Hrdina Ukrajiny. Vitalij Skakun zachránil Cherson za cenu vlastního života, armáda dodnes neví proč

Ukrajinská armáda se na počátku ruské invaze pokusila zpomalit postup ruských vojáků odpalováním mostů a přehrad. Námořní pěchotě se podařilo vyhodit do vzduchu tři ze čtyř přehrad podél hranice s Krymem, jedna z přehrad ale výbuchy ustála a nebyla ani výrazněji poškozena.

Podobný osud čekal i železniční most Chonhar. Miny na něm umístěné sice explodovaly, ale ke škodám nedošlo. Podobný osud čekal i most Chonhar Road Bridge. Do povětří se naopak podařilo vyhodil most Henichesk, při akci ale zemřel člen námořní pěchoty Vitalij Skakun. Posmrtně mu byl udělen titul Hrdina Ukrajiny.

Most, který byl ze strany ruského útoku jedinou spojnicí do ukrajinského města Cherson, měl přitom původně odpálen jiným způsobem, protože k němu nebylo přivedeno elektrické vedení. Na rozdíl od ostatních mostů se nacházel více ve vnitrozemí a armáda neměla dostatek lidí, kteří by u něj drželi nonstop hlídku.

V rámci přípravných prací byly v sousední vesnici Novoolksiivka přívěsy naložené výbušninami. Skakun je musel přivést na můstek, připojit drát, přesunout se do bezpečné vzdálenosti a aktivovat odpalovací zařízení. Stihl vše, kromě ústupu.

Proč při akci námořník zemřel není jasné. Armáda operuje se dvěma verzemi. Podle jedné z nich Skakun běžel znovu připojit drát, který byl poškozen ruskou palbou. Podle druhé byl námořník zabit při explozi kvůli ruské palbě, která mířila na most.

Samotný začátek války byl pro ukrajinskou armádu nesmírně obtížný. Ukrajinska pravda už dříve informovala, že na začátku ruské invaze na Ukrajinu měla ukrajinská obrana na jihu země silnou početní nevýhodu. Zatímco Rusové měli na hranicích až 20 000 vojáků a 20násobnou převahu ve vybavení, Ukrajinu tehdy v Chersonské oblasti bránilo asi 1500 vojáků.

Generálmajor Andrii Sokolov, který byl na začátku invaze zástupcem velitele operačního velitelství Pivden a měl na starosti seskupení tamních vojsk, v rozhovoru pro server přiznal, že Ukrajina měla silnou početní nevýhodu.

"Pivdenské seskupení vojsk bylo založeno na rotačním základu. To znamená, že někteří lidé byli později nahrazeni jinými lidmi. Pokud vezmeme v úvahu celkový počet bojových jednotek kombinovaných zbraní, v době invaze jsme měli asi 1500 lidí," řekl.

59. brigáda měla podle něj přibližně 1300 příslušníků. "Proč tak málo? Protože brigáda právě v prosinci opustila zónu operace společných sil a obnovovala svou bojeschopnost. Když byli přiděleni k naší skupině, proces obnovy ještě nebyl dokončen. Byli přesunuti na tréninkové hřiště Oleshky Sands. Personální obsazení této brigády bylo cca 60 %," vysvětlil.

Dělostřelecká jednotka byla podle něj také neúplná, protože dvě divize cvičily v Kyjevské oblasti a ženijní podpůrná skupina, takzvaní sapéři, byli také na cvičení. "Navíc bylo asi 250 lidí ve 137. praporu námořní pěchoty, který byl také z 50 % obsazen. A z těchto 250 lidí byli někteří branci, kteří se podíleli na stabilizačních operacích na hranici s Krymem," uvedl.

Podle Sokolova bylo přitom potřeba pokrýt úsek o délce až 200 kilometrů s pozorovacími stanovišti podél celé hranice. Jedna četa čítající 15-45 osob tak byla na pevnosti před mostem Chonhar, další četa byla na kontrolním stanovišti Kalanchak a další pevnost čety byla u vesnice Kairy.

Ve skutečnosti se tak v první den války v plném rozsahu postavily proti Rusům pouze tři pevnosti, což podle Sokolova rozhodně nestačilo. "Na Melitopolské frontě nebyly vůbec žádné síly. Poslal jsem tam svou rezervu, tankovou rotu, abych to nějak pokryl," dodal.