z balíčků s pomocí, nekonsistentní přístup a útoky na humanitární konvoje," píše Kayyaliová. Odkazuje na svůj nedávný telefonický rozhovor s Abú Ahmedem, uprchlíkem z Palmýry, který se do tábora dostal před rokem a půl, a popsal v něm chaos, chudobu a utrpení.

Čas ubíhá

Ahmedova ženu tráp problémy s ledvinami, což přičítá kontaminované vodě a neadekvátní lékařské péči, konstatuje aktivistka. Dodává, že žena trpí neutichajícími bolestmi, přitom jde o matku šesti dětí, z nichž nejmladšímu je pouhých šest měsíců a pokud se něco nestane, rodině hrozí katastrofa. Ahmed dokonce apeloval na jordánské úřady, aby jeho ženu vpustily do země třeba v poutech, pokud představuje bezpečnostní hrozbu, doplňuje pracovnice Human Rights Watch.

Další obyvatelé Rukbanu vypověděli, že neměli přístup k pitné vodě třeba 15 dní, v důsledku čehož trpěli průjmem a dehydratací, přičemž jediná dostupná voda je podle některých slaná jako Mrtvé moře, uvádí Kayyaliová. Nabádá Jordánsko, aby neodmítalo syrské žadatele o azyl na svých hranicích a neposílalo je zpět, jelikož na ně čeká perzekuce , ne-li něco horšího.

"Je tragické, že momentálně nejde o fundamentální principy, ale spíše o to, co Jordánsko musí minimálně učinit, aby zabránilo umírání v poušti," zdůrazňuje aktivistka. Za bezodkladnou potřebu označuje povolení dodávek pomoci přes jordánsko-syrskou hranici a umožnění vstupu jedincům, kteří se neobejdou bez lékařské péče, přičemž plán OSN, USA a Ruska doručit pomoc ze Sýrie podle jejího názoru může pomoci rozptýlit obavy Jordánska, že celou zodpovědnost za Rukban ponese samo.

Další země, které jsou v syrském konfliktu zainteresované, například USA a Rusko, by měly rovněž přijmout svou roli v zajištění bezpečí a důstojných podmínek pro lidi v nouzi, deklaruje Kayyaliová. Konstatuje, že společné mezinárodní úsilí neustále maří rozličné zájmy a ustupování od závazků i v tak nekontroverzních otázkách, jako je zajištění přístupu k humanitární pomoci, což znamená katastrofu pro lidi v oblasti, kde je Rukban jen jedním z mnoha hrůzných příkladů.

Obyvatelé Rukbanu se potřebují dostat na bezpečné místo, kde jejich dětem nehrozí smrt hlady - USA, Jordánsko a Rusko by tak měly přestat s vytáčkami a okamžitě řešit humanitární krizi v táboře, apeluje aktivistka. Za klíčový a bezprostřední úkol pro Jordánsko označuje obnovení přeshraničních dodávek humanitární pomoci a umožnění vstupu do země nejzranitelnějším lidem. "Absence skutečné politické vůle a rychlé společné akce podlamuje veškeré snahy a hodiny tikají," varuje Kayyaliová.