Erdogan začíná třetí mandát, jmenuje vládu. NATO bojuje o čas, aby předešlo velké ostudě

Erdogan se stal vítězem druhého kola prezidentských voleb, které se konaly koncem května. S 52 procenty hlasů porazil opozičního kandidáta Kemala Kiliçdaroglua. Společně s prezidentskými volbami probíhaly také parlamentní volby, ve kterých Erdoganova strana získala většinu mandátů v novém parlamentu.

Na inauguraci se očekává účast prezidentů a premiérů zhruba dvacítky zemí, informují turecká média. Mezi přítomnými se zmiňuje ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev a prezident Venezuely Nicolás Maduro. Arménský premiér Nikol Pašinjan se podle Arménie také údajně zúčastní inaugurace, i když Arménie a Turecko nemají oficiální diplomatické vztahy. Některé další země budou zastoupeny svými ministry zahraničí.

Českou republiku na inauguraci bude reprezentovat velvyslanec v Ankaře Pavel Vacek, informoval Černínský palác.

Závod o čas pro NATO, kterému hrozí ostuda

Představitelé NATO jsou v závodě s časem, aby se vyhnuli rozpakům z toho, že aliance nedosáhne svého vlastního stanoveného cíle, kterým je přijetí Švédska do svých řad do 11. července. Uvedla to CNN.

Švédsko a Finsko vyjádřily svůj zájem o vstup do NATO prostřednictvím politiky otevřených dveří v květnu loňského roku, krátce po ruské invazi na Ukrajinu. Finsko bylo v dubnu letošního roku přijato do aliance, ale vstup Švédska je momentálně zablokován.

Švédské ozbrojené síly jsou obecně považovány za kompatibilní s NATO. Mají stálou delegaci v alianci a jsou blízkým partnerem. Přesto je připojení Švédska omezeno, a to kvůli Turecku, které je strategicky významným členem NATO a druhou největší vojenskou mocností aliance.

Hlavním důvodem, proč Turecko brání vstupu Švédska je tvrzení, že Švédsko umožňuje působení členům uznávaných kurdských teroristických skupin, zejména militantní Strany kurdských pracujících (PKK) na svém území. I když Švédsko změnilo své zákony o terorismu, aby členství v těchto skupinách bylo trestným činem, není jasné, zda to Turecku postačuje. Tento spor vytváří překážku pro vstup Švédska do NATO.

Turecko také obviňuje švédskou vládu z účasti na krajně pravicových protestech, kde byly před tureckou ambasádou ve Stockholmu podpalovány kopie Koránu. Nedávno Turecko vyjádřilo požadavek na jednání s Švédskem poté, co švédští poslanci promítli vlajku PKK na budovu parlamentu ve Stockholmu jako protest proti znovuzvolení tureckého prezidenta Erdogana. Mluvčí švédského parlamentu uvedl, že lidé promítali obrazy na budovu, ale nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy o tom, co bylo promítáno nebo kdo je za to odpovědný.

Existují obavy ohledně Erdoganova blízkého vztahu s Putinem, což se stalo zjevným krátce před jeho znovuzvolením, když prohlásil, že s Putinem má "zvláštní vztah".

Tato situace vyvolává obavy u představitelů NATO a ve švédské vládě, protože nedodržení termínu 11. července, který je naplánován pro oficiální summit v Litevském Vilniusu, by mohlo poskytnout nepřátelům aliance - jako je Rusko, Severní Korea a Čína - nebezpečnou zprávu o slabosti západní aliance. Diplomat NATO varuje, že to by mohlo přispět ke kybernetickým útokům, financování a podpoře dalšího pálení Koránu, které by mohlo vést k rozdělení ve Švédsku.

Východoevropský diplomat řekl CNN, že stejně jako „povzbudit nepřátele“ NATO, jakékoli zpoždění přijetí Švédska přináší riziko „dát pocit Erdoganovy moci nad aliancí“. Diplomat dodal, že „Erdogan využije chvíle, aby z této situace získal každou možnost a ze Švédska udělá rukojmí jejich (vlastních) protiteroristických zákonů.

Proto se dnes očekává příjezd Stoltenberga na dvoudenní návštěvu Turecka, kde se setká s Erdoganem a dalšími tureckými představiteli. Očekává se, že šéf NATO otevře švédskou žádost o vstup do NATO. Ankara a Budapešť jsou posledními členy aliance, kteří dosud tuto žádost neschválili. Tento týden turecký ministr zahraničí vzkázal Švédsku, že je nezbytné splnit závazky v boji proti terorismu. Tím se myslí především potírání sympatizantů radikálních kurdských skupin a stoupenců Fethullaha Gülena, který je tureckými úřady obviněn z pokusu o státní převrat v roce 2016.

K dohodě musí dojít

Jakými prostředky mohou spojenci NATO přimět Erdogana ke změně postoje vůči Švédsku?

Turecko má zájem o schválení svého plánu nákupu stíhaček F-16 od USA americkým Kongresem. Zatímco američtí představitelé se veřejně vyhýbají spojování švédské otázky se stíhačkami F-16, zákulisní dohoda je podle úředníků zřejmá, informuje zmíněný server.

