NÁZOR: Házení viny na EU je u politiků známka populismu, naznačuje profesor

Nedávný útok Michela Barniera na pravomoci Evropského soudu mnohé překvapil, konstatuje Alberto Alemanno v komentáři pro server Politico. Profesor práva působící na Vysoké škole obchodních studií v Paříži pokládá otázku, jak je možné, že někdejší hlavní vyjednavač EU pro brexit se změnil z horlivého zastánce unijní integrity ve vlasteneckého obhájce francouzských zájmů.

Hra na domácí kartu

Odpověď je podle profesora prostá: Barnier se vrací na francouzskou politickou scénu a má prezidentské ambice, tudíž tento "velký Evropan" bezostyšně hraje na domácí kartu, kterou jsou výpady vůči EU.  

Praxe svalování viny za domácí politické problémy na EU prostřednictvím zavádějících prohlášení je dlouhodobá a přináší voličské hlasy, konstatuje autor komentáře. Soudí, že mezi politiky existuje tichá dohoda, k níž se coby k vzájemně výhodnému podniku připojila i mnohá mainstreamová média, která umožnila výpadům vůči EU zakořenit na politických scénách napříč kontinentem.

"Nejokázalejším a nejhmatatelnějším vyjádřením tohoto fenoménu je brexit," píše Alemanno. Symbolem brexitu se podle něj stalo zavádějící tvrzení, že Velká Británie posílá týdně do Bruselu 350 milionů liber, které zdobilo autobus kampaně za vystoupení z EU. K tomu se přidal bezpočet fakticky nepřesných či pokroucených tvrzení ohledně migrace, terorismu a kontrole hranic, odkazuje právník na závěry fact-checkingové iniciativy InFacts.

Zmíněná praxe se neomezuje na Británii či pár členských zemí EU a jak Bernierův případ ukazuje, neuchylují se k ním pouze odpůrci Unie a euroskeptici, konstatuje profesor. Deklaruje, že praxe se změnila v nadstranickou tradici táhnoucí se celým politickým spektrem ve všech unijních zemích.

Jako příklad dává Alemanno bývalého italského premiéra Mattea Renziho, který se distancoval od EU ve snaze zvýšit si popularitu před ústavním referendem, jež bylo pro jeho politickou kariéru nakonec fatální. Stejně tak zmiňuje nizozemského premiéra Marka Rutteho, který se v poslední volební kampani uchýlil k ostrému euroskepticismu a EU plísnil za zásahy do vnitřních záležitostí jednotlivých zemí.

Euroskepticismus také jasně zakořenil v politické DNA vládnoucích stran v Polsku a Maďarsku, upozorňuje autor komentáře. Soudí, že euroskepticismus tak delší dobu formuje podobu EU, což platí i obráceně, protože za zavádějícími euroskeptickými tvrzeními často leží nepříjemná pravda, že i po sedmdesáti letech bezprecedentní společenskoekonomické integrace EU postrádá odpovídající politický systém, který by se zodpovídal více než 445 milionům Evropanů a byl reprezentantem jejich vůle.

Změny na obzoru

Představitelé EU, ať už jde o hlavy vlád a států v Evropské radě či europoslance, jsou voleni v sedmadvaceti různých systémech, které mají domácí povahu - stále lze volit pouze představitele své vlastní země - a pro většinu evropských občanů, kteří hlasují v evropských volbách, jsou nesrozumitelné, deklaruje Alemanno. Dodává, že tato nejasnost a nedostatek přímé odpovědnosti během let víceméně izoloval evropský politický systém od dohledu voličů.

"Došlo k velkým politickým selháním - vzpomeňme na skandál dieselgate, nedostatečně jednotnou migrační politiku EU či zavádění drahých úsporných opatření -, aniž by kdokoliv zaplatil politickou cenu," pokračuje profesor. Soudí, že nedostatek politické srozumitelnosti živí politický nesoulad mezi národní a unijní úrovní a stejně tak umožnil Evropské lidové straně za spoluúčasti německé kancléřky Angely Merkelové těžit z podpory maďarského premiéra Viktora Orbána, přestože jeho strana Fidesz systematicky vystupuje proti klíčovým hodnotám EU.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Podobně tato situace umožnila španělské straně Ciudadanos, která se hlásí k evropským liberálům, paktovat se na domácí scéně s ultrapravicovou stranou Vox a souběžně podporovat na evropské úrovni francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, připomíná právník. Za dobrou zprávu považuje to, že vůči výpadům proti EU v Evropě sílí odpor a prohlášení, kterých si dříve nikdo nevšímal, přitahují nečekanou pozornost.

