Svržení íránského režimu je jediná možnost, tvrdí američtí analytici

Provinil se Írán méně?

Spojené státy podporovaly a přivítaly pád diktatur v mnoha zemích, především bývalém sovětském impériu, stejně jako uvalily sankce na Jihoafrickou republiku kvůli apartheidu, připomínají Gerecht a Takeyh. Ptají se, zda se Írán provinil méně, když má na svědomí stovky tisíc mrtvých v Sýrii.

"Nezájem íránské teokracie o práva a životní podmínky tamních obyvatel je pravidelně vede k masovým protestům," píšou analytici. Deklarují, že imperialistické ambice Íránu ohrožují jeho sousedy, a přesto americká levice běžně tvrdí, že Spojené státy si nesmí dovolit nahradit tamní režim.

Washington Post nedávno publikoval dvě varování liberálních analytiků, podle nichž je férové položit si otázku, zda je politický či sociální kolaps osmdesátimilionové země v době globální pandemie v zájmu Spojených států či kohokoliv dalšího, připomínají Takeyh a Gerecht. Podotýkají, že mluvit o konci íránského režimu, neřku-li o urychlení jeho pádu je ve "slušné washingtonské společnosti" považováno za nevhodné a přehnaně ideologické.

Debata o americké politice vůči Íránu se podle Gerechta s Takeyhem svrhla v diskuzi o Spojených státech. Pokud proti íránskému režimu vystupují konzervativci, liberálové se často vehementně snaží argumentovat v jeho prospěch, například tvrzením, že není tak hrozný jako ten saúdskoarabský, konstatují analytici. Dodávají, že za svůj odpor vůči Teheránu si kupříkladu republikánský senátor Tom Cotton vysloužil odsouzení coby reakcionář, ne-li zlosyn.  

Poté, co Cotton v roce 2015 v otevřeném dopise varoval íránské politiky, že dohoda o íránském jaderném programu nemusí být pro příštího republikánského amerického prezidenta závazná, demokratický senátor Chris Murphy mluvil o "podrývání prezidentské autority" a tehdejší americký ministr zahraničí John Kerry prohlašoval, že je "naprosto zaskočen", připomínají Gerecht a Takeyh.

Zastánci spolupráce s klerikálním režimem také často zlehčují jeho ostrý a konstantní antisemitismus, stejně jako jeho misogynie a homofobie nepodněcuje liberály k volání po sankcích, uvádějí analytici. Podotýkají, že zatvrzelá levice, například zahraničněpolitičtí poradci demokratického senátora Bernieho Sanderse, považuje za projev bigotnosti a agresivity označení íránské náboženské vlády za mulláhy, přestože pojem samotní Íránci používají jako synonymum pro klerika.

Jako Sovětský svaz

"Někteří se dokonce snaží přičítat tvrdé represe Teheránu vůči vlastnímu lidu antiamerickému rozhořčení, které údajně posiluje zastánce tvrdé linie, kteří by byli slabší, pokud by Washington nebyl tak zlý," pokračují Gerecht s Takeyhem. Dodávají, že za situace, kdy intelektuálové nedokážou přemýšlet o pádu íránského režimu, tak nečiní ani tajné služby, které dokážou vysledovat politické nálady.

Gerecht a Takeyh předpokládají, že typické memorandum CIA poukazuje na problémy plynoucí z konfrontace s íránským režimem a na konci zřetelně ujišťuje o jeho přežití. Tvrdí, že američtí zpravodajci málokdy dokážou zachytit diskontinuitu, přestože Írán dnes připomíná Sovětský svaz v 70. letech a jde o vyčerpaný režim, který chybně reaguje na každou další krizi. "A stejné tajné služby, které prostě nedokázaly vidět odumírání Sovětského svazu, nevidí trhliny v (íránském) klerikálním režimu," píšou analytici.        

Americký přístup k Íránu definuje kontrola zbrojení, což platilo o Obamovu a částečně i o Trumpovu prezidentství, konstatují Gerecht a Takeyh. Problém podle nich spočívá v tom, že Washington musí předstírat, že jedná s dostatečně umírněným partnerem, který usiluje o stabilitu v regionu, že Írán je ochoten opustit svou náboženskou ideologii a imperiální ambice a že tamní režim je trvalý a dokáže ustoupit výměnou za zapojení do globální ekonomiky.

Tato ekonomická argumentace ve Spojných státech mimořádně zabírá, přestože nedávná historie, především čínský příklad, ukazuje, že i tuhé autoritářství se může přizpůsobit požadavkům trhu, poukazují analytici. Doplňují, že mnoho lidí ve Washingtonu se obává, že jedinou alternativou ke kontrole zbrojení je válka, ale lepší by byla strategie bezohledného nátlaku, která časem íránský režim rozdrtí.

V tom spočíval princip zadržování představený americkým diplomatem Georgem Kennanem, který ve 40. letech hájil trpělivý přístup k Sovětskému svazu, připomínají Gerecht a Takeyh. Doporučují realizovat stejnou politiku vůči Íránu, jelikož není těžké pozorovat, že antiamerikanismus je nedílnou součástí íránského režimu, přičemž nejvyššího vůdce ajatolláh Alí Chámeneí, vládnoucí klerikální elita a Revoluční gardy nechtějí vytvořit normální zemi.  

"Jakmile přijmete tuto skutečnost - jako mnoho demokratů předtím, než dohoda o íránském jaderném programu oslabila jejich podporu sankční politice -, změna režimu se stává jedinou životaschopnou možností, pochopitelně za předpokladu, že především věříte v roli Spojených států na Blízkém východě," deklarují závěrem autoři komentáře.