EU selhala, je nutná odvážná akce. Profesor si nebere servítky a zmiňuje "xenofoba" Klause

Integrace vs. nacionalismus

"Pokud je reakce evropských občanů v Maďarsku a Německu matoucí, uprchlická krize jasně odhalila hluboké rozdělení v politice na kontinentu panující mezi liberální politickou reprezentací v historických členských státech Evropské unie na západě a populistickými stranami vládnoucími v mnoha členských státech EU ve střední a východní Evropě. Rozhodnutí přijatá Orbánem a jeho stoupenci jsou symptomatická pro postsovětské společnosti sžírané nacionalismem. Orbánova rétorika ignoruje původní integrační projekt Evropské unie, který prosazoval transparentnost a spolupráci v rámci poválečné rekonstrukce," míní Piet.     

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Když přední američtí politologové jako Francis Fukuyama psali, že kolaps sovětské moci v roce 1991 vyústil v konec dějin a celosvětové rozšíření západní liberální demokracie, jednoduše špatně interpretovali opačné linie, které se objevovaly v zemích střední a východní Evropy. Západní státy naivně předpokládaly, že nová generace vůdců, která se objeví, přijme tržní pravidla a soukromé podnikání. Oslavovaly reformní politické vůdce jako Borise Jelcina či Lacha Walesu a přehlížely výzvy spojené s povzbuzováním jejich obyvatel, aby se vydali cestou vedoucí daleko od komunismu a historické kolébky nacionalismu," píše akademik.

"Co je důležitější, bezuzdný sprint směrem ke kapitalismu - často motivovaný osobními zisky - ignoroval stísněnost a násilí na běžných občanech, což poprvé odsoudil Jacques Derrida a další evropští filozofové. Nerovnost, vyloučení a ekonomický útlak postižených obyvatel měl za následek, že se vraceli k tradiční záchranné síti proti globalizaci - místním institucím, náboženským doktrínám, populistickým stranám a etnickým společnostem. Místo toho, aby se přidali k Evropě v jejím tažení za liberalismus, nové členské státy následovaly kroky xenofobních vůdců jako byli bratří Kaczynští v Polsku, Václav Klaus v České republice a Viktor Orbán v Maďarsku," nebere si servítky odborník.    

Selhání EU

"Středoevropské politiky a jejich postoj k současné uprchlické krizi nelze plně pochopit pokud je nezasadíme do historického kontextu oživeného nacionalismu vypuštěného po pádu komunistických režimů. Náboženstvím, etnicitou či nacionalismem inspirovaná politika zastavila liberální vývoj v tamních společnostech. Na rozdíl od svých západních sousedů země střední a východní Evropy - zmražené komunismem - nezažily šokové reformy, jak původně předpokládali američtí vědci, a ve výsledku stále zaostávají o 50 let," tvrdí Piet.        

"Obdobně EU, neschopná skutečné diagnózy a posedlá pouze ekonomickou integrací, nebyla ochotná zvednout hlas na populistická nacionalistická hnutí, která vystupují proti jejím ústředním hodnotám. Ačkoliv Brusel pokračuje v prosazování agendy oddané svobodě tisku a liberální demokracii, jeho instituce nepodnikly žádnou akci, když Maďarsko, země označovaná bezprostředně po sovětském kolapsu jako příklad hodný následování, organizovala systematický zásah proti intelektuálům a disidentům, který měl posílil Orbánovu voličskou základnu," dodává profesor.  

"Jediná cesta, kterou se EU může pohnout kupředu, je obnovit spolupráci mezi velkými zeměmi v otázce klíčových občanských hodnot. Jak tomu byl v případě předchozích imigračních vln, současná uprchlická krize nakonec bude z dlouhodobého hlediska ekonomickým požehnáním pro Evropu, ale může též nabídnout příležitost pro panevropské snahy proti individualismu a malichernému nacionalismu," domnívá se expert.  

"Orbánovy činy by měly být tvrdě odsouzeny a jeho vláda ignorována jinými evropskými zeměmi, jako se stalo v případě krajně pravicové vlády Jorga Haidera v Rakousku na přelomu století. Pokud by tehdy nebylo této odvážné akce EU, uprchlíci ve Vídni by dnes zřejmě čelili stejnému osudu jako v Maďarsku," spekuluje závěrem Piet.

"S velmi nízkou nezaměstnaností a stárnoucí populací Německo imigranty potřebuje a štědrost Němců, jakkoliv je chvályhodná, by neměla zakrývat existující hospodářské zájmy, ale ani rasové napětí. Tento rok se v ulicích v Německu uskutečnily protiimigrační demonstrace extrémně pravicového hnutí Pegida, na nichž se prezentovaly rasistické urážky a propaganda," připomíná expert.    

