Rakušané přijímali Čechoslováky se sympatiemi. Problémem byli agenti, říká historik

Perzi rakouské agentuře APA řekl, že uprchlíci z ČSSR "byli v Rakousku přijímáni s velkými sympatiemi navzdory pocitům trpkosti, které mezi Rakušany a Čechy vždy existovaly, pozoruhodně pozitivní". "Po povstání v Maďarsku z roku 1956 byl vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa "druhým potvrzením pro protiruský postoj", domnívá se Perzi.

"Nesmí se zapomínat, že Češi a Slováci tehdy mohli utíkat pouze do Rakouska," zdůraznil Perzi. Rakouský vyslanec v Československu, pozdější rakouský prezident Rudolf Kirchschläger, nechal vystavit víza desítkám tisíc Čechoslováků, jimž tak dopomohl k útěku.

Problémem tehdy podle Perziho bylo, že mezi uprchlíky se snažily infiltrovat tajné služby. Po roce 1968 se údajně pokoušely americké a sovětské tajné služby mezi českými a slovenskými emigranty verbovat špiony. "V Rakousku byli vskutku aktivní. Je docela známé, že Rakousko bylo oblíbeným místem tajných služeb," upozornil historik.

Většina Čechů a Slováků se po uklidnění situace v jejich zemi opět vrátila do Československa. Ze 162.000 uprchlíků jich podle Perziho v Rakousku zůstalo jen 10.000.

Historik má pochopení pro zdrženlivý postoj rakouských politiků v roce 1968. "Co jsme měli jako neutrální země dělat? Všichni se drželi zpátky. Všichni se drželi Jalty. I Američané a jejich spojenci," poukázal na konferenci, která v roce 1945 rozhodla o rozdělení sfér vlivu v Evropě.

"Jediné, co později obyvatelé pohraničí zazlívali rakouské armádě, bylo to, že bundesheer (spolkové vojsko) nebyl rozmístěn jako v roce 1956 u Maďarska přímo na hranici, ale musel se držet zpátky - 50 kilometrů od hranic. Hranici zajišťovala jen celní stráž a četnictvo," vysvětluje Perzi.