Osud Ukrajiny se řeší bez Evropy. Letitý problém unie se opět projevuje

Evropa se vrátila do „změti bezvýsledných schůzek a rozhádaných vlád“, i když se dokázala spojit během pandemie covidu-19 a byla silná „tváří v tvář odchodu Velké Británie“. Napsal to americký list Wall Street Journal. 

Národní volby ochromují rozhodovací proces v klíčových státech Evropské unie, zejména v Německu. Tento politický pat brání unijním lídrům v aktivním prosazování vlastní agendy, což se nejvýrazněji projevilo absencí evropských zástupců na pondělním summitu mezi Ruskem a Spojenými státy v saúdskoarabském Rijádu.

Unie tak zůstává v roli pasivního pozorovatele, neschopného účinně ovlivnit klíčová globální jednání. O rozhovorech mezi Ruskem a USA promluvila například šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová. „Rusko se nás bude snažit rozdělit. Nevstupujme do jejich pastí,“ varovala a dodala, že je „spravedlivý a trvalý mír“ vyžaduje spolupráci s Washingtonem „za podmínek Ukrajiny“. 

Největším zastáncem aktivní evropské účasti při mírových jednáních o Ukrajině je francouzský prezident Emmanuel Macron. Jeho snahy však narážejí na odpor Německa, kde politická situace komplikuje jednotný postoj. Kancléř Olaf Scholz čelí tlaku svého hlavního rivala ve spolkových volbách, Friedricha Merze, který odmítá závazek k výraznější podpoře Ukrajiny. „Německo se nestane a nesmí stát stranou války,“ prohlásil během kampaně.

Mnohé překvapilo, jak silně se Evropa v posledních letech dokázala semknout, zejména během pandemie. V oblasti zahraniční politiky však Unie naráží na své tradiční slabiny – rozhodování často vyžaduje jednomyslný souhlas všech členských států, což činí proces zdlouhavým a komplikovaným. 

Silnější země mohou vyvíjet tlak na menší hráče, jak je patrné například v případech, kdy jednání blokuje Maďarsko. Pokud se však proti společnému postupu postaví Německo, je dosažení diplomatického kompromisu téměř nemožné, což vážně ohrožuje jednotu evropské politiky.

Současné otřesy jsou o to citlivější, že zasahují přímo do struktur Severoatlantické aliance. Vedoucí role Spojených států v NATO nikdy nebyla zpochybněna, avšak aktuální kroky administrativy Donalda Trumpa přinášejí do Evropy vlnu nejistoty. Jeho nepředvídatelný přístup a měnící se postoje k transatlantickým vztahům zpochybňují stabilitu, na kterou Evropa dlouhodobě spoléhá.

Mnohé administrativy se v minulosti snažily přimět Evropu ke zvýšení výdajů na obranu a bezpečnost, avšak tlak Donalda Trumpa staví evropské lídry před nevyhnutelnou realitu – musí čelit slabinám vlastní politiky. Jeho nekompromisní postoj a požadavky na spravedlivější rozdělení finanční zátěže v rámci NATO nutí Evropu přehodnotit dosavadní přístup k obraně a strategické autonomii.

Nyní panuje obecná shoda, že Evropa potřebuje silného lídra, který prosadí její pohled přímo během americko-ruských jednání. „Myslím, že Evropa se musí dát dohromady,“ upozornil finský prezident Alexander Stubb. 

Generální tajemník NATO Mark Rutte ale naznačil skepsi. „No, pokud chcete místo u stolu, ujistěte se, že přijdete s relevantními návrhy,“ poznamenal. 

I toto může být předmětem středečních jednáních, které Macron svolal do Paříže podruhé během tohoto týdne. Podle dvou zdrojů agentury Reuters byli pozváni zástupci Norska, Kanady, Litvy, Estonska, Lotyšska, České republiky, Řecka, Finska, Rumunska, Švédska a Belgie. Formát schůzky bude hybridní, s možností videokonference, jak uvedli tři diplomaté.

Francouzský prezident Macron hostil v pondělí nouzové setkání pro země jako Británie, Německo a Itálie, jednání se ale zúčastnili i lídři NATO a EU. Cílem schůzky bylo vyhodnotit, jak by mohly vypadat bezpečnostní záruky pro Ukrajinu.

Na jednání se také řešilo, jak by Evropa měla urychlit zvyšování výdajů na obranu a jak postupovat rychleji v rámci diplomacie, zatímco americká administrativa zrychluje své kroky k ukončení tříleté války mezi Ukrajinou a Ruskem.

Některé země ale byly pobouřeny, že schůzka byla určena pouze pro vybrané lídry, a ne pro všechny země EU. Rumunsko a Česká republika vyjádřily svou nespokojenost s tím, že nebyly pozvány, ačkoliv se obě pevně staví za Ukrajinu a jejich vlády považují své vyloučení z jednání o evropské bezpečnosti za nepochopitelné a nespravedlivé.