Diplomaté jsou si také dobře vědomi zoufalé situace turecké ekonomiky, která čelí vysoké inflaci a kolapsu hodnoty měny vůči dolaru a současně jsou Turecku uvaleny sankce ze strany USA i EU.

Přestože existuje prostor pro dohodu a spojenci mají co nabídnout Turecku, aby byl vstup Švédska ratifikován, je možné, že termín 11. července uplyne, aniž by NATO získalo to co požaduje.

Prvním problémem je Erdoganova nepředvídatelnost. Nedělní volby byly pro něj nejblíže k ztrátě moci za posledních 20 let, což vede spojence k obavám, že by mohl zesílit svou protiteroristickou politiku vůči Švédsku.

Švédsko pravděpodobně neuskuteční žádné kroky, které by Erdoganovi vyhovovaly, zejména co se týče Kurdů. Jediným řešením by mohlo být, že Erdogan by považoval změny, které Švédsko již provedlo ve svých protiteroristických zákonech, za své osobní vítězství a šel dále.

Druhým problémem je Maďarsko, které také protestuje proti vstupu Švédska do NATO.

Tyto dvě záležitosti se vzájemně ovlivňují: pokud by Erdogan považoval švédské protiteroristické zákony za dostatečné - ale pouze v případě, že Maďarsko zablokuje celý proces, riskuje, že v porovnání s tím bude vypadat slabě, obávají se evropští úředníci.

Prošvédští spojenci, včetně Spojených států a Spojeného království, nabízejí soukromé ujištění Švédsku, že jeho vstup do NATO je jejich prioritou bez ohledu na Turecko.

Vstup Švédska do NATO by byl vítanou zprávou pro alianci po ruské invazi na Ukrajinu. Jednota v alianci od začátku konfliktu a závazky týkající se obranných výdajů posilují důvěru v budoucnost aliance.

Rusko se postavilo proti expanzi NATO a tato expanze neztrácí na tempu, protože i Ukrajina vyjádřila zájem o členství. Dokonce i Japonsko vyjádřilo zájem o spolupráci s NATO a plánuje otevřít první styčný úřad aliance v Asii.

Navzdory diskuzím o "mozkové smrti" NATO, které zmínil francouzský prezident Macron, aliance má obnovený smysl a jistotu ve svou budoucnost. Proto jsou úředníci znepokojeni tureckým vetem vstupu Švédska do NATO podle harmonogramu.

Stejně jako řetěz je i aliance jen tak silná, jako je silný její nejslabší článek a budoucnost aliance je závislá na posledním aktu jednoty. V diplomacii jsou signály a podtext důležité. Přestože se to může zdát nepodstatné, kdy Švédsko vstoupí či nevstoupí do NATO, Turecko, které vyvolalo obavy o schopnost aliance brát nové členy, by mohlo zmařit měsíce práce na posílení aliance.

Nová vláda má stabilizovat situaci v zemi

Dnes večer Erdogan také oznámí nové složení vlády. Zvláštní pozornost je věnována postu ministra financí, který by mohl být svěřen ekonomu Mehmetu Şimşekovi, který již tuto roli zastával v minulosti. Odborníci se domnívají, že jmenování Şimşeka by mohlo naznačovat návrat k tradičnějšímu přístupu v měnové politice. Přestože se turecká ekonomika potýká s vysokou inflací, turecká centrální banka pod tlakem Erdogana snižovala úrokové sazby, což podle většiny zahraničních ekonomů přispělo ke zvýšení cen spotřebitelů.

Dvacet let u moci, změna ústavy a snad poslední mandát

Erdogan je v Turecku u moci již více než 20 let. V roce 2014 byl poprvé zvolen prezidentem v první přímé prezidentské volbě. Opětovně vyhrál volby v roce 2018 a letos se uskutečnilo poprvé druhé kolo.

Před svým nástupem do politiky byl aktivním členem Islámského hnutí a zastával různé vedoucí pozice v islamistických organizacích. V roce 2001 založil stranu AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje) a stal se jejím vůdcem.

Během svého premiérského mandátu a následně jako prezident se Erdogan snažil přetvořit Turecko jak politicky, tak společensky. Prosazoval politiku islámsko-konzervativního charakteru, přičemž se zaměřoval na ekonomický růst a modernizaci země. Jeho vláda přinesla rozsáhlé sociální a infrastrukturní reformy, které mu získaly oblibu u části obyvatelstva.

Nicméně Erdoganova vláda čelí také kritice kvůli obviněním z autoritativního režimu a porušování lidských práv. Během svého prezidentského mandátu provedl čistky ve státních institucích a médiích, které vedly k omezení svobody projevu a nezávislosti justice. Erdoganova politika vůči Kurdům a jeho tvrdý postoj vůči politickým opozicím vyvolaly také mezinárodní kritiku.

Erdogan byl opakovaně zvolen prezidentem, což mu zajistilo silnou pozici a vliv v turecké politice. Nicméně s novou ústavní novelou z roku 2017, která omezuje počet prezidentských mandátů na dva po sobě jdoucí se spekuluje, že aktuální prezidentské období by mohlo být jeho posledním. To otevírá otázky ohledně budoucnosti Turecka a toho, jakým směrem se bude vydávat po jeho odchodu z politické scény.