"Stejně tak, navzdory většině záběrů vysílaných po světě, se velké množství Maďarů v ulicích Budapešti uchýlilo k aktům solidarity. Jejich činy jsou zastíněny  nacionalistickou rétorikou maďarského premiéra Viktora Orbána, který již dříve prohlásil, že imigranti z Blízkého východu nejsou v Maďarsku vítáni. Během své vlády Orbán neustále opakuje populistická prohlášení; volá po znovunastolení maďarské výjimečnosti založené na tradici, křesťanství a nacionalismu. Argumentuje, že v důsledku toho by měl bránit svou zemi před muslimskou invazí," dodává profesor.       

Integrace vs. nacionalismus

"Pokud je reakce evropských občanů v Maďarsku a Německu matoucí, uprchlická krize jasně odhalila hluboké rozdělení v politice na kontinentu panující mezi liberální politickou reprezentací v historických členských státech Evropské unie na západě a populistickými stranami vládnoucími v mnoha členských státech EU ve střední a východní Evropě. Rozhodnutí přijatá Orbánem a jeho stoupenci jsou symptomatická pro postsovětské společnosti sžírané nacionalismem. Orbánova rétorika ignoruje původní integrační projekt Evropské unie, který prosazoval transparentnost a spolupráci v rámci poválečné rekonstrukce," míní Piet.     

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Když přední američtí politologové jako Francis Fukuyama psali, že kolaps sovětské moci v roce 1991 vyústil v konec dějin a celosvětové rozšíření západní liberální demokracie, jednoduše špatně interpretovali opačné linie, které se objevovaly v zemích střední a východní Evropy. Západní státy naivně předpokládaly, že nová generace vůdců, která se objeví, přijme tržní pravidla a soukromé podnikání. Oslavovaly reformní politické vůdce jako Borise Jelcina či Lacha Walesu a přehlížely výzvy spojené s povzbuzováním jejich obyvatel, aby se vydali cestou vedoucí daleko od komunismu a historické kolébky nacionalismu," píše akademik.

"Co je důležitější, bezuzdný sprint směrem ke kapitalismu - často motivovaný osobními zisky - ignoroval stísněnost a násilí na běžných občanech, což poprvé odsoudil Jacques Derrida a další evropští filozofové. Nerovnost, vyloučení a ekonomický útlak postižených obyvatel měl za následek, že se vraceli k tradiční záchranné síti proti globalizaci - místním institucím, náboženským doktrínám, populistickým stranám a etnickým společnostem. Místo toho, aby se přidali k Evropě v jejím tažení za liberalismus, nové členské státy následovaly kroky xenofobních vůdců jako byli bratří Kaczynští v Polsku, Václav Klaus v České republice a Viktor Orbán v Maďarsku," nebere si servítky odborník.    

Selhání EU

"Středoevropské politiky a jejich postoj k současné uprchlické krizi nelze plně pochopit pokud je nezasadíme do historického kontextu oživeného nacionalismu vypuštěného po pádu komunistických režimů. Náboženstvím, etnicitou či nacionalismem inspirovaná politika zastavila liberální vývoj v tamních společnostech. Na rozdíl od svých západních sousedů země střední a východní Evropy - zmražené komunismem - nezažily šokové reformy, jak původně předpokládali američtí vědci, a ve výsledku stále zaostávají o 50 let," tvrdí Piet.        

"Obdobně EU, neschopná skutečné diagnózy a posedlá pouze ekonomickou integrací, nebyla ochotná zvednout hlas na populistická nacionalistická hnutí, která vystupují proti jejím ústředním hodnotám. Ačkoliv Brusel pokračuje v prosazování agendy oddané svobodě tisku a liberální demokracii, jeho instituce nepodnikly žádnou akci, když Maďarsko, země označovaná bezprostředně po sovětském kolapsu jako příklad hodný následování, organizovala systematický zásah proti intelektuálům a disidentům, který měl posílil Orbánovu voličskou základnu," dodává profesor.  

"Jediná cesta, kterou se EU může pohnout kupředu, je obnovit spolupráci mezi velkými zeměmi v otázce klíčových občanských hodnot. Jak tomu byl v případě předchozích imigračních vln, současná uprchlická krize nakonec bude z dlouhodobého hlediska ekonomickým požehnáním pro Evropu, ale může též nabídnout příležitost pro panevropské snahy proti individualismu a malichernému nacionalismu," domnívá se expert.   

"Orbánovy činy by měly být tvrdě odsouzeny a jeho vláda ignorována jinými evropskými zeměmi, jako se stalo v případě krajně pravicové vlády Jorga Haidera v Rakousku na přelomu století. Pokud by tehdy nebylo této odvážné akce EU, uprchlíci ve Vídni by dnes zřejmě čelili stejnému osudu jako v Maďarsku," spekuluje závěrem Piet.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.