Navzdory absenci skutečného evropského politického prostoru je rostoucí počet Evropanů a novinářů zjevně schopen vymezit se proti národním politikům, pakliže se uchylují k laciným a fakticky zavádějícím výpadům vůči EU, míní autor komentáře. Jako příklad dává rakouského kancléře Sebastiana Kurze, který byl kritizován, když se snažil vysvětlovat nedostatek vakcín proti covidu-19 euroskeptickou rétorikou, či britského premiéra Borise Johnsona, který byl jako první politik na světě zažalován za již zmíněný lživý nápis na brexitovém autobusu, s právní klasifikací zneužití veřejného úřadu.  

Také v případě v úvodu zmíněného Barniera se zdá, že jeho laciné prohlášení sklízí ve Francii negativní odezvu, poukazuje Alemanno. Pokládá otázku, jaká je důvěryhodnost politika, který se bez skrupulí distancuje od své unijní historie, jen aby nahnal domácí politické body.

Za další dobrou zprávu považuje profesor návrh evropského zákona, který by příští volby do Evropského parlamentu v roce 2024 "poevropštil". Pokud by byl přijat a ratifikován všemi zeměmi sedmadvacítky, vytvořil by panevropské kolegium a nadnárodní kandidátní listiny, přičemž všechny domácí strany by musely zveřejnit, k jaké frakci se na evropské úrovni hlásí, nastiňuje autor komentáře.

Spolu s tím, jak se připravuje celoevropské volební klání a Evropané se vymezují proti lživé antiunijní rétorice, si politici budou muset uvědomit, že výpady proti EU jim sice můžou přinést část domácích hlasů, v konečném důsledku je ale můžou přijít draho, uzavírá právník.

Související

Více souvisejících

EU (Evropská unie) Michel Barnier Brexit

Aktuálně se děje

před 26 minutami

před 27 minutami

Nikol Pašinjan, arménský premiér

Svět je na pokraji další války. Spor mezi Ázerbájdžánem a Arménie se vyostřuje

Pokud Arménie odmítne ustoupit v jednáních s Ázerbájdžánem ohledně navrácení některých území, která kontroluje od 90. let minulého století, hrozí vypuknutí války. Uvedl to arménský premiér Nikol Pašinjan během setkání s obyvateli příhraničních obcí v regionu Tavuš na severovýchodě země poblíž hranic s Ázerbájdžánem.

před 59 minutami

před 1 hodinou

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 3 hodinami

Volby prezidenta RF 2024

Golos: Volby v Rusku byly největší podvod v dějinách země

Ruské nezávislé hnutí Golos (v překladu Hlas), které monitoruje dodržování práv voličů a volebních pravidel, označilo prezidentské volby v Rusku za "nejpodvodnější a nejzkorumpovanější v historii země." Jejich vítězem byl vyhlášen úřadující šéf Kremlu Vladimir Putin, který získal téměř 90 procent odevzdaných hlasů.

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

včera

včera

včera

včera

Z filmu Svědkové Putinovi.

Filmy o Putinově Rusku a jeho agresi u příležitosti prezidentských (ne)voleb

O víkendu v Rusku proběhly prezidentské volby, jejichž průběh by se pro Putinovu opozici dal přirovnat k boji s větrnými mlýny. Vladimir Putin prezidentské křeslo obsadí již popáté. Kdy jindy si tak připomenout sérii filmů, které dohromady tvoří portrét novodobého diktátora, jeho vlivu na Rusko a připomínají, jak lehce je moc zneužitelná. Většinu z titulů snadno naleznete na streamovacích platformách.

včera

včera

včera

včera

včera

Česko jako postsovětský satelit? Americký deník upravil titulek článku o munici pro Ukrajinu

Americký deník Wall Street Journal po vlně příspěvků na sociálních sítích upravil titulek článku, v němž se věnuje české iniciativě, jejímž cílem je získání dělostřelecké munice pro Ukrajinu, která už přes dva roky čelí ruské agresi. 

Zdroj: Lucie Podzimková

Další zprávy