Zkáza Iráku? Krvavá válka je nevyhnutelná, šokoval expert. Hrozbou už není Asad, ale...

Experti na Blízký východ v roce 2003 myšlenku rozdělení odmítli. Gelbovým záměrem však nebylo takové řešení hájit. Pouze popsal podle jeho názoru nevyhnutelný rozpad Iráku. Nabádal tehdejší politickou reprezentaci ve Spojených státech, aby se co nejvíce zasadila o maximální poklidnost tohoto procesu. Gelb doufal, že tři nástupnické irácké státy by mohly vytvořit nějakou formu konfederace. "Zdá se, že experti udusili mou myšlenku ještě v kolébce," posteskl si Gelb.

Federace, nebo kolaps a krveprolití

V roce 2006 se v letedle potkal se senátorem Josephem Biden, aktuálním americkým viceprezidentem. Jejich diskuze se stočila k irácké otázce. Shodli se v jedné věci: Ani jeden z nich neměl zájem na rozpadu či rozdělení Iráku. Obávali se, že takový zásah by mohl vést k nepředstavitelnému krveprolití uvnitř země a destabilizovat celý blízkovýchodní region. Gelb doporučoval jako možné řešení vznik tří autonomních regionů.

Biden a Gelb souhlasili, že určitá fragmentace Iráku je nevyhnutelná. Tomuto scénáři mohla zabránit pouze možnost, že by každá etnická a náboženská skupina tamní společnosti měla vůli zůstat ve společném státě. Jediné politické řešení tak spatřovali ve federalizaci země nebo decentralizaci moci směrem k jednotlivým regionům a značnému omezení pravomocí centrální vlády.

Gelb v roce 2006 napsal pro NY Times komentář, v němž předvídal, že stabilita jednotného Iráku je závislá na přítomnosti amerických vojáků, kteří však nemohou v zemi zůstat věčně. Irák dlouho držela pohromadě sunnitská diktatura Saddáma Hussajna. Nebyla však schopná vyřešit dlouhodobé výzvy, před nimiž země stála. Gelb podporovaný Bidenem tehdy navrhoval vznik kurdského, ši'ítského a sunnitského regionu. Každý by byl zodpovědný za vlastní zákony, správu a vnitřní bezpečnost. Bagdád by představoval federální zónu. Centrální vláda by měla pravomoc pouze v otázkách obrany, zahraniční politiky a distribuce zisků z těžby ropy.

Navzdory kritice, která se na Gelbovu hlavu snesla, Iráčané daný princip víceméně vložili do své ústavy. Premiér Núrí Málikí ho však nikdy nezačal realizovat. Namísto toho se snažil získat absolutní moc pro ši'íty v regionu, který historicky vždy ovládali sunnité.

Obama nemá žádnou strategii

Klíčovou otázkou podle Gelba nyní je, zda je federalizace stále možná, resp. chtěná. V roce 2003 i 2006 měly Spojené státy reálnou možnost federaci v Iráku vytvořit. Jejich aktuální páky jsou však omezené. Vliv současného prezidenta Baracka Obamy na tamní dění se bude více odvíjet od strategie, kterou nabídne, než od amerických vojáků, které do Iráku pošle. Šéf Bílého domu však žádnou ucelenou taktikou nedisponuje, domnívá se Gelb.

Gelb doporučuje následující postup: Nejprve je nutné zaměřit se na boj proti džihádistům a teprve poté přistoupit k federalizaci. Zastavit postup Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL) považuje za nejbližší úkol. Poukazuje přitom na skutečnost, že irácké ozbrojené síly navzdory své početní převaze nedokážou úkol sami zvládnout. "Nemají na takový boj žaludek," píše Gelb. Proto musejí nutně dostat pomoc ze zahraničí. V současnosti se jim již dostává ze strany Íránu a Ruska.

Není však dostatečná. Gelb proto doporučuje zahájení rozhovorů mezi Washingtonem, Bagdádem a Teheránem. Problematické může být to, že Írán do nich nepochybně vstoupí s cílem dosáhnout uvolnění amerických sankcí, upozorňuje.

Hrozbou není Asad, ale ISIL

Druhým krokem musí být dle Gelba zapojení syrského režimu prezidenta Bašára Asada do boje proti islamistům v sousedním Iráku. V minulém týdnu koneckonců již syrská letadla bombardovala pozice ISIL na iráckém teritoriu. "Je potřeba přiznat si realitu. Irák a Sýrie jsou jedno protiislamistické bojiště," píše expert.

Namísto využití protidžihádistického zaměření prezidenta Asada však Obamova administrativa navrhuje to, co odmítala udělat v posledních třech letech - poslat stovky milionů dolarů v ozbrojené pomoci sunnitský rebelům bojujícím proti Asadově vládě. Gelb tento postup silně kritizuje. Podle něj totiž odpoutá syrské jednotky od bojů v Iráku a přivede Američany vyzbrojené rebely zpět do Sýrie.

"Největší hrozbou pro americké zájmy v oblasti je ISIL, ne prezident Asad. Do boje s tímto nepřítelem musí Obama povolat další, kteří cítí stejnou hrozbu: Írán, Rusko, irácké ši'íty a Kurdy, Jordánsko, Turecko a především politického vůdce s největší vojenskou silou v regionu. Tím je právě Asad," píše Gelb.

Politické řešení zajistí pouze krvavá občanská válka

Pokud budou džihádisté zastaveni a následně rozdrceni - a je nezbytně nutné se o to pokusit - následně se musí Iráčané vrátit k politickým řešením a principu dělby moci, který měl být realizován již dávno. Nějaký čas budou Irák i Sýrie rozděleny kmenovými a sektářskými spory. Současná situace poskytuje malý prostor pro uklidnění. Pakliže se má Irák postavit znovu na nohy, jedinou cestou je federalizace, konstatuje Gelb ve svém komentáři.

Obamův tým ví, že Iráčané nevěří slibům premiéra Málikího, že se o moc rozdělí. Manévrují a hledají alternativy. S ohledem na vývoj v posledních letech bude těžší než kdy jindy přesvědčit irácké sunnity, aby přistoupili na federalizaci. Rovněž Kurdové se zřejmě rozhodli vydat jinou, vlastní cestou. Vyhlídky jednotného Iráku jsou tak podle experta mizivé.

"Slova nepřivedou Iráčany zpět od separatistické temné strany k politickému řešení. To dokáže časem jedině peklo občanské války. A jedině poté může Washington pomoci Iráčanům udělat to, co měli udělat před deseti lety," uzavírá Gelb.