Trump si užívá svou hru. Blížící se lhůta pro celní ultimátum paniku v Bílém domě nevzbuzuje

„Můžeme udělat, co chceme,“ řekl Trump minulý týden na adresu termínu, po kterém mají začít platit nové vysoké tarify, pokud nedojde k dohodám. „Můžeme to prodloužit, můžeme to zkrátit. Já bych to nejradši zkrátil.“

Tato ležérní rétorika odráží tři měsíce chaotických vyjednávání, během nichž se zahraniční lídři snažili vyhnout clům mezi 20 a 50 procenty. Napětí v druhém Trumpově funkčním období tak čím dál víc ukazuje na střet dvou přístupů – prezidentova zalíbení v clech a jeho pověsti šikovného vyjednavače.

Zahraniční partneři, odborníci na obchod i někteří republikáni zpochybňují, zda má jakákoli dohoda s Trumpovou administrativou skutečnou váhu, když prezident používá cla spíše jako nástroj nátlaku než prostředek k dosažení dlouhodobé rovnováhy.

„Trump ví, že právě cla jsou to nejzajímavější na jeho prezidentství,“ uvedl nejmenovaný zdroj blízký Bílému domu. „Celé to je divadlo. Žádný termín vlastně neexistuje – jen uměle vytvořený milník v rámci této show.“

Typickým příkladem byla Trumpova středeční dohoda s Vietnamem. Ačkoliv ji oznámil na své síti Truth Social, společné prohlášení obou zemí naznačuje, že k dohodě má ještě daleko.

Od chvíle, kdy Trump v dubnu vyhlásil tzv. „Den osvobození“ a ohlásil masivní nárůst cel, jeho tým sází na kombinaci nátlaku a minimálních ústupků. Téměř všechny státy čelí základnímu clu 10 %, některé – zejména automobilový sektor – i výrazně vyšším sazbám. Tým vyjednavačů v čele s ministrem financí Scottem Bessentem, ministrem obchodu Howardem Lutnickem a obchodním zmocněncem Jamiesonem Greerem se sice snaží dojednat nové dohody, ale bez možnosti zásadně upravit celní podmínky.

Výsledkem je zdlouhavý a nepřehledný proces. Některé státy se nedostaly ani ke schůzce. Jiné odcházely zmatené z nesrozumitelných amerických požadavků, jen aby jejich země vzápětí Trump veřejně kritizoval.

A zatímco Trumpovi spolupracovníci včetně šéfa ekonomické rady Kevina Hassetta na veřejnosti naznačují, že termín 9. července může být prodloužen, sám prezident říká opak. „Myslím, že do Labor Day (začátek září) to celé zvládneme,“ uvedl Bessent v rozhovoru pro Fox Business.

V zákulisí však Bílý dům tvrdí, že Trump to s termínem myslí vážně. Přesto i v případě nové dohody nelze vyloučit, že prezident znovu uvalí cla – klidně kvůli úplně jiné věci. Přesně to se stalo v případě tarifu na fentanyl, který uvalil i na Kanadu, Mexiko a Čínu.

Napětí se promítlo i do jednání s Japonskem. Jeho ministr obchodu Ryosei Akazawa cestoval do USA opakovaně, ale záhy po poslední návštěvě Trump na síti naznačil, že Japonci nechtějí jednat o rýži, a pohrozil 35% clem – ještě vyšším, než byl ten původní z dubna.

Trump dokonce řekl, že od pátku začne posílat až 10 dopisů denně, v nichž státy upozorní, kolik budou muset platit za „čest obchodovat s USA“. Podobnou strategii už použil při zavádění tzv. recipročních cel, které ale v dubnu pozastavil po negativní reakci trhu.

Wendy Cutlerová, bývalá vyjednavačka z úřadu obchodního zmocněnce USA, předpokládá, že se v posledních dnech objeví ještě několik dohod. Varuje však, že „dohoda není zárukou, že se na vás Trump později nezaměří jiným tarifem“.

Vedle Vietnamu se nejblíže dohodě jeví Indie. Do Washingtonu v posledních týdnech mířila řada vysoce postavených indických diplomatů a jednání pokročila i s EU. Ta byla dříve Trumpem označena za „blokující“.

Mark DiPlacido, bývalý pracovník Trumpovy obchodní kanceláře, věří, že prezident chce dohodu – ale klidně přeruší vyjednávání, pokud nedostane, co chce. „Pokud by mu šlo jen o trestání, žádné 90denní prodloužení by nikdy nebylo,“ říká.

Ale místo klasických dohod schvalovaných Kongresem se nyní objevují jen rámcové dohody. První vznikla s Británií v květnu – zaměřená jen na konkrétní kvóty a produkty, bez vyřešení složitějších témat jako digitální daně či zemědělství.

„Dohoda je hotová, ale vyjednávání pokračují,“ říká bývalý poradce Bílého domu Everett Eissenstat. „Trump tím posouvá situaci směrem, jaký chce – k vyšším základním clům a větší reciprocitě. Bude to drhnout, ale směřuje k cíli.“

A právě to může být klíčem k celému Trumpovu přístupu: baví ho hra. „Má vítězství na dosah. Stačí je přijmout,“ řekl člověk blízký Bílému domu. „Jenomže on je možná nechce. Baví ho ta hra až příliš.“