Kompromis Merkelové zachránil Evropany před dopady pandemie, tvrdí politolog

Umění kompromisu

Filozof Avishai Margalit se narodil v roce 1939 a většinu života prožil v Izraeli, zemi, která se vždy pohybovala na hraně míru a války, uvádí Krastev. Za nepřekvapivé proto považuje to, že Margalitovo myšlení se zaměřovalo na politický kompromis, především pak otázky, nakolik je takový kompromis projevem politické dospělosti a morální odpovědnosti a za jakých podmínek je morálně přijatelný.

Margalit je přesvědčen, že v liberální společnosti nemůže být kompromis sprostým slovem, ale to, co označuje za "prohnilý kompromis", může podle něj liberální společnost zničit, vysvětluje politolog. "Měli bychom být posuzováni spíše dle našich kompromisů než našich ideálů a norem. Ideály nám mohou hodně říct o tom, jací chceme být. Ale kompromisy nám říkají, jací jsme," cituje filozofa.  

Autor komentáře pokládá otázku, jak by Margalit posuzoval německou kancléřku Angelu Merkelovou na základě kompromisu, který dojednala s maďarským premiérem Viktorem Orbánem a polským premiérem Mateuszem Morawieckým na evropském summitu z minulého týdne, a nakolik jde o kompromis, či onen "prohnilý kompromis".

Pětadvacet ze sedmadvaceti zemí EU přivítalo podmínku dodržování právního státu coby garanci, že peníze evropských daňových poplatníků nepůjdou do kapes vládních kruhů, konstatuje Krastev. Dodává, že pro Maďarsko a Polsko byl ale souhlas s principem "žádný právní stát, žádné evropské peníze" porušením národní suverenity a evropských smluv.

"Po porážce Donalda Trumpa ve Spojených státech osiřelí polští a maďarští pravicoví lídři přijeli na summit oděni do sebevražedných pásů," pokračuje odborník. Vysvětluje, že vyhrožovali zablokováním rozpočtu a paralýzou EU v kritickém momentu pandemie a ekonomického kolapsu, nebudou-li jejich požadavky vyslyšeny.

V posledním dějství dramatu ale Varšava a Budapešť své veto stáhly na základě kompromisu, že princip dodržování právního státu bude sice uplatňován, ale ne dříve než v roce 2022, tedy před dalšími parlamentními volbami v Maďarsku, nastiňuje Krastev. Připomíná, že mnoho představitelů občanské společnosti apelovalo na Merkelovou, aby na kompromis nepřistoupila.

Kdo zvítězil, se teprve ukáže

Historik Timothy Garton Ash napsal, že úspěch takového "nestydatého vydírání" umožní populistickým, xenofobním, nacionalistickým vládnoucím stranám v Maďarsku a Polsku jednat dle své vůle, dostávat za to štědré peníze a navíc "kousat do německých a holandských rukou, které je krmí", uvádí politolog. Dodává, že průzkumy veřejného mínění ukázaly, že většina poláků a Maďarů se vetem svých vlád navíc nesouhlasila.

Dle svých liberálních kritiků Merkelová kompromisem s maďarskými a polskými představiteli podtrhla vše, co je problematické na EU - nedostatek vize, zaměření se na přežití a tvrdý realismus, poukazuje expert. Konstatuje, že dle tohoto výkladu kancléřka také zradila proevropské síly v obou zemích.

"Skutečně Merkelová chybovala v úsudku, že poskytnout peníze zápolícím Evropanům během devastující zdravotní krize je lepší způsob obrany evropských hodnot než zbavit neliberální vlády evropských prostředků?" táže se politolog. Soudí, že filozof Margalit by spíše sympatizoval s rozhodnutím kancléřky, jelikož kompromis - i když není prohnilý - nikdy nebude vítězstvím principu.

Blokování evropského rozpočtu v době, kdy Británie zřejmě opustí EU bez dohody, by mohlo vyvolat novou vlnu euroskepticismu, která by ohrožovala samotné přežití Unie, bojí se Krastev. Domnívá se, že Merkelová dohodou vyslala silný signál běžným Evropanům, že na solidaritu se v nejpotřebnější chvíli nezapomíná, a odhalila prázdnost slov Varšavy a Budapešti o suverenitě, protože jedinou věcí, o níž se tamní vlády zajímají, je setrvání u moci.

Mnoho liberálů považuje kompromis Merkelové za vítězství neliberálních sil v Evropě, ale podle politologa se mýlí. Polská vláda totiž jen těsně přežila poté, co jedna z politických stran vládnoucí koalice označila kompromis a "kapitulaci", a přestože maďarská provládní propaganda označuje dohodu za úspěch, nedávné hojně propírané změny volebního zákona cílené na fragmentaci opozice považuje Krastev za zřetelný signál, že Orbánovo znovuzvolení není poprvé za deset let jednoznačné.   

Politiku kompromisu přirovnává odborník k japonskému sumu, kde vítězí ten, kdo vytlačí soupeře z kruhu, nikoliv ho zničí. Proto se zřejmě ukáže až za několik let, zda Merkelová uzavřela ušlechtilý, nebo nedůvtipný kompromis, míní politolog. Dodává, že v srdci liberální politiky není neochota ke kompromisu, ale schopnost rozlišit mezi kompromisem a "prohnilým kompromisem".