ANALÝZA | Kdo pomůže zařídit mír na Ukrajině? Seznam zprostředkovatelů není dlouhý, ale existuje

Server Newsweek přišel se seznamem šesti zemí, které by mohly pořádat mírová jednání o válce na Ukrajině. Jako první jmenoval Maďarsko. To je asi nejbližší spojenec ruského prezidenta Vladimira Putina v Evropě a teoreticky může ukončit nepřátelství. 

Premiér Viktor Orbán údajně přišel s mírovými návrhy. „Nejsou to mírové návrhy, které by zakreslovaly ukončení bojů. Kromě toho nepřátelství mezi Budapeští a Kyjevem činí z Maďarska nemyslitelného prostředníka pro rozhovory,“ popsal politolog Peter Rough z Hudsonova institutu ve Washingtonu. 

Dalšími možnostmi jsou Brazílie, Indie nebo Čína. „Čínská lidová republika, Brazílie, Indie. Jsem v kontaktu se svými partnery. Máme k sobě vzájemnou důvěru a důvěřujeme si,“ řekl nedávno Putin. 

Peking není v roli mediátora přijatelný pro Spojené státy. „Pokud jde o potenciální zprostředkovatele, země musí mít zajištěny vhodné prostory pro mírové rozhovory, mít silnou logistiku, být politicky přijatelná pro obě strany a mít impozantní diplomatické služby,“ přiblížil Vuk Vuksanovič z think tanku LSE IDEAS na London School of Economics. „Spojené státy by navíc Číně nedovolily, aby měla slávu mírotvorce,“ podotkl.

Realistickou možností ale stále může být Indie. „Indie má kapitál dobrých vztahů s Ruskem a Módí měl dobrou návštěvu Ukrajiny, ale není jasné, zda Indie o tuto roli stojí a zda ji ostatní přijmou,“ dodal Vuksanovič. „Stále jsou to jen spekulace, dokud se Rusko, Ukrajina a USA nerozhodnou pro jednání. V tuto chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by některá z těchto tří zemí měla o tuto iniciativu zájem.“

Turecko už v roce 2022 ve spolupráci s OSN zajistilo obilnou dohodu o námořním obchodu v Černém moři mezi Ruskem a Ukrajinou. „Možná by Turecko mohlo být hostitelem rozhovorů, jako tomu bylo během iniciativy týkající se obilí a výměny vězňů, ale aby se něco vážného podařilo, vyžadovalo by to také silnou účast Američanů a západní Evropy,“ vysvětlil Rough. 

Další variantou může být některé ze sídelních měst Organizace spojených národů. „Rakousko může rozhovory hostit, zejména proto, že Vídeň je hlavním městem OSN, ale nemůže je významně ovlivňovat,“ poznamenal Rough. 

Dalšími variantami jsou podle této logiky švýcarský Curych, keňské Nairobi, americký New York a nizozemský Haag. 

Konkrétně Švýcarsko už má s mírovými jednáními bohaté zkušenosti. Ženevská konference v roce 1954 například de facto ukončila Korejskou válku, roku 1991 zde probíhala jednání ohledně mezinárodního řešení irácké okupace Kuvajtu a mezi lety 1932-1934 také hostila Světovou konferenci o odzbrojení. 

Švýcarsku byla letos v červnu svěřena i první takzvaná mírová konference o válce na Ukrajině. Tehdy se 80 z více než 90 zemí účastnících se mírového summitu o Ukrajině přihlásilo k závěrečnému prohlášení, v němž společně vyzvaly k tomu, aby základem jakékoliv mírové dohody bylo zachování územní celistvosti napadené země. Státy také vyzvaly Rusko k vrácení deportovaných ukrajinských dětí. 

Výhodnou pozici ale má keňské Nairobi. Nachází se zde sídla řady agentur OSN a v letech 2004-2005 působilo jako místo důležité pro urovnání súdánského občanského konfliktu. Mimo jiné právě zde působí úřady OSN pro uprchlíky, potravinovou bezpečnost a zdraví.

Hostit mírová jednání ale může i některá ze zemí arabského světa. Velké zkušenosti za poslední dobu získal například Katar, který společně s Egyptem a USA zastává roli mediátora v jednáních o příměří mezi Izraelem a teroristickým hnutím Hamás. 

Tato země Perského zálivu tlačila na teroristickou organizaci, aby od některých požadavků ustoupila a vyřešila nesčetné patové situace, jak uvádí NY Times. Katarským diplomatům se například podařilo dostat zástupce Hamásu zpět k jednacímu stolu poté, co Izrael v květnu vtrhl do Rafáhu na jihu Pásma Gazy. 

Katar se snaží dlouhodobě prezentovat jako mezinárodní partner „schopný zmenšit rozdíly mezi válčícími stranami“, sám přitom zachovává poměrně nejasný přístup. Zatímco hostí některé přední představitele islamistických extremistických organizací, zároveň na jeho území stojí největší americká vojenská základna na Blízkém východě. 

Zkušenosti se zprostředkováním mírových jednání má i karibský stát Kuba, jak připomíná server El Pais.. Kuba sehrála významnou roli jako mediátor v mírovém procesu mezi kolumbijskou vládou a povstaleckými skupinami, zejména Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC). 

Hlavním příspěvkem Kuby byla nabídka jejího území jako neutrálního místa pro mírová jednání. Od roku 2012 do roku 2016 se v Havaně konaly klíčové rozhovory mezi kolumbijskou vládou a FARC. Hlavní cíl těchto rozhovorů byl ukončení více než padesátileté občanské války, která způsobila tisíce obětí a miliony vysídlených lidí.

Kuba fungovala spolu s Norskem jako jeden z takzvaných garantů mírového procesu. Obě země monitorovaly a usnadňovaly rozhovory mezi oběma stranami. Díky své historické podpoře levicových hnutí, včetně FARC, měla Kuba důvěru povstalců, zatímco zprostředkování podpořilo také zlepšení vztahů s kolumbijskou vládou.

Po čtyřech letech jednání podepsala kolumbijská vláda s FARC v roce 2016 mírovou dohodu. Tato dohoda vedla k demobilizaci a odzbrojení tisíců povstalců, i když implementace dohody nebyla bez problémů. Ačkoli Kuba byla historicky spojována s levicovými povstaleckými hnutími, při tomto mírovém procesu jednala jako neutrální strana.