Přežil Osvětim a pracoval pro Hitlera. Kdo je Slovák Adolf Burger?

Burger přežil se štěstím nacistické vyhlazovací tábory, kde se jako vězeň účastnil operace Bernhard, německého projektu padělání platidel spojenců. Napsal o tom knihu Ďáblova dílna, podle které vznikl Oscarem oceněný stejnojmenný film. Narodil se před 100 lety, 12. srpna 1917, od roku 1945 žil v Praze, kde také ve věku 99 let v prosinci 2016 zemřel.

Na otázku víry v boha jednou Burger řekl: "Když jsem stál v Osvětimi na rampě v třídícím komandu a přijel vlak s více než 2000 osmi až dvanáctiletých dětí, ze kterých si Mengele vybral dvojčata a ostatní poslal do plynové komory, říkal jsem si a říkám si to dodnes: 'Kde jsi byl bože, že jsi tohle dopustil? Na dovolené? Nebo jsi spal?'"

Burger se narodil 12. srpna 1917 ve Veľké Lomnici u Popradu na Slovensku. V mládí byl členem sionistické organizace, kterou později jako dospělý krátce i vedl. Rodina se přestěhovala do Popradu a potom do Bratislavy. Vyučil se tiskařem, v letech 1937-1939 sloužil v československé armádě a od roku 1939 pracoval v arizované bratislavské tiskárně Horváth & Co.

Po vypuknutí války se zapojil do tajné odbojové skupiny mladých komunistů, která se věnovala záchraně slovenských Židů před transporty. Burger tiskl falešné křestní listy (před transportem totiž byli tehdy na Slovensku chráněni Židé ze smíšených manželství a ti, kteří se nechali pokřtít před rokem 1938). V srpnu 1942 byla akce prozrazena a Burger byl dopaden, zatčen a spolu se svou ženou Giselou transportován do Osvětimi. Giselu pak nacisté (sedm měsíců po svatbě) poslali týden před vánoci roku 1942 v Osvětimi do plynu. Bylo jí 22 let, Burgerovi o tři více.

V průběhu války se v hlavách představitelů nacistického Německa zrodil plán, jak získat valuty. V táboře Sachsenhausen k tomu účelu pak vznikla největší penězokazecká a falzifikátorská dílna v dějinách s cílem oslabit britskou měnu a provádět další finanční machinace. Projekt dostal název operace Bernhard.

Tam byl v roce 1944 povolán z Osvětimi i Burger, který zde pracoval spolu s dalšími 130 vězni, mezi kterými byl i známý ruský padělatel Salomon Smoljanov. Vyráběly se zde padělky liber, dolarů, ale i poštovních známek, pasů nebo průkazů sovětské NKVD. "Padělalo se téměř vše, co bylo potřeba. Doklady, pasy, písemnosti, známky," řekl Burger, který ale věděl, kde je: "Každý večer, když jsem šel spát, říkal jsem si, ty jsi mrtvý na dovolené. Máš jídlo a bílou postel, ale jsi mrtvý."

Dílna se zaměřovala zejména na britské libry, kterých vyrobila 132 milionů. Na bankovkách propichovali královnu. Burger to vysvětlil: "Librové bankovky jsou veliké. Angličané je nenosili v peněženkách, ale přehnuté a propíchnuté zapínacím špendlíkem. Součástí výroby bankovek bylo i jejich opotřebení, které mělo simulovat oběh. Proto se bankovky propichovaly. Rozhodli jsme se je propichovat tam, kde by je Angličané nepropichovali - v symbolu královny."

S blížící se frontou v únoru 1945 byl spolu s ostatními z "padělatelského komanda" převezen do rakouského Mauthausenu a posléze do Ebensee. Podle plánu měla být celá skupina zlikvidována. Pouze rychlý postup Američanů a zásah rakouských partyzánů zkřížil plány "esesmanů" pohřbít vše a všechny v tamních podzemních dílnách. "V Ebensee byla jedna část podminovaná a my jsme měli vylítnout do vzduchu. Ale Američané přišli tak rychle, že to nestihli. A my jsme zůstali živí," dodal Burger.

Burger pořídil po osvobození s vypůjčeným fotoaparátem dokumentaci nacistických zvěrstev, která potom posloužila jako základní materiál k jeho první publikaci o koncentračních táborech Číslo 64401 mluví (1945).

"Když jsem se po válce vrátil do Prahy, hned v květnu jsem se hlásil na policii," vzpomínal Burger. "Prosil jsem je, aby zavolali do státní banky, že tam budou určitě padělky. Tam se dušovali, že žádné nemají. Nakonec přinesli v kufru asi 500 kusů, asi třetina z nich byla padělaná. Díval jsem se právě na dírku na obrázku královny - to ostatní, čísla a tak, bylo dělané tak přesně, že by se to nepoznalo."

Po válce jel do Popradu, kde ale nikoho nenašel, protože celá rodina zahynula v Osvětimi. Hlinkovi gardisté deportovali jeho maminku jen týden před příchodem Rudé armády do Ravensbrücku, kde zemřela. Její druhý muž ji (aniž musel) následoval a zemřel v Sachsenhausenu.

Burger odjel do Prahy, kde se znovu oženil (měl tři děti) a kde vedl tiskárnu až do procesu se Rudolfem Slánským. Potom byl jako Žid přeřazen na práci v loděnici, posléze na čištění města, až se nakonec stal ředitelem taxislužby.

Pod dojmem zpochybňování holokaustu neonacisty se začal posléze Burger věnovat i novinářské činnosti a zdokumentoval celou padělatelskou akci v knize Komando padělatelů, která vyšla v roce 1983. Knihu po pádu komunismu předělal a doplnil a vydal v roce 2007 pod názvem Ďáblova dílna.

V 90. letech jezdil hodně na besedy v Německu, kde líčil své zážitky. Jeho knihy vyšly nejen česky a německy, ale i japonsky či hebrejsky. V roce 2001 dostal německý Řád za zásluhy.

V roce 2007 byl na motivy jeho knihy natočen rakousko-německý film Ďáblova dílna, který byl v USA oceněn Oscarem za nejlepší zahraniční dílo.

Hlavní postavou filmu je ruský padělatel Salamon Smoljanov. "To byl můj nejlepší přítel," vzpomínal později Burger. "Odseděl si za padělání čtyři roky ve 30. letech, ale nacisti ho poslali z vězení rovnou do Mauthausenu. Byl to nejlepší padělatel v Evropě." Osud Smoljanova po válce je nejasný, nejspíše emigroval do Jižní Ameriky, údajně zemřel v roce 1976 v Brazílii.

Adolf Burger zemřel 6. prosince 2016 ve věku 99